Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Co je pro děti lepší:

Mít při sobě mámu i tátu, ale v nenávistném vztahu, a žít v jedovatém ovzduší?

Nebo raději prostředí jednostranné lásky, které přichází tu s tátou, tu s mámou, ačkoli spolu již nežijí?

Je opravdu lepší, když se partneři snaží udržet společnou domácnost za každou cenu? A to i když to odnášejí děti?

Nebo děti spolknou iluzi šťastného manželství, hru, která trvá, dokud se na své rodiče zblízka dívají?

I to jsou otázky, které mi zasíláte společně s konkrétními situacemi, jež ve vztahu zažíváte, a ptáte se na pozitivní východisko. Diskrétními otázkami s přáním na soukromou odpověď, kterou nikdo neuvidí a neuslyší, se zabývám v FC Klubu (a programu FC Premium), prostředí určeném jen nám dvěma: mně a tazateli. Jako autor pěti knih o partnerských vztazích si ale nechávám ještě možnost mluvené komunikace, říkám mu Řešidlo. Jde o seriál podcastů, ve kterých každý všední den zodpovídám jeden Váš veřejný dotaz. Dnes odpovím nejen následujícími tazateli, ale každému, kdo prochází podobným dilematem. Jeho dotaz zněl:

„Petře, nerozumíme si s manželkou. Už spolu skoro vůbec nekomunikujeme, trápíme se, ale také si říkáme: Máme děti. Nepořizovali jsme si je proto, abychom pak žili každý jinde. Na druhou stranu, ani před oltářem jsme nestáli proto, abychom pak žili spolu jako dva cizí lidé. Oba máme už jiný vztah. Ale pořád nevíme. Máme od sebe odejít? Jak to ponesou děti?“

Zopakuji, že tento problém je tak individuální, že je těžké dát univerzální odpověď. Pro podrobnější rozebírání mi, prosím, napište do FC Klubu. Ale přesto povím něco obecně:

Mise rodičů

Rodiče jsou tu od toho, aby dětem dávali příklad.

A tím nejlepším příkladem pro děti je ukazovat jim, že ať je situace sebehorší, vždycky existuje nějaká pozitivní cesta. Jinak řečeno: Ukazovat jim, že každý problém má POZITIVNÍ řešení. To znamená řešení, aby se oba rodiče nepotrápili životem. A teď je jedno, jestli se trápí ve vztahu, nebo mimo něj – třeba proto, že v důsledku vypjatého rozchodu pak nevídají své děti.

Prvořadá otázka v jakémkoli dilematu tohoto typu tedy není ani tak CO máme udělat, jako spíš JAKOU energii nám konkrétní řešení přinese. Tím se snáz dobereme správné odpovědi. V tomto případě:

  • Odejdu, ale zlepším tím atmosféru, ve které vyrůstají děti? Super.
  • Zůstanu, ale bude doma velké dusno? Tak to ne.
  • Odejdu, ale vystavím děti existenčním problémům, protože maminka je neuživí a já potřebuji s maminkou bojovat, trestat ji, mstít se jí? Tak to ne.
  • Vyvolám u dětí svým setrváním nebo odchodem nenávist? Tak to ne.
  • Zůstaneme v jedné domácnosti, ale dokážeme se chovat dospěle? Super.

Na příkladu těchto otázek, které pracují s energií situace, je možné vidět, že to dilema vlastně není ani tak o dětech, jako o dospělých. Přesněji: o jejich dospělosti.

Vím, je zvláštní zpochybňovat dospělost u dospělých lidí, tedy těch, kteří přesáhli věk osmnácti let, ale mnozí takzvaně dospělí vůbec nemusejí být vztahově vyzrálí a svým způsobem mohou být mnohem víc „dětmi“, a to v tomto smyslu urážím děti.

Položme si tedy otázky: Jak dospěle se k sobě vůbec dokážeme chovat, ať už spolu jsme, nebo nejsme? Jaký příklad svým dětem dáváme? Chceme jim uškodit, zlomit jejich zdraví? Či nám opravdu záleží NA NICH víc než na vlastním egu? – To jsou důležité otázky.

Proto doporučuji snažit se vidět dál, dál než za pouhý osobní prospěch.

Einsteinova cesta

Všichni známe jméno jednoho velmi chytrého, ba moudrého muže. Albert Einstein.

Až se budeme zbytečně hašteřit pro své ego a zapomínat na svou misi, na to, že jsme zejména rodiče, vzpomeňme si na jeden jeho příběh, který Vám teď povím.

To takhle jednou Albert Einstein nocoval v hotelu Imperial v Tokiu, když mu poslíček zdvořile zaklepal na dveře pokoje, aby mu doručil naléhavou poštu. Rozespalý Einstein při sobě neměl žádné drobné, aby poslíčkovi dal spropitné. A tak vzal papír a napsal dva lístečky. Pak řekl:

Na tom prvním je zaručený recept na štěstí. Jednou jím zajistíte své děti. A ten druhý lísteček si nechte. Obsahuje zaručený recept na úspěch.“

Tahle historka se stala v roce 1922. Po dlouhých 95 letech se ten první lísteček vydražil na aukci za milion tři sta tisíc dolarů.

Peníze obdržel vnuk toho poslíčka. Pokud Vás zajímá, jaký recept na zaručené štěstí tam byl, stálo tam Einsteinovým rukopisem:

„Klidný a skromný život Vám přinese mnohem víc radosti a štěstí než honba za úspěchem, ze které plyne naopak věčný nepokoj.“

A na tom druhém lístečku byl vzkaz dražší než všechny peníze světa. Jeho obsah jsme určitě všichni už mnohokrát slyšeli. Zkusme se jím řídit, až se budeme chovat, jako když neexistuje žádné pozitivní řešení naší situace. Na tom lístku totiž Einsteinovým písmem stálo:

„Kde je vůle, tam je cesta.“

Myslím si, že nemusíme být géniové velikosti Alberta Einsteina, abychom pochopili, že to, jak se k sobě navzájem chováme před dětmi ve vztahu, bude za několik let přesně ta matice, podle které se budou naše děti stejně chovat ve svém vlastním vztahu.

Proto jestli chcete být jako Einstein a co nejlépe zajistit své potomky, pak jim nepište vzkazy na papírek s nějakým hotelovým logem, neodkazujte jim miliony, ale předně jednejte se svou partnerkou nebo partnerem tak, jak si přejete, aby vypadal i dospělý život Vašich dětí.

Muž nemusí svou dceru učit to, jak se chová správná žena. Muž by měl své dceři, ostatně také synovi, ukazovat pouze to, jak se správný muž chová k ženě.

A naopak.

Pamatujte si, prosím, děti nejsou dokonalé v poslouchání svých rodičů, ale jsou zcela dokonalé v jejich napodobování. Sledují Vás, když se hádáte. A to i tehdy, když si myslíte, že jsou jejich uši určitě vypnuté. Ne, Vy vytváříte jejich budoucnost. Nejen svoji. Myslete na to.

A stále se ptejte: Opravdu jednáme tak, jako že nám v první řadě jde o naše děti?

Doporučené čtení k tématu:

Knihy 250 zákonů lásky, Dvanáct srdcí, Protože a Cítit rozumem, myslet srdcem.

Magazín Jak postavit most přes minulost (opravování porouchaného vztahu), Jak zvedat sebevědomí (konstruktivní výchova dětí).

© Petr Casanova