Můj francouzský přítel Melchior je slepý.

Se svou partnerkou má nádherný vztah.

Musí mít nádherný, protože svou partnerku nemůže vnímat očima. Vnímá ji pouze srdcem.

Jeho milovaná Jeanette má zrak v pořádku. Když se poznali, handicapovalo ji to. Viděla totiž mnohé nepodstatné, jen ne Melchiorovu duši. Viděla pouze schránku pro duši, tělo – nevidící, znevýhodněné, ale už ne to opravdu podstatné – obsah té schránky.

Jako by hodnotila knihu jenom podle obalu.

Dnes už Jeanette ví, o kolik důležitější je pohled srdcem. I o kolik pevnější je spojení s druhým srdcem než jen očima. Proto milující lidé při líbání zavírají oči. Aby se mohli sblížit, propojit a vzájemně procítit nejen fyzicky.

Když oči zrazují

Dnes začíná předprodej nejdůležitější knihy mého života, Čtyř prán štěstí. Není to kniha pro každého. Čte se jinak, ne očima, ale srdcem. Je o všem, co zbytečně ovlivňuje a otravuje náš život, a přitom se zavřením očí to přestane být důležité. Vidět život srdcem mě učil Melchior.

Oči mají svůj smysl, pomáhají nám orientovat se v hmotném světě. Ale to není jediný svět, ve kterém žijeme. Zlo oči nepoznají. Přetvářku také ne. Rodící se zradě také podlehnou. I lži přímo do očí spolknou. Přitom zlo, přetvářka, zrada i lež se dají vycítit, vytušit, jako dobro nebo láska.

Když jsou oči klamány, srdce to bolí. Přes oči pak vytékají slzy, což jsou výčitky srdce, které se nedají slovně vyjádřit. Když bolí srdce, není slov. Jsou pouze otázky: Jak to někdo mohl udělat? Nebo: Jak jsem to já mohl dopustit? Nebo: Proč si neumím pomoci? Nebo: Kde je mé štěstí?

Všechno o mé nové knize, včetně zakoupení, najdete ZDE.

Je to kniha o nejdůležitějším vztahu našeho života, nadřazeném všem ostatním vztahům. Je to totiž kniha o vztahu k našemu vlastnímu Já. Poprvé mě napadla, když mi Melchior řekl: „Pokud běžíš v ústrety člověku, který má líbivé oblečení, obličej nebo tělo, a on Tě při první příležitosti zraní, neříkej, že Tě zradil on, zradily Tě ve skutečnosti Tvé oči. Musíš více cítit než vidět. Když Tě zrak a sluch oklamou, přirozeně se zavíráš do samoty, temna, ticha, protože tehdy konečně vnímáš svého nejlepšího rádce. A zjišťuješ, že jeho hlas vždy zněl, cítil jsi ho, ale byl moc slabý na to, aby překřičel vjemy Tvých očí a uší. Přitom srdce pokaždé ví, co Ti chybí i co přebývá.“

Uslyšet hlas srdce

Kniha Čtyři prány štěstí je o umění každodenní radosti v době, která už déle byla zrychlená a povrchní. Kdy na skutečné hodnoty nebyl čas. Kdy se naším úkolem zdálo být rychlejší, vpředu, chtít víc, mít víc, zvládat víc i trápit se víc. Někdo nám řekl, že jinak nebudeme šťastní…

Přitom k naplnění srdce vůbec nepotřebujeme víc. Někdy potřebujeme daleko méně – starostí, falešných lidí, sebepoškozujících myšlenek. I o tom je kniha. O radosti pro každý Tvůj den.

Je to kniha pro srdce. Je o světě, který není vidět, ale jde cítit. O světě, do něhož Vás zavedu.

Když byla moje první kniha 250 zákonů lásky přeložena a anglické vydání (250 Laws of Love) se stalo bestsellerem v USA, Velké Británii, Itálii a Španělsku, načež mi udělili status Amazon Best-Selling Author, z celého světa jsem obdržel jednu opakující se otázku: A co když člověk zůstane na svou lásku sám? Potažmo: Co když mu ta láska, kterou měl otevřenou pro druhé, časem začne vyprchávat a docházet? Jak se doplňuje srdce? Touto knihou odpovídám.

Od roku 2011, kdy se FirstClass změnil v největší prostředí na internetu, kde na své problémy nesmí být nikdo sám, a kdy získal více než 300 000 fanoušků na Facebooku a milion čtenářů každý měsíc, jsem se věnoval mnoha z vás, záleželo mi na Vašem srdci a neustávající naději. Přál jsem si, abyste byli šťastní, překonávali údolí neštěstí a nikdy se nevzdali – protože si to neštěstí nezasloužíte. Dnes uvedu alespoň pět volání srdce, na která si, prosím, dejte pozor.

Nepřicházejí náhodou. Možná srdce cítí to, co očím uniká. Nejčastěji to bývá:

1. bolest srdce: Ten, komu věříš, slibuje bez činů

Měl tu být včas, ale není. Přísahal, ale nesplnil. Říká: „Miluji Tě“, ale jeho skutky říkají opak.

Tak čemu máme věřit?

Život mě naučil, že když s námi někdo zachází tak, jako když mu na nás záleží, je to nejspíš pravda – skutečně mu na nás nezáleží. Slova totiž mohou lhát, ale činy jsou vždycky pravda. Respektive vnitřní energie, kterou člověk při své lži vydává. Na světě totiž neexistuje člověk, který by byl schopen vyzařovat energii, která je v rozporu s jeho vůlí. Energie nikdy nelže.

Kdyby srdce mohlo, vypne sluch i zrak. Vymizely by sliby i přetvářky. Zůstal by jen fakt. A to, že nás srdce někdy bolí, mu nevyčítejme. Ono totiž ví, že skutečná láska není jenom o tom, co říkáme, ale hlavně o tom, jak svá slova naplňujeme. Nikdo nám nemusí říkat „Miluji Tě“, neboť to, jestli nás miluje, je naprosto patrné ze způsobu, jakým s námi zachází. A který cítíme, když zavřeme oči.

2. bolest srdce: Ten, komu věříš, se snaží změnit Tvé Já k obrazu svému

Každý člověk je jako obraz. Má hodnotu jako originál. Naopak jako kopie se stává laciným.

Proto se mnozí lidé snaží srazit naši hodnotu. Učinit z nás svou rohožku, po níž se dobře dupe. Moje nová kniha je proto o všem, co potřebuje naše Já. O sebepřijetí, sebeúctě, sebehodnotě, sebejistotě, sebedůvěře, sebevědomí i sebeuvědomění. A také samozřejmě o sebelásce.

Život mě naučil, že nejlepší vnější vztah je s člověkem, který nám pomáhá vyvíjet se v nejlepší verzi sebe sama, aniž by nás nutil stávat se někým jiným. Pak veškerá naše „změna“ sestává z pouhého naplňování našeho potenciálu, ne z předělávání se, přetvařování se, ponižování se.

Snažit se měnit člověka k obrazu svému znamená brát mu jeho Já. Nevážit si jeho Já. Snižovat význam jeho Já. V součtu to znamená ukazovat neschopnost chápat hodnotu daného člověka.

Trápí mě, že mnoho lidí v době zrychlené ztrácí samo sebe, ztrácí svou cestu, ztrácí představu o svých nejdůležitějších hodnotách, o způsobu dosažení svého štěstí. Ti lidé, tak ztracení, mají pocit, že žádná cesta ke štěstí nevede. Přitom podstata jejich štěstí je blíž, než je kdy napadlo.

Z více než 300 000 fanoušků na Facebooku mi každý den napíše přibližně 300 z nich o svých bolestech. Měsíčně je to 9000 krizí, ročně více než 100 000. Už mám dost ztrát sebevědomí, marného čekání na změnu a prozření ubližujících partnerů, mám dost zbytečné lidské bolesti. Proto je tady kniha, která zdůrazňuje, že je mnohem snazší vyplnit prázdné místo po svém boku, kde předtím byl někdo jiný, než prázdné místo v sobě, kde předtím bylo naše Já.

3. bolest srdce: Ten, komu věříš, Tě trápí a současně nutí cítit se provinile

Život mě naučil, že když miluješ až moc, může to potom bolet až moc. Je to kruté, ale právě ti, kdo milují bezpodmínečně, tedy kteří si nekladou podmínky své lásky a dávají, i když jim druhý ještě žádnou lásku nevrací, na ni nejvíc doplácejí. Často totiž procházejí vnitřním trápením, kdy se sami sebe ptají: Co je na mně tak špatného, že mi žádnou lásku nedává, že mě trápí, že mě odmítá, nebo dokonce opouští? Tito krásní lidé se srdcem na dlani paradoxně nejvíce slábnou.

A to je třetí důvod, proč jsem psal tuto knihu. Nedopustím, aby právě tito lidé zažívali emoční deficit, aby rezignovali na lásku nebo aby rezignovali sami na sebe, svou schopnost milovat.

Na těchto lidech mi záleží. Aby nezapomínali, že láska nikdy nezklame, zklame vždy jen člověk. Jen konkrétní člověk. Ale pro jednoho konkrétního člověka není třeba lámat hůl nad láskou.

4. bolest srdce: Ten, komu věříš, se snaží zabíjet Tvé sny

Moje nová kniha je z velké části i pro lidi, kteří mají velké sny. Kteří chtějí něco dokázat, v něčem uspět, ale ztrácejí oporu v okolí nebo sami v sobě – často jsou to spojené nádoby.

Proto jsem se rozhodl dát energii těm lidem, kteří dobře cítí, po čem touží a za čím jdou, ale pro druhé to může být „hloupé, naivní, nestojící za pokus“. Tito lidé se mohou cítit osamělí ne proto, že by byli sami, ale proto, že se cítí sami na cestu, která je tak náročná. Se mnou sami nebudou. Nedovolím jim, aby přestali věřit ve smysl své cesty, v budoucnost, která je naplní, ve které pocity hrdosti budou tím intenzivnější, čím více překážek musel člověk cestou zdolat.

A to nejen překážek v druhých, ale i v sobě samém.

5. bolest srdce: Ten, komu věříš, způsobuje, že se pro dobré pocity musíš vracet pouze do minulosti

Pátý důvod, proč vznikla moje nová kniha Čtyři prány štěstí. Pro dobré lidi, kteří ale ztrácejí své dobré pocity. Nečerpají je z přítomnosti, která se často zdá nesnesitelná, nemohou je brát ani z pozitivních vizí budoucnosti, když v lepší časy nevěří, ale sají je pouze z minulosti. Přitom cítí, že nic nesouží člověka víc než vzpomínky na štěstí v čase neštěstí.

Kniha začíná příběhem, v němž mi jeden člověk řekl: „Já vím, že se sebou musím něco udělat, žiju jenom jednou.“ Pletl se a já jsem ho musel opravit. Ne žijeme, ale umřeme jenom jednou. Žít můžeme začít každý den. Každý okamžik přináší příležitost změnit způsob, kterým žijeme, cítíme nebo přemýšlíme. A není důležité, že už nic nebude jako dřív. Protože všechno alespoň může být takové, jako ještě nikdy.

O tom je kniha Čtyři prány štěstí, která, věřím, pomůže i Vám nebo nejbližším lidem Vašeho života. Objednat ji můžete ZDE.

© Petr Casanova