Proč dělají přesný opak toho, co ve skutečnosti tolik potřebují?

Mrazí mě v zádech, kdykoli mi napíšou děti.

Vzpomenu si na vlastní dětství a cítím, jakou hráz asi musely překonat, aby se svěřily dospělému člověku, navíc cizímu.

Jak by mi chtěly věřit, ale současně se bojí mého výsměchu.

Má to i mnoho dospělých lidí, kteří si říkají: „Na mě určitě nebude mít čas.“ „Mou malicherností se nebude zabývat.“ Právě proto jsem vytvořil FC Klub, potažmo program FC Premium pro ty, kteří chtějí diskrétně sdílet to, co se jinak zdráhají sdělit i kamarádům nebo rodičům.

Jako tento kluk, který mi dal svolení, abych jeho příběh ukázal nejen ostatním dětem (vážně v tom nejste samy), ale hlavně jejich rodičům, kteří se o své děti opravdu zajímají.

Existují totiž prosby, které se dospívající děti bojí vyslovit nahlas. Porozumíme jim, protože i my jsme byli takoví, jen v jiné době. Věnováno nejen těm, kteří se doma připravují na maturity nebo přijímačky, a přitom v sobě svádějí daleko těžší boje, o kterých rodiče nemají ani ponětí.

Když dovolíte, zavedu Vás trochu do jejich duše:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde