Jak může nevěra rodiče zničit vztahový život dítěte

Když odchází milovaný člověk, vždycky to bolí.

Když ovšem odchází do míst, ze kterých není návratu, bolí to o to víc.

Nepomohou slova „všichni tam musíme“ – hlavně když odchází pořád ještě mladý člověk. Ten, který „mohl“ dostat víc času.

Jenže nedostal.

Když jsem jako kluk seděl u posledního lůžka umírajícího dědečka (bylo mu 90), nedalo mi to, abych po dlouhém váhání přece jen nevyhrkl otázku: „Dědečku, jaké to je vědět, že umíráš?“

Pomalu na mě otočil hlavu, aby mě lépe viděl, já spatřil jeho skelné oči pokryté slzami a z jeho suchých rtů přišla nečekaná odpověď: „A jaké to je, Péťo, myslet si, že neumíráš?“

Tehdy jsem pochopil, že všichni lidé den za dnem umírají, jen někteří mají přesnější informaci o svém konci. Otázkou pak je: Pro koho je jejich odcházení těžší? Pro ně, nebo pro ty, kteří tu, již bez nich, zůstanou?

Víte dobře, že na téma lásky jsem napsal pět knih. Ta základní, 250 zákonů lásky, se v anglickém překladu 250 Laws of Love stala bestsellerem v USA, Velké Británii, Itálii a Španělsku. Amazon mi v roce 2020 udělil status Amazon Best-Selling Author, ale já jenom u autorství nezůstávám. Rád s lidmi mluvím, když cítí, že by jim moje pohledy mohly pomoci. Na veřejné facebookové stránce je více než 300 000 fanoušků. Pro všechny, kteří si přejí se mnou mluvit soukroměji, jsem vytvořil uzavřené diskrétní prostředí FC Klub. Tato platforma má už 15 000 členů (část z nich spolu mluví navzájem v soukromé facebookové skupině) a třikrát týdně pro ni píšu speciální článek. Tak jako dnes. Vždy na přání.

Dnes o tom, jak se vyrovnat ne se ztrátou, ale se ztrácením, postupným odcházením člověka. Je to velmi důležité téma. Kdo četl můj Speciál pro rok 2020, vybaví si možná příběh velmi úspěšné ženy, která ztratila 45letého muže. Říkala: „Nejtěžší bylo, jak jsem na svou bolest vlastně zůstala sama. Sice kolem mě bylo pořád mnoho lidí – ale když jsem mezi ně vstoupila, ztichli, litovali mě, kondolovali mi a jinak připomínali to, že jsem přišla o manžela. Ale to mi nemuseli připomínat, já jsem na nic jiného nemyslela. Co jsem od nich potřebovala, byl opak – přimět k životu.“

Vadilo jí, jak se o smrti nemůže s nikým normálně bavit. Jak je to téma tabu. Jak ji okolí buď jen litovalo, nebo strojeným úsměvem předstíralo, že ani žádný manžel nikdy neexistoval. Tehdy mi svěřila, jak by bylo dobře o tomto tématu víc mluvit a přemýšlet. Přestat se smrti bát, přestat ji mýtizovat, přijmout ji. A tak jsem sepsal knihu Cítit rozumem, myslet srdcem.

Od té doby se na mě obracejí čtenáři, kteří potřebují unést závěrečnou etapu života u sebe nebo svých nejbližších. Dnes Vám svěřím jeden z takových příběhů, jehož hrdinkou je moje čtenářka, která se musela vyrovnat s nenadálým odcházením svého milovaného muže.

Potřebovala si vést statečně nejen kvůli, ale i kvůli němu – jeho klidnému odcházení.

Potřebovala pochopit, že to nejtěžší nejsou poslední chvíle před odchodem, ale první chvíle po odchodu.

Potřebovala si uvědomit, co všechno s takovým odchodem partnera souvisí a že ztratí mnohem víc než jen jeho.

A hlavně se potřebovala naučit, jak v životě pokračovat.

Pokud něčím podobným procházíte, nebo Vás život do této těsné uličky vtlačí někdy v budoucnu, pamatujte si, že tady budete mít uschované uklidnění a vodicí cestu.

Pojďme si to probrat krok za krokem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde