Patnáctiletý kluk, který se bojí vrátit na internát, protože tam zažívá šikanu.

Mladá maminka, která zůstala bez prostředků sama na tři malé děti.

Muž, který při tragické nehodě vlastní chybou přišel o ženu a dítě.

Co tito lidé mají společného?

Pocit, že dobře už nikdy nebude.

Stejně jako další ztrápení lidé, kteří využívají přímé komunikace se mnou v FC Klubu a žádají o naději, nasměrování, nasvícení možné cesty v černočerném tunelu.

Všechny letošní magazíny (vidět je můžete ZDE) zaměřuji na práci s překážkami, které jsou nejen vně, tedy kolem nás, ale i uvnitř, přímo v nás. Nejen psychologické metody a techniky, ukazuji také příklady lidí, kteří se ocitli v podobné zdánlivě bezvýchodné a neúnosné situaci – a svou cestu z pekla přesto nalezli. Dosáhli zázraku, který se nesnesl odněkud shůry, ale z jejich vlastního nitra – změněného myšlení a jednání. Těm, kteří si magazín FC nemohou z jakýchkoli důvodů dovolit, chci ukázat jeden příklad alespoň tady na internetu a v několika myšlenkách.

Jak se dokázat nevzdat

O Stephenu Hawkingovi jsem již psal (viz 7 připomenutí S.H., když ztrácíš motivaci). Je to dva roky, co tento pozoruhodný člověk odešel. Britskému teoretickému fyzikovi bylo 76 let, přitom se podle prognóz lékařů neměl dožít ani pětadvaceti.

Po svých 21. narozeninách bez zjevné příčiny ztratil rovnováhu na schodech, rozbil si hlavu a lékaři mu zjistili počínající ALS – amyotrofickou laterální sklerózu. Ta když napadne nervový systém, způsobuje postupné ochrnutí celého těla. Stephen měl před svatbou a lékaři mu dali dva až tři roky života…

Mýlili se, anebo se Stephen sám postaral o změnu svého osudu?

Celých padesát let se pohyboval na vozíčku a komunikaci s okolím řešil pomocí speciálního počítače. Byl přesvědčen, že když nelze udržet zdravé tělo, udrží ho při životě zdravý duch.

„Mysl je silnější, než si kdo vůbec umí představit.“

„Vzpomenete si, že jste v mládí jezdili na koni a hráli si s ostatními dětmi. Že jste veslovali, běhali, prožívali všechna potěšení těla. Třeba i řeč,“ připomínal po celý život i ty nejmenší „samozřejmosti“, které běžně přehlížíme. Já se ale nikdy nevzdám. Vždy budu nacházet to, co dělá život krásným,dodával, když mu ochablé svaly natolik ztížily dýchání, že musel podstoupit tracheotomii, nebo když právě vinou tracheotomie ztratil schopnost mluvit a musel začít používat elektronický hlasový syntezátor. Ani jeho robotickým šumem se nedal zlomit a pronesl: „Nikdy jsem neslyšel hlas, který by se mi líbil víc. Zcela jsem se s ním ztotožnil.

Přemýšlejme o těchto slovech. Přes všechny těžkosti byl smířený se životem a nedal se zlomit.

Navzdory postižení a stále těžšímu zdravotnímu stavu o sobě nepřestal mluvit jako o šťastlivci. „Čím hůř je mému tělu, tím významnější objevy ve svém okolí činím. Třeba si najednou velmi vážím toho, že mám okouzlující rodinu.“ Pozitivním postojem nakazil i své okolí. Když se jeho manželky ptali, jak si mohla vzít muže, kterému podle lékařů zbývaly jen tři roky života, řekla: „Pořád někdo vyhrožuje atomovou zkázou, takže vyhlídky na krátký život máme beztak všichni. Já ho chci prožít vedle člověka, který vůbec nerozlišuje, jak dlouho žije, nýbrž jak šťastně žije.“

Sestavil jsem pro Vás alespoň deset jeho myšlenek, které mi velmi pomáhaly. Hawking sám si přál, aby nikdy nebyly zapomenuty. Ačkoli jde zdánlivě jenom slova, zkusme přemýšlet o jejich energii a poselství, o souvislosti, kterou můžeme využít pro sebe a svůj momentální příběh:

  1. „Ať se život zdá sebesložitější, vždycky zůstává něco, co můžeme dokázat a v čem můžeme uspět. To, jestli se člověk vzdá, nezáleží na okolnostech, ale jen na něm samotném.“
  2. „Každý jsme nedokonalý, a je to dobře. Bez nedokonalosti bychom já ani Vy nemohli existovat. Bez nedokonalosti by náš život neměl smysl. Nebyly by v něm hořké pocity, když selháváme, ale pak ani sladké pocity, když uspějeme. Selhání je to, co dělá následný úspěch sladším.“
  3. „Miluji samotu. Člověk, který se utiší, má nejhlasitější myšlenky.“
  4. „Vnitřní štěstí je schopnost přizpůsobit se změně.“
  5. „Nezlobím se na nemoc, naopak jsem jí vděčný. Učinila mě zvídavějším. Víc než kdy předtím jsem se začal zajímat o fyziku, biologii, vesmír, filozofii, účel našeho života i to, kam všichni směřujeme z hlediska příští destinace.“
  6. „Ačkoli lidé jsou různí, všichni máme jednu společnou schopnost. Tím darem je lidská přirozenost, díky které si zvykneme na jakoukoli komplikaci a dokážeme pak přežít. Můj vzkaz ostatním handicapovaným lidem proto zní: Soustřeďte se na to, co Váš handicap umožňuje, a nelitujte toho, co Váš handicap znemožňuje. Jste-li jako já lidé s vypnutým tělem, zapněte mysl. Vnitřní svět ducha je nádherný.“
  7. „Proč jsem tu stále, i když mi lékaři prorokovali jen dva, tři roky života? Nejspíš nemají smysl pro humor. Pozitivní mysl nabíjí člověka energií a energie je život. Základem pozitivní mysli je přitom smysl pro humor. Zdravý duch je důležitější než zdravé tělo. Já jsem živým důkazem.“
  8. „Když mi bylo jednadvacet let a ležel jsem v nemocnici s rozbitou hlavou a tím strašným ortelem, moje očekávání směrem k životu se snížily na nulu. Zní to depresivně, ale ve skutečnosti to byl nejpozitivnější obrat v mém životě. Každý další den pro mě byl totiž bonus. Vděčným mě udělalo už pouhé ranní probuzení.“
  9. „Největším nepřítelem lidského štěstí není neštěstí, ale iluze štěstí – namlouvání si, že jsem šťastný, pokud tomu tak není. Není žádnou hanbou přiznat si: ,Teď mi není fajn. Teď bojuji s problémem. Teď překonávám překážku. Teď cítím bolest. Teď mám hořké období.‘ Protože úplně stejně to funguje i opačně. Kdo k sobě není upřímný v dobách neštěstí, není schopen následně ocenit dobu štěstí. Žije v režimu falše, přetvářky, lži a strachu, což znamená, že v dobách štěstí bude zase hledat důvody, proč to sladké období nevydrží dlouho. Učme se být naprosto nešťastní i naprosto šťastní. Život by nebyl sladký, kdyby někdy nebyl hořký.“
  10. „I když se nemohu pohnout a musím mluvit přes počítač, neznamená to, že ve svém nitru nemohu být šťastný, zamilovaný, veselý a těšící se. Dokud se člověk má na co těšit, život má smysl.“

Kéž by Vám tato jeho pomohla, pokud to právě teď potřebujete.

S přáním silného týdne, Petr Casanova

  • Více o mém magazínu naleznete ZDE.
  • Poslední výtisky vydání Jak postavit most přes minulost a Jak zvedat sebevědomí ještě seženete ZDE. Po vyprodání už nebudou k dispozici. Dotisk neprovádím.