Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Když Tě někdo má potřebu ponižovat, je to silný a Ty slabý člověk?

Nebo je to přesně naopak?

Když čelíš těžkosti a dokážeš se vzpírat, vypovídá to o Tvé síle, nebo slabosti?

Když někdo může ublížit, a přece to neudělá, je to silný, nebo slabý člověk?

Když někdo dokáže dát najevo své slzy, svěřit se, stát při Tobě, když to potřebuješ, je to silný, nebo slabý člověk?

Čím déle tvořím FirstClass, největší platformu osobního rozvoje na českém internetu, čím déle s více než 300 000 fanoušky diskutuji problémy, které se snaží vyřešit, tím zřejmější mi je, že lidé příliš často zaměňují sílu za slabost – vidí sílu druhých lidí tam, kde ve skutečnosti je jejich slabost, a přehlížejí vlastní sílu tam, kde ve skutečnosti překonávají svou slabost.

Rozhodl jsem se tomu věnovat dnešní Řešidlo. Co je Řešidlo? Každý všední den odpovídám na jeden dotaz čtenáře svých knih nebo magazínů. Dnes odpovím nejen následujícímu tazateli, ale všem, kteří mají podobný problém: „Petře, právě jsem dočetl Vaši knihu Cítit rozumem, myslet srdcem. Zaujala mě část o tarpanovi, nepolapitelném koni, který byl nakonec na celé planetě vybit, protože lovci nedokázali unést to, že se nedal osedlat, zkrotit, podmanit. Vy na příkladu tarpanů ukazujete ponižování ve vztazích. Je mi dvacet let, rád bych byl dobrým a silným partnerem, ale vlastně nevím, co přesně to je. Silný by přece měl být ten, který nad všemi vítězí, všechny si podmaní, zkrotí, osedlá. Ale Vy právě takového člověka považujete za slabého, nebo dokonce slabošského. Co je tedy síla, a co slabost?“

Zničit, nebo zvednout – co je síla?

Když jsem na podzim vedl tříletého syna do školky, před budovou stála maminka s podobně malým chlapečkem, který plakal. Nechtěl do školky. Víte, děti v tomhle věku se zpočátku do školky těší. Mají pocit, že je maminka vede tam, kam jít chtějí. Časem pochopí, že do školky musejí. A v tu chvíli začnou plakat. Ačkoli jim tam není špatně, brání se, protože už vědí, že tam musejí, i když nechtějí. Ta maminka synovi domlouvala: „Neplač. Chlapi přece nepláčou.“ A já jí říkám: „Paní, ale chlapi pláčou! Proč by nemohli? Pláč přece není znamením slabosti, ale síly člověka. Schopnosti uvolnit své emoce, neskrývat je, dovolit si být člověkem. Kluci jsou už odmalička vychováváni v omylu, slabost je zaměňována za sílu a z toho plyne ta zmatenost.“

Ve starověkém Římě císaři dlouho žili v přesvědčení, že síla znamená uplatnit moc někomu dát setnout hlavu. Pak v roce 161 usedl na trůn Marcus Aurelius. Říkalo se mu „filozof na trůnu“, protože on jako první, když došlo na popravy a žádosti o milost a když mu poradci říkali: „Síla, pane, je tu žádost o milost odmítnout a člověka popravit“, on jako první řekl: „Ne. Pravá síla znamená moci někoho zabít a neudělat to. Je to dvojí síla. Převaha nad soupeřem i schopnost překonat sebe, své slabosti, své strachy, že někoho musím zabít, protože zaživa se ho bojím.“

A měl pravdu. Silný není ten, kdo necítí bolest, ani ten, kdo bolest způsobuje. Silný není ten, kdo jiné přesvědčuje o své síle, ani ten, kdo jiné nechá se sebou zametat, vláčet, manipulovat. Silný není ten, kdo se ponižuje, doprošuje, ani ten, kdo se snaží vlastnit partnera za každou cenu. Síla znamená především moudrost: Uvědomit si, že když zraním druhého, někoho, komu na mně záleží, komu záleží na vztah, přijdu o něj. A to není síla, ale hloupost. Silný člověk proto druhé lidi nesráží, ale pomáhá zvedat. Právě to zvedání ho činí silnějším, protože funguje jako činka. Když zvedáte činku, tak sílíte. Když nezvedáte, tak slábnete, protože nevyužívané svaly se ztrácejí. To je základní rozdíl mezi slabým a silným člověkem.

Proč slaboši rozbíjejí zrcadla

Slabý člověk nedokáže zvedat, protože na to nemá sílu. Slabý dokáže jen srazit. To byl právě problém tarpanů, kterými se zabývám ve zmíněné knize Cítit rozumem, myslet srdcem. Ten problém nespočíval v koních samotných, ale v jejich lovcích. Lovce štvalo, že jsou příliš slabí, neschopní ty tarpany osedlat. A tak je vybili. Ale ne proto, že by se tím osobní postavení lovců zlepšilo, oni se potřebovali zbavit toho, čemu se říká zrcadlo. Když se denně díváte na člověka, který je silnější než Vy, kterého neumíte zkrotit, podmanit si, porazit, a Vám to vadí, protože v jeho síle vidíte svou slabost, tak toho člověka potřebujete zničit. Ne kvůli němu, ale kvůli sobě. Už se ve své slabosti nevydržíte dívat na to, co nedokážete. Stejně jako ti lovci. Když koně vybili, měli klid. Už nebyl nikdo, před kým by se cítili slabí. Ale paradox je, že na schopnostech, slabostech těch lovců se nic nezměnilo. Když slabý člověk zničí silného, neznamená to, že sám posílí. Je dál slabý, jaký byl, jen mu to už nepřipomíná nějaké zrcadlo…

Pokud zažíváte jakékoli formě vztahu – v partnerství, přátelství, rodině či práci – ponižování či srážení druhou osobou, pak by kniha Cítit rozumem, myslet srdcem a hlavně pasáž o tarpanech měla být Vaše povinná četba. Jinak si totiž mylně zaměníte svou sílu za slabost a slabost toho druhého budete považovat za sílu. Knihu můžete získat na jediném místě – ZDE.

A pamatujte si: Silný člověk samozřejmě dokáže jít životem sám, ale mnohem raději tu cestu sdílí ve vztahu. Protože se správným partnerem má šanci být jednak platnější, tedy pomáhat mu svou silou, a jednak jistější, protože mu ten druhý pomůže svou silou. V takovém vztahu oba silní lidé ještě více sílí. Buď díky tomu, že sami pomáhají, nebo že někdo pomáhá jim.

Mimochodem, obojí se jmenuje láska.

Potřebujete pomoci se svými problémy? Využijte FC Klub nebo FC Premium (všechny výhody FC Klubu + navíc koučovací magazín, v každém vydání zaměřený na jedno téma). Vybrat si můžete ZDE.

© Petr Casanova