„Udělal jste někdy ve vztazích chybu?“

Ta otázka mě rozesmála. Od chvíle, co se moje kniha 250 zákonů lásky (v anglickém překladu 250 Laws of Love) stala bestsellerem v USA, Velké Británii, Itálii a Španělsku a největší on-line knihkupectví světa mi udělilo status Amazon Best-Selling Author, myslí si mnoho lidí, že jsem v životě neudělal chybu, ve vztazích neublížil…, a přitom opak je pravdou: Právě proto, že jsem v minulosti udělal mnoho chyb, vím, jak lehce se dělají a jak těžké, ba nemožné je napravit je.

„Čeho se ve vztahu nejvíce bojíte?“ dodala zahraniční redaktorka a tentokrát jsem rozesmál ji.

„Ničeho,“ odpověděl jsem. S důrazem na to klíčové slovo: „NIČEHO se nejvíce bojím.“

Když zůstane NIC

Moje knihy jsou o zvládání nejtěžších situací ve vztahovém životě. Nejen těch těžkostí, které nám připraví druzí. Zejména těch, které si přivodíme sami. Jak totiž napsal Rochefoucauld: „S tím, čeho se na nás dopustili druzí, už se nějak vyrovnáme; horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.“

Jsem už starej pes. A za ty spousty vztahů a let jsem se přestal bát chvil, kdy se s partnerkou hádáme. Zato se bojím chvil, kdy hádání přestane. Nemám rád to zlověstné ticho. Protože pak už také pro mou partnerku nemusí existovat nic, o co by se chtěla ještě pohádat…

Jak píšu v knize o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem, mlčení je ten nejhlasitější křik ženy, jaký znám. To ticho říká, jak moc už je žena unavená – ustavičným vysvětlováním, obhajováním se, doprošováním. Dokud se žena hádá, je vztah ještě ve hře. Jakmile přestane, jak ZLOVĚSTNĚ přestane, je game over.

To započaté mlčení často vyznačuje hranici, za kterou žena přestává:

– usilovat o Tvou pozornost,

– bojovat o Tebe,

– odpovídat na Tvé zprávy,

– snažit se vyvolat nebo udržet konverzaci,

– přestane žárlit,

– přestane flirtovat s druhými, jen abys žárlil,

– přestane Ti i nahlížet do mobilu,

– přestane se zajímat, zda se zajímáš o ni,

– přestane se snažit, abys ji miloval.

A to všechno přestane dělat proto, že jí právě došlo, že si zaslouží někoho lepšího.

Jak jsem psal v knize o dozrávání chlapců v chlapy Dvanáct srdcíje to chvíle, kdy muži ještě nedochází, že to není to nejhorší. Že to nejhorší teprve přijde. Začne Ti chybět. Ona, její péče, její láska. Protože to všechno tvořilo Tvůj život, byť sis to neuvědomoval, nebo sis toho nevážil. Vždycky ucítíš, že je něco jinak. Že je něco najednou pryč. Jako chmýří odkvetlé pampelišky, do kterého hloupě foukneš a už ho nikdy neposbíráš.

To je NIC. Chvíle, kdy za Tebou zapadnou dveře. Nevadí Ti to, dokud nezjistíš, že nemají kliku. Ani zámek. Ani dostatečnou škvíru u podlahy, kterou bys podstrčil lístek s urážkou, výsměchem, pak i omluvou. Chtěl bys křičet, nadávat, vyhrožovat, prosit. Ale vnitřní plocha dveří je polstrovaná a Ty sice můžeš bušit ze všech sil, ale nevznikne jediný zvuk.

Sesuneš se k zemi, a teprve teď si to naplno uvědomíš. Za dveřmi je NIC.

Co nechce žádný muž

Kdo zná mé knihy, ví, že láska má strašlivý protipól. Není to nenávist, protože i ta je o emocích a vyjadřuje, že někomu ještě dál stojíš za myšlenku. Opakem lásky je něco horšího – APATIE. LHOSTEJNOST. IGNORACE. NIC. V té chvíli poznáš, jak strašné je mít někoho v mysli, a přitom ho už nemoci obejmout pažemi. Není to, jako když Ti zemře někdo blízký. Je to mnohem horší. Protože v tomto případě se učíš žít s vědomím, že jsi ho SÁM PŘIMĚL odejít.

Co nechce žádná žena

Muži, kteří kromě ženy přijdou také o soudnost, rádi říkají, že „ženy nevědí, co chtějí“. Je to bohužel jen další naše malost a řekl bych neinformovanost. Ženy totiž moc dobře vědí, co a koho chtějí. Chtějí někoho, kdo je nebude chtít ztratit. Kdo pochopí, že láska sama nebolí. To, co v lásce bolí, je lhaní, podvádění, ponižování a ubližování. Bolest v lásce způsobuje ČLOVĚK, ne láska. Takové partnery nechtějí vedle sebe. Takové nechtějí u svých dětí. Žena, která má jen trochu ráda sama sebe, nepotřebuje někoho, kdo nepotřebuje ji.

A moje doporučení zní:

Až, podobně jako mnohokrát v minulosti já, o někoho přijdete, přemýšlejte nejen o tom, o KOHO jste přišli, ale také PROČ. Jelikož s tím PROTOŽE se budete muset naučit žít.

NIC našeho protějšku totiž paradoxně nemusí pocházet z něj, ale z nás, kteří jsme na NĚCO zapomněli. Jestli si TO včas uvědomíme, nebo ne, spolurozhoduje o tom, zda ve vztahovém životě máme NIC, anebo VŠECHNO.

Jaká klíčová uvědomění to jsou?

1. varování: Nestěžuj si, když ztratíš něco, o co jsi nebyl ochoten bojovat

O přírodě se říká, že je krutá. Možná, nicméně já tvrdím, že je spravedlivá. Jeden z hlavních přírodních zákonů zní: Čeho si nevážíš, to Ti bude odebráno. Nevážíme-li si zdraví, přijdeme o něj. Nevážíme-li si přátel, ztratíme je. Nevážíme-li si lásky, opustí nás.

Život je drsný, ale dobrý učitel. Například nás drsnými zkušenostmi učí, abychom si vážili toho, co máme, ještě když to máme, ne až když to ztratíme. Proto teprve pády na dno učí člověka začít u svých priorit. U zdraví, lásky, jiných lidí.

Slabí partneři rádi vydírají slovy: Odpusť mi, všichni jsme jen lidé a lidé dělají chyby. Říkají-li však toto A, zapomínají dodat také toto B: Za chyby se prostě platí.

A i za to bychom životu měli poděkovat. Chyby zaplacené nejdráž bývají nejužitečnější. A už je zpravidla nikdy neopakujeme, protože cenu, kterou jsme museli zaplatit, si už navždy pamatujeme. A co je v životě tou nejvyšší cenou?

2. varování: Budeš-li chtít vrátit to, co dříve bylo, nepůjde to

Druhým hlavním zákonem přírody je vývoj. Čas kvapí vpřed, nikdy ne zpátky.

Ženy si směr toku času dobře uvědomují. To jen muži žertují, že nestárnou, a podléhají klamu, že všechno jde vrátit.

Ne, pánové, nejde. Pokud skleničku upustíte na zem, nepomůže říct „promiň“, její střepy už nikdo nedá dohromady tak, aby skeletem neunikala voda, podobně jako lidským srdcem důvěra.

Každý čin je výsledkem našeho rozhodnutí, za které neseme plné důsledky. Ne, nic už nikdy nebude jako dřív. Ale to je moc dobře. Alespoň to, vlivem našeho ponaučení, může být takové jako nikdy předtím.

Opustí-li žena špatného muže, ví, že neztrácí. Naopak je pro ni ziskem, kdykoli je o špatného člověka v jejím okolí míň.

A k tomuto přesvědčení vede ženu jednoduchá matematická úvaha:

3. varování: Nelze sedět v jedné lodi, a přitom pádlovat proti sobě

Ve vztahu je k nepotřebě někdo, kdo brzdí, zatímco druhý se chce posouvat vpřed. Někdo, kdo nehodlá řešit společné problémy, ba je dokonce hloupě přidělává.

Problémy totiž neničí vztah, nekazí charakter. Problémy, které společně řešíme, naopak upevňují vztah, i proto, že ukazují charakter. Tak jako není pravda, že příležitost dělá zloděje. Ne, ona zloděje odhaluje.

Příležitost ošidit, podvést, zalhat je nejlepší způsob, jak skutečně poznat člověka. A jak si ušetřit spoustu času, stráveného po boku někoho, kdo neustále žebrá o další šanci. Neexistuje důvod, proč stále stejným lidem dávat druhou šanci, když tolik jiných lidí čeká na tu první.

4. varování: Když spadne most, spadne oběma

Ve zdravém vztahu neexistuje MOJE a TVOJE, ale pouze NAŠE. Týká se to i chyb a problémů.

Vztah je totiž jako most, stojící na dvou pilířích. Oba mají stejný zájem na jeho údržbě. Spadne-li, nikdy nespadne tomu, či onomu. Vždycky spadne oběma. A vždycky spadne na oba.

Ve své základní knize 250 zákonů lásky (250 Laws of Love) to vysvětluji na příkladu řetízku. Každý vztah je jako řetízek – jen tak silný jako jeho nejslabší článek. Tam, kde praskne nejslabší článek, se přetrhne celý řetízek. A vůbec nezáleží na tom, jak silné byly ostatní články. Proto oslabujeme-li partnera (jeho ponižováním, obelháváním, poškozováním), nesmyslně narušujeme pevnost a trvanlivost řetízku, jehož jsme sami součástí.

„Promiň mi tu chybu,“ můžeme pak dodatečně vyslovit, ale odpovědí od našeho partnera bude pouze zrcadlení.

I on totiž řekne: „Ne, Ty mi promiň tu chybu.“

Zarazíte se. Jakou chybu přece mohl udělat ten, koho jsme ponižovali, obelhávali, poškozovali?

Já to vysvětlení jednou slyšel na vlastní uši: „Chybu jsi, Petře, neudělal pouze Ty, ale také já – tím, že jsem s Tebou vůbec začala budovat vztah.“

A pak už následovalo NIC. Plus to nejtěžší zjištění:

5. varování: Zklameš-li, bude spousta lepších, než jsi Ty.

Přijde-li žena o partnera, který jí ubližoval, nic neztrácí.

Přijde-li ale muž o partnerku, která mu důvěřovala a milovala ho, ztrácí úplně všechno.

Ženy nepotřebují slabé články do řetízku. Těch je spousta.

Potřebují pouze ty silné. A síla se u všeho, i u člověka, pozná ne tehdy, když je všechno snadné a bez problémů, ale naopak tehdy, když život ztěžkne a dostaví se problémy.

Tehdy se ODHALÍ charakter článku.

Mysli na to, až přijde pokušení a důvod ublížit druhému.

Ona nebude tím, kdo ztratí. Ona totiž přijde jen o Tebe. Jen o NIC.

© Petr Casanova