Zachovi to řekli lékaři týden před začátkem posledního ročníku střední školy. Toho ročníku, ve kterém žáci přemýšlejí o své budoucnosti – a on nemohl.

Woody Allen řekl: „Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu své plány do budoucna.“

Mám to stále na paměti.

Po včerejším podcastu Jak po všech špatných zkušenostech věřit v lepší příště se strhla lavina Vašich dotazů, jak lze pozitivně nahlédnout zrovna na Vaši špatnou situaci. Každému, kdo mi v FC Klubu napsal a stále píše, samozřejmě odpovím, ale napadlo mě připomenout Vám Zacha.

Že nevíte, kdo to byl? Kluk, který řekl: „Važte si každého dne jako daru, protože jednou se Váš život promění v pouhý sen.“

Věděl, o čem mluví. Snažil se každý den prožít s tak velkou energií, jako by neměl nikdy umřít, ale současně žádný čin neodkládat, jako by měl žít už jenom dnes.

Že neznáte jeho příběh? Tak mi ho dovolte připomenout. V těchto dnech by mu bylo krásných pětadvacet let…

Zach a Amy si slibují, že se vezmou. To ještě nevědí, že to nebude možné...
Archivní foto. Zach s přítelkyní si slibují, že se vezmou. To ještě nevěděli, že to nikdy nebude možné…

Jen rok

Zachu Sobiechovi bylo čtrnáct let.

Jako každý z nás v tom věku vůbec nepochyboval, že bude mít nekonečně dlouhý život.

Ale v tom mu lékaři při rutinním vyšetření objevili osteosarkom, zhoubný nádor kostní tkáně, postihující děti. Zkráceně: rakovinu kostí.

V následujících třech letech, tedy do svých sedmnácti let, podstoupil 10 operací a 21 ozařování.

Nakonec mu lékaři sdělili šokující ortel: „Bohužel. Rakovina se rozšířila do pánve a plic. Zbývá Ti nejvýš jeden rok života.“

Poslední rok života. 

Co byste v té chvíli udělali? 

A říkali byste tomu: „JEŠTĚ jeden rok“, nebo „UŽ JENOM jeden rok“?

Jeden cíl

Zachovi bylo sedmnáct let. Otřesnou zprávu se dozvěděl týden před koncem prázdnin. Měl ho čekat poslední ročník na střední škole – ten ročník, kdy všichni žáci plánují svou budoucnost.

„Teď teprve začíná život,“ slýchají odevšad.

Ale Zachovi to nikdo říct nemohl.

Takže: Čemu byste ten jeden rok věnovali?

Zach s Amy ve škole
Zach s přítelkyní na školní chodbě. Divíte se, že se usmívá, když se jeho čas krátí? Jenže on říkal: A KDY JINDY se mám smát?

Zach byl zamilovaný do spolužačky Amy. V šestnácti si slíbili, že se vezmou. Bohužel se stále slábnoucím tělem, jež už musel podpírat, se učil akceptovat, že si Amy vlastně nikdy nevezme.

A navíc se učil přijímat, až odejde z tohoto světa, nejhorší to nebude pro něj, ale pro ni. Ona na tuto realitu zůstane v tomto sama. A tak se jí Zach rozhodl pomoci.

Ten rok, o kterém dopředu ani nevěděl, jestli se vůbec celým ROKEM stane, věnoval něčemu neobvyklému. Učil se zpívat a hrát na kytaru.

Pak, když už tušil, že nadchází čas, který nesmí promeškat, s kamarády usedl do nahrávacího studia a navždy zaznamenali nádhernou píseň Clouds (Oblaka). V té své Amy nabídl vysvětlení, jak se má na jeho odchod dívat po celý zbytek svého života. A ujistil ji, že on nelituje, protože „do oblak stoupáme proto, že výhled odtud je krásnější.“

V dopise na rozloučenou jí napsal: „Nemohu Ti slíbit, že s Tebou budu do konce Tvého života. Ale mohu Ti zaručit, že s Tebou budu do konce života svého.“

Zachu Sobiechovi stačil ještě oslavit osmnáctiny a dva týdny po nich zemřel. Odcházel doma, obklopený rodinou a za ruku držený svou Amy.

Jeho Clouds má na YouTube přes 14 milionů zhlédnutí. Skoro tři tisíce přehrání patří Amy, jež přiznává, že si Zachův hlas pouští každé ráno, sotva se probudí – jako startér do nového dne. „Vzpomínka na něj mě sice rozpláče, ale také nastaví na šťastnou vlnu, protože mi připomene, že nemám ten den řešit hlouposti a že každý okamžik je zázrak, který není samozřejmostí.“

Myslete na to, až si budete chtít stýskat, že máte špatný den.

Jednou nebudete mít ani ten.

  • Všechno o mé nové sebezklidňující knize Čtyři prány štěstí najdete ZDE.
  • Kniha se právě tiskne a odejde přímo z tiskárny všem, kdo si ji objednali nebo ještě do konce května objednají ZDE.
  • Popis mých předchozích pěti bestsellerů najdete ZDE.

© Petr Casanova