Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

S příchodem nového, téměř devět let Vámi poptávaného a mnou odkládaného vydání magazínu FC Jak funguje představivost přicházejí Vaše dotazy z jiných než běžných sfér.

Magazín se bude dotýkat předtuch, vizualizace, intuice, třetího oka, katastrofických vizí, úzkosti i sebenaplňujících předpovědí. Ale také snění – na Vaše velké přání.

Magazín je předvojem mé nové knihy Čtyři prány štěstí, která je nejen o práně, všudypřítomné životní energii a jejím využívání, ale také o světě za tímto světem, světě zvláštních zázraků.

Sem patří také znamení, která můžeme sledovat v bdělém stavu za dne, ale také vodítka, jež přicházejí v noci, přesněji kdy si naše vědomí konečně jde odpočinout a – začne zvláštní svět.

Nejvýznamnější představitel taoismu, básník Čuang’c, už ve 3. století před naším letopočtem napsal: „V noci se mi zdálo, že jsem motýlem. Po probuzení jsem zjistil, že jsem člověkem. Nyní nevím, jestli jsem člověkem, kterému se zdá, že byl motýlem, anebo jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem.“

Tak který život je ten skutečný? Jak moc důležitý je ten, který se nám zdá? Co nám říká?

O tom je mnoho Vašich dotazů, vyberu jeden za všechny:

„Petře, fascinovaly mě Vaše články o vizualizaci a třetím oku. Přimělo mě to objednat si příští vydání Vašeho magazínu Jak funguje představivost. Mám totiž problémy se svými sny, přesněji nočními sny. Opakuje se mi sen, ve kterém cestuji, někdy autem, někdy vlakem, do domu, který je rozestavěný, kterým procházím až někam na půdu a ve kterém padám, nejčastěji poté, co prošlápnu podlahu, trám a podobně. Četla jsem Vaše výklady andělských čísel a udivilo mě, jak přesně sedí na to, co prožívám. Chybělo jen dodat jména. Zabýváte se i sny?“

Sledujete přepis mého mluveného podcastu Řešidlo. Každý všední den v něm odpovídám na jeden často se opakující dotaz. Poslouchat můžete přímo v aplikacích Spotify, Google Podcasts a Apple Podcasts, anebo spuštěním přehrávání v tomto článku. A nyní pojďme k odpovědi:

Odpočinek pro vědomí, úkoly pro podvědomí

Už v nedělním živém vysílání O pochybnostech (záznam najdete na Facebooku FirstClass.cz) jsem říkal, že my lidé, příliš odpojení od přírody, podstaty Tvoření a zahledění do materiálního světa, nespatřujeme znamení, ani když je máme přímo na očích. Myslíme si totiž, že ty události nejsou důležité, nepřikládáme jim váhu, domníváme se, že se „to děje náhodou a bez logiky“, a to se týká i snění.

Jenže v přírodě nic nevzniká náhodou. Ani v našem životě. Sny a spánek jsou dokonce klíčové pro pochopení přítomného života. Já se tím budu obsáhle zabývat se všemi souvislosti v novém magazínu Jak funguje představivost, ale něco málo přece jen řeknu.

Nejprve k podstatě snů.

Nikdy nevím, jak hluboko až zajít, odkud začít. Řekněme, že jsou dvě základní úrovně lidského myšlení. Vědomí a podvědomí. Respektive podvědomě mělké a podvědomí hluboké.

Vědomí je to, co vědomě vnímáme, co TEĎ přijímáme našimi smyslovými orgány. Vědomě mě právě TEĎ posloucháte, vědomě se na něco právě TEĎ díváte, vědomě se právě TEĎ něčeho dotýkáte. Ale když se skutečně rozhlédnete kolem sebe, když opravdu otevřete své uši, tedy když se do detailu otevřete svému citu, tak všech těch vjemů, které se Vám právě TEĎ nabízejí, jsou statisíce. Všechna slova nebo zvuky, které můžete zaslechnout třeba z ulice, všechny vůně, hmoty, ale také všechno, co si právě TEĎ můžete představit, promyslet, dát do souvislostí. To všechno Vám může běhat hlavou.

Přitom není šance, aby naše vědomí v jednom okamžiku všechno zachytilo. Naopak, vědomí si VYBÍRÁ, který vjem je pro nás právě TEĎ důležitější. Na tom stojí třeba právě vizualizace, o níž bude první část mého příštího magazínu. Podstatné je, že všechno, co je důležité, ale co přitom nemáme šanci právě TEĎ vědomě promyslet, protože musíme řešit akutně něco jiného, si naše vědomí odkládá do podvědomí. Vědomě řešíme všechno akutní – že teď máme dohnat autobus, který ujíždí, ježiši, uhni člověče…, řidiči, nezavírej dveře…, paní, pardon že jsem Vás strčil…

A teprve až všechny akutní podněty a úkoly ustanou, třeba když se autobus rozjede, mohu si z pomyslného šuplíčku podvědomí vytáhnout například pracovní úkol, který jsem si chtěl hlouběji promyslet. A ačkoli kolem mě se právě TEĎ dál děje spousta věcí – řidič hlásí zastávky, lidé si povídají –, tak já to nevnímám, protože právě TEĎ zaměřuji své vědomí jen na to, co považuji za důležité.

Toto se děje i samotným řidičům. Oni tak zcela nevnímají, jak řídí, to řídí podvědomý autopilot, ve kterém mají uložené všechny automatismy. Podobně jako podvědomě dýcháme a vůbec se na to nepotřebujeme vědomě soustředit.

Takhle, v pár zjednodušených větách řečeno, spolupracují vědomí a mělké podvědomí.

Ale něco jiného je hluboké podvědomí.

To ve svém šuplíčku uschovává FATÁLNÍ prožitky. Všechno, kvůli čemu paradoxně nemůžeme usnout. Zítřejší zkoušku nebo důležitou poradu v práci nebo dnešní hádku s kamarádem, krizi s partnerem, problém, na který už dlouho neumíme přijít. Anebo taky minulost, se kterou jsme se dosud nevypořádali.

A tohle všechno se objevuje v našich snech. To znamená vybavuje se nám to tehdy, když naše vědomí neobtěžuje žádný vnější ani vnitřní podnět, prostě když vědomí spí. Tehdy se začnou v naší mysli odvíjet fatální události. Jinak řečeno: Tehdy ze šuplíčku hlubokého podvědomí vyleze něco pro nás velmi důležitého. A hledá se cesta, jak ten problém vyřešit.

Je na to celá noc a stoprocentní koncentrace.

Efektivita člověka je v noci fantastická. Každému z nás se zdá za jednu noc přibližně deset snů. Přeložme si to: Deset velkých problémů na osm hodin času. Neskutečná práce mozku.

Ale zásadní je, že to nejsou příběhy pro naše vědomí, pro naše racionální myšlení, pro náš rozum. Naše vědomí přece spí, odpočívá, dobíjí se. A právě proto tomu zpětně nerozumíme. A je tu ještě jeden důvod. Nerozumíme tomu proto, že vidíme symboliku.

Symbolika je řeč, v jaké funguje naše podvědomí. Důvod je prostý: Jak říkají Japonci, obraz je víc než tisíc slov. Proto nás v průběhu dne atakují znamení v symbolech. Naše vědomí je vůbec nechápe, i když je vidí. Tyto symboly totiž nejsou informací pro vědomí, ale pro podvědomí.

Tak jako sny.

A tak se stane, že se uprostřed noci probudíme a najednou známe řešení nějakého problému. Nebo máme živý pocit, že jsme něčím prošli nebo že se něco přihodí.

Nebo se ráno vzbudíme a máme naprosto jiný, skvělý pocit než večer, daleko víc si věříme, ačkoli jsme se ještě večer báli. Ne nadarmo se říká: Ráno moudřejší večera. Ale jak to? Jen proto, že si mozek odpočinul? Ale co když mozek najednou VÍ, CO MÁ DĚLAT?

Je úžasné, že my si často nepamatujeme, co se nám zdálo. Nemůžeme. Sen nebyl určen pro náš rozum. Naše vědomí teprve teď naskočilo, předtím spalo. Samo nic nezažilo. Ale protože je propojené s podvědomím, náhle se jinak chová. Jako by dostalo notičky, jak postupovat. A tak se stane, že sice jdeme s trémou na zkoušku, na poradu, na pódium k živému vystoupení, ale tam si „překvapivě“ poradíme, při zkoušce nás napadne „zrovna ta odpověď“, při pohovoru „zrovna ten argument“, který jsme měli vyslovit a který zabral. Zázrak? Ale jděte!

Rozbor konkrétního snu

Naše myšlení je jako srdce. Neodpočívá. Dokonce ani když spíme.

Naopak, noc se jeví jako důležitější čas pro naše dobrá rozhodnutí dalšího čísle. V noci vypluje na povrch všechno, co přes den (i po delší období) potlačujeme nebo si nepřipouštíme.

Ukážu to na snu tazatelky. Připomenu ho: Paní cestuje do domu, který je rozestavěný, prochází jim a nakonec padá.

Symbolika snů je jednoduchá:

  • Cestování symbolizuje cestu životem. Hladké cestování symbolizuje hladkou cestu, to znamená že jde všechno tak, jak má.
  • Příjezd někam znamená, že se chýlí ke konci určitá etapa našeho života. Přijet do cíle v pořádku znamená, že se ta etapa chýlí ke konci správně. Naopak nehoda je symbol konfliktu.
  • Dům znamená domov. Domov jsme my. Rozestavěný dům znamená, že ještě něco v sobě, ve svém životě budujeme, dostavujeme, nejsme hotovi.
  • Procházení se po rozestavěném domě znamená, že nás ta nedostavěnost trápí, stále probíhá naše aktivní vnitřní prohlížení, sebezpytování, hledání.
  • Půda nebo nějaké nejvyšší patro znamená, že jsme v poslední fázi toho hledání.
  • Pád všeobecně znamená selhání nebo ohrožení. A já bych se mohl tazatelky doptávat: Způsobil ten pád někdo jiný? Strčil Vás? Nebo jste spadla sama? Budu předpokládat, že platí Váš vlastní pád. To znamená, že ještě selháváte v nalezení posledního potřebného správného kroku.
  • Převinuto od konce zpátky k začátku je všechno jasné: Procházíte celkovou proměnou, která se chýlí ke správnému konci, jenom stále ještě selháváte v nějakém posledním kroku. Nebo Vás někdo od toho posledního kroku odrazuje. Kdybychom se zabývali následujícími sny téže tazatelky, objasnilo by se nám, co konkrétně je třeba udělat. Snění je prostě jako film. Jen v symbolech. A zdánlivě nelogických obrazech. A to jen proto, že není určen pro rozum, ale pro podvědomí, které už si najde prostor, jak pak rozum ve správný okamžik ovlivnit.

Jednoduchá analýza.

Sny jsou jednoduché.

Protože pokyny pro naše vědomí musejí být jednoduché.

Ale totéž platí o intuici, předtuchách, vizualizaci, to všechno funguje taky jednoduše. Ale o tom už v celém bloku o znameních v příštím vydání magazínu Jak funguje představivost.

© Petr Casanova