Šestadvacetiletá Jana volala příteli radostnou zprávu. „Jsem těhotná.“ Konečně! chtěla dodat.

Na druhém konci bylo ticho. „Přišel jsem o práci. Nikdo neví, co bude. Teď nemůžeme mít dítě,“ zpražil ji. A dodal: „Nejlepší bude, když se rozejdeme. Mám teď svých starostí dost.“

Sedmatřicetiletý Roman pracoval pro svého zaměstnavatele patnáctým rokem. Ustál s ním už jednu ekonomickou krizi. Ta letošní, související s koronavirem, se jeho zaměstnavatele neměla vůbec dotknout, naopak s ohledem na obor vydělává víc než jindy. Přesto vyhlásil, že Romanovi musí snížit plat přibližně o polovinu. „Ale vždyť do práce chodím dál! Vždyť prosperujete! Vždyť mám tři děti!“ namítal zoufale. Tu odpověď nechtěl slyšet: „Jestli se Ti to nelíbí, můžeš jít. O Tvé místo bude mnoho zájemců.“

Mohl bych popsat stovky dalších podobných případů, jež momentálně řeším v FC Klubu a které mají jedno společné: dobu. Dobu, v níž musíme čelit nejen existenčním problémům, nýbrž také zvláštnímu osamění – prozření, komu jsme vlastně věnovali čas a představu o budoucnosti.

Čtenáři, kteří mi prostřednictvím FC Klubu svěřují své tísně, strachy a úzkosti, a spolu řešíme, jak je zvládnout, se v této době často cítí osaměle. Největší problém osamělosti ale nespočívá v tom, že jsme sami, ale v prohlédnutí, že někdo, do koho jsme tolik investovali, se o nás vlastně nezajímá. Z minuty na minutu se zdáme zbyteční, bezcenní. Sami jako bychom nebyli nic.

V magazínu FC, který věnuje dlouhodobé práci s odstraňováním strachů i úzkostí a projasnění vlastního myšlení, přecházím od efektivního uzavírání minulosti (celé minulé vydání) ke zvedání sebevědomí (celé aktuální vydání), a to též tehdy, když se cítíme odmítnuti, opuštěni, ztraceni.

Umění zvládání samoty, jemuž se věnuji také ve svých knihách a na které směřují Vaše četné dotazy, stojí na pochopení pěti základních pravd, respektive pochycení pěti základních poznání, od nichž se celá tato klíčová dovednost rozvíjí. Dovolte mi je popsat aspoň v krátkých bodech.

1. poznání: Přátele nebo partnery v těžkých chvílích neztrácíme, pouze poznáváme, kteří jsou opravdoví

V knize Cítit rozumem, myslet srdcem, která vysvětluje, proč zažíváme konkrétní vztahy, píšu, že s námi někdy život musí zatřást, abychom se probudili. Že nám někdy nemůže dát to, co chceme, protože nám napřed musí dát to, co potřebujeme. Například poznání, koho máme ve skutečnosti vedle sebe.

Mnoho lidí si myslí, že když ve vztazích nedostávají to, co by si přáli, znamená to, že si to asi nezaslouží. Skutečnost může být opačná. Možná si zaslouží daleko víc, než od konkrétních lidí chtějí. Víte, někdy potřebujeme zaplatit za svou důvěru tím, že nás někdo zradí. Je to důležitá zkušenost, abychom uměli rozpoznat lidi. Abychom viděli, koho jsme vlastně měli za přítele.

Zradit nás mohou pouze lidé, kterým důvěřujeme – které považujeme za přátele. To, že nás ale zradí, ukazuje, že přáteli ve skutečnosti nebyli. To znamená, že opravdové přátele nikdy neztratíme. Ztrácíme jen ty, kteří skutečnými přáteli ani nebyli.

Proto se ptám: Je jich opravdu škoda? Máme litovat jejich odchodu? Nemáme být spíše vděčni těžkým časům, že nám pomohly odhalit, kdo má po našem boku stát do budoucna? Není spíše darem poznat, kdo je opravdu spolehlivý, a na kom nám naopak nikdy nemělo záležet?

2. poznání: Máme tendenci stávat se takovým člověkem, se kterým trávíme nejvíc času

Někteří lidé nám prospívají, ale ne všichni. Někdo se vyskytuje v naší blízkosti jen proto, aby nás mohl srážet, oslabovat, zbavovat energie. To on nás učí myslet si, že nejsme dost dobří.

Přitom stačí vyměnit prostředí a může se obrátit naše sebepřesvědčení. V pozitivním prostředí, které nám najednou věří, se můžeme cítit silnější, důležitější, schopnější. A přitom jsme pořád tím samým člověkem.

Ve svém magazínu FC varuji a na konkrétních příbězích ukazuji, že svět je plný lidí, kteří nás chtějí vidět dole. Ne nutně kvůli nám, ale kvůli sobě, kvůli svému neštěstí – oni jen nechtějí být v negacích sami. Nechtějí nás vidět šťastné, když sami šťastní nejsou. Tématu, jak si nebrat cizí slova a činy osobně a jak jednat se svým okolím, se věnuji právě v koučovacím magazínu.

3. poznání: Nikdo nemůže dát něco, co sám nemá

Mnoho lidí, kteří mi v FC Klubu popisují své trápení a kterým pomáhám ty těžké chvíle řešit, se bohužel trýzní tím, co nelze ovlivnit. Hlavně postojem druhých. Mnoho lidí je nešťastných proto, že očekávají od druhých to, co by na jejich místě udělali sami. Jenže ne každý má stejné srdce.

Proto hlavně ve své poslední knize Čtyři prány štěstí vysvětluji, jak být v první řadě sám sobě nejlepším přítelem. Naučíme-li se dávat sami sobě energii, radost, lásku, zvenčí nám už tolik nebude chybět. A naopak, svedeme-li v sobě vyrobit dost energie, radosti a lásky pro sebe, budeme je pak schopni dávat i někomu druhému. Je ale zbytečné očekávat od druhých to, co nedokážou.

Jak blízkým lidem pomoci, aby procitli, vážili si nás, objevili v sobě všechno dobré, co od nich náš vztah potřebuje, to je jedním z témat mé knihy Čtyři prány štěstí.

4. poznání: Naše vztahy vytvářejí naši spokojenost, a naopak

Stoupněme si před zrcadlo a zasmějme se. Udělá se nám lépe. Nejenže v sobě uvolníme příjemné hormony, ale pohladí to i náš zrak. Člověk funguje na principu zrcadlení.

Pod rouškami na to zapomínáme. Dříve, když jsme roušky neměli, jsme mohli poznat, že když se usmějeme na cizího člověka na ulici, často úsměv instinktivně opětuje. Ačkoli nás totiž doba vede k větší míře izolovanosti, neztrácíme potřebu lásky, naopak – ta potřeba je stále větší.

Proto se mnozí lidé s velkým srdcem snaží i v této době dávat dobro, čím více se jim vrací zlo. Ale je to náročné. Zlo je totiž mocné, dokáže nás z dlouhodobého pohledu přeprat. Jsme stále smutnější, nešťastnější, rezignovanější, čím více zla vidíme kolem sebe. Trápíme se tím, co denně vidíme „v zrcadle“ – v reakcích lidí kolem nás, kteří se trápí, kteří námi pohrdají, kteří od nás odcházejí nebo kteří nám nasazují do hlavy brouka, že nejsme dost dobří. Pravda je ale taková, že jen nejsme dost dobří PRO NĚ.

Poděkujme za tato prozření, za projevy falše, nenávisti, žlučovitosti. Umožní nám lépe poznat lidi, pochopit, do koho už nechceme investovat energii, a hlavně mít vedle sebe lepší bytosti, které nás přijmou rády a „v jejichž zrcadle“ začneme mít potom mnohem víc rádi i sami sebe.

5. poznání: Špatné pocity máme, jestliže věnujeme příliš dobré energie špatným adresátům

Mnoho lidí se srdcem na dlani paradoxně věnuje nejvíce energie tomu, kdo jim žádnou lásku nevrací. S neláskou druhého spojují svou sebehodnotu, mají pocit, že se pro tohoto člověka mají snažit víc. Už ve své základní knize 250 zákonů lásky jsem zdůrazňoval, že pokud pro někoho děláme maximum a jemu to nestačí, pak to prostě děláme pro nesprávného člověka.

Tohle je těžké i nutné si uvědomit. Naučit se vážit si své energie i sebe sama. Nevysílat svou energii jakýmkoli směrem, ale smysluplným směrem – k přijímači, který je naladěn na stejné vlny. Rozvíjet ty vztahy, které nás motivují, posouvají, činí silnějšími a šťastnějšími.

A pokud se ty současné, které se rozpadly, ukázaly jako neperspektivní, nemarněme čas lítostí, ale začněme se otevírat jiným přijímačům, respektive vysílačům, kteří hledají to, co my. Proto se nebojme samoty. S opravdovými přáteli a partnery neexistuje osamělost. Naopak s tím, kdo není autentický přítel nebo partner, se cítíme sami, i když sedíme přímo po jeho boku.

Pamatujme si

Dalajlama říká: „Že nedostaneme to, co chceme, je někdy velké štěstí. I mlčení se totiž může ukázat jako nejlepší odpověď. Učme se nevzdávat svých hodnot a každý den být alespoň chvíli o samotě, nezávislí na slovech a soudech druhých. Budeme-li sami sebou a snažit se o bohatý život, jednou, až zestárneme, se při zpětném pohledu na minulost budeme těšit podruhé.“

Život je jako kniha. Všichni lidé, jež potkáme v průběhu svého příběhu, nejsou určeni k tomu, aby s námi prošli životem od první do poslední kapitoly. Někteří mají jen epizodní roli. Přesto nám stihnou předat to, co potřebujeme. Třeba i bolestnou zkušenost. Nepohrdejme jí. Pomůže nám pročistit příběh a lidi ve svém okolí. Jít dál s těmi, kteří se v těžkých časech ukážou jako praví. A pokud momentálně kolem nás žádní takoví nebyli, tím spíše otevřeme oči. Blíží se.

Jak Vám mohu pomoci?

  • Mé knihy a magazíny seženete pouze ZDE. Která kniha je pro Vás vhodná? Zjistíte ZDE.
  • Pro přímou komunikaci se mnou a řešení svých problémů využijte, prosím, FC Klub, diskrétní prostředí uvnitř třistatisícové komunity FirstClass. Pokud ke všem výhodám FC Klubu chcete pravidelně a automaticky dostávat i koučovací magazín FC, vyřiďte si FC Premium.

© Petr Casanova