Detoxikujete se?

Nemyslím jen to, abyste své tělo zbavovali fyzických toxinů.

Myslím také jedy psychické nebo emoční.

Udělat si emoční detox znamená například stoupnout si před zrcadlo a říct:

„Miluju Tě.“ 

Bude Vám to připadat zvláštní – vyznávat lásku sobě. S touto metodou přišla Louise Hay, žena v dětství zneužívaná a znásilňovaná vlastním otčímem. Kvůli sebenenávisti nedokončila žádnou školu, a přesto se časem naučila mít ráda svůj život.

„Miluju Tě, záleží mi na Tobě.“

Vypadá to jako nic, ale jsou chvíle, kdy to může znamenat úplně všechno. Pokud si této těžké době dokážete najít chvíli pouze pro sebe, zkuste se přes víkend ponořit do emočně příjemného světa. Pamatujte si: Náš klid a mír nesmí nikdy stát na vnějších podmínkách, protože jen stěží na tomto neklidném světě najdeme místo, kde by byl věčný mír, můžeme ho však najít v sobě, a to právě tehdy, kdy čelíme mnoha bouřkám zvenčí a důvodu rozvíjet v sobě neklid a hněv.

Tématem rozvíjení spokojenosti zevnitř se zabývám v magazínu Jak zvedat sebevědomí, který automaticky dostáváte v rámci programu FC Premium.

Alespoň v bodech:

1. Zkusme se chovat tak, jako by naše dobrá energie záležela pouze na nás

Římský biskup Ignác už před dvěma tisíci lety napsal: „Modli se, jako by všechno záleželo na Bohu. Ale následně jednej tak, jako by všechno záleželo na Tobě.“

Jinými slovy: Věř. Věř, že to, co uděláš, bude mít smysl. A pak to udělej nejlépe, jak umíš.

Emoční detox znamená, mimo jiné, očistit svůj život od lidí, kteří nás využívají, nerespektují, ponižují nebo podvádějí. Jsou to lidé, kteří k nám rádi přistupují podmíněně. Představme si zahradníka, který vkročí do své zahrady a zvolá: „Chci okurku, jinak žádný záhon nezaliju.“ 

Ale tak to nefunguje. Zahradník naopak nejdříve propotí spoustu košil ve víře, že to, co dělá, bude mít smysl. Že když udělá všechno nejlépe, jak umí, zahrada mu to vrátí. Stejné je to v lidském životě. A pokud existují lidé, do kterých investujeme a oni nám nic dobrého nevracejí, neměli bychom se pro to trápit. My jsme udělali maximum pro to, aby okurky vyrostly.

Věřme, že když se začneme soustředit na SVÉ pocity a SVOU lepší energii, budeme se cítit lépe, protože se odpojíme od druhých, a hlavně:

2. Vypusťme vše, co nemáme možnost ovlivnit

Prožíváme dobu, ve které to, co smíme, je určováno z velké části nevyzpytatelným nepřítelem, z další velké části vládou a jen hrstku toho můžeme ovlivnit my. Ale ani to není málo.

Mnoho negativní energie člověka zmizí ve chvíli, kdy přestane řešit to, co neovlivní, potažmo kdy sto procent jeho koncentrace začne patřit tomu, co ovlivnit může. Zbytek přijme jako fakt.

Ve svém magazínu, automaticky zasílaném čtení pro registrované z vás, zdůrazňuji, že není v našich silách ovlivnit všechno, co se nám v životě stane, ale je v našich silách ovlivnit to, jak k tomu, co se nám stane, přistoupíme (více v článku Proč se i nejtěžší okamžik života může stát požehnáním o ženě, která ve svém životě jen sčítala pohromy a každá se zdála tou absolutní).

Zbavíme-li se posedlé touhy řešit a kontrolovat všechno, tedy i to, co nemáme pod kontrolou, projasní a zjednoduší se nám život. Začneme být konečně pány své pozitivní změny.

3. Zbavme se všeho, co nám nedělá dobře

Ve svém koučovacím magazínu, zaměřeném na zvedání sebevědomí, vyprávím také o lidech, sžíraných záští, závistí, lítostí, pomstychtivostí, zkrátka mnoha projevy převzatého citového jedu a trápením se pro ty, kteří se pro ně už dávno netrápí.

Dalajlama, jemuž dávám velký prostor i ve své nové knize Čtyři prány štěstí, v této souvislosti říká: „Zjistil jsem, jak je lidská mysl ohebná. Rád se přirovnávám k mušce, která zrovna létá kolem mě. Jsou chvíle, kdy bych v její situaci bědoval: Jsem velmi slabá moucha a nemám žádnou schopnost se prosadit, být šťastný. Ale já nejsem slabý, jsem člověk. A přestože tyto schopnosti mám, chovám se mnohdy hloupě. Třeba když jsem nabubřelý. Někoho potkám a napadne mě, že jsem lepší než on. Jakmile mě toto zachvátí, hned se v tom člověku snažím najít něco pozitivního. Třeba že má pěkné vlasy. A ten můj pohled se okamžitě změní. Když já jsem plešatý, pak z tohoto pohledu je ten člověk lepší než já. Je to dobrý návyk, jak potlačovat vlastní pýchu a aroganci a najít si i na druhých to, co můžeme ocenit. Ať se cítíme příliš nahoře, nebo příliš dole, tohle je psychický přístup, který můžeme využít ke zlepšení vlastní situace.“

4. Hledejme na všech a na všem to, co můžeme ocenit

Souběžně při psaní knih se věnuji lidem. Mají možnost komunikovat se mnou své problémy a je přirozené, že více než 90 % jejich komunikace je negativní. Něco je trápí, bolí, devastuje, jsou zlomení, někdy velmi zlí. Ale pořád to jsou moji lidé.

Rozumím jejich bolesti, potažmo utrpení, záleží mi na jejím odstranění, ale nikdy to není možné bez toho, abychom společně našli první záchytný bod – cokoli pozitivního v jejich životě. Stavět se totiž dá pouze na tom, co JE, nikoli na tom, co NENÍ. To je podstata mých knih i koučovacích magazínů – rozvíjet v lidech pozitivní způsob přemýšlení i v negativním rozpoložení.

I já jsem člověk, ničí mě negativní energie. Proto je pro mě životně důležité udržet si dobrou energii, když přistupuji k lidem. Najít na nich nebo jejich situaci to dobré, těšit se na vyřešení problému, soustředit se na pozitivní kroky. Vždy je nějaký důvod k vděčnosti. Ostatně, o tom je celá nová kniha Čtyři prány štěstí.

5. Zvedejme sami sebe

Zdá se, že je to fyzicky nemožné. Jak můžeme sami sebe zvednout ze země? A přece to jde.

My sami můžeme být sobě nejlepším přítelem. Ale musíme rozumět emoční hygieně. Už malé dítě ví, že si má čistit zuby nebo kde najde náplast na odřené koleno. Ale málokdo ví, co dělat s blízkým člověkem, který se ocitne na emočním dně, jemuž „krvácí srdce“, který se cítí v životě ztracený, zkrátka který má ne zlomeninu nohy, ale zlomeninu duše.

V současnosti je historicky nejvyšší počet lidí s diagnostikovanou depresí. Polykáme prášky místo přemýšlení o původu bolestí. Odstraňujeme následky, ne příčiny. Snažíme se necítit, jak je nám zle, avšak my potřebujeme zbavit se příčin, které nám činí zle. Proto přicházím s tímto vydáním.

Pracujme na své energii. Vím, že je tak neobvyklé stoupnout si před zrcadlo a říct: „Miluji Tě.“

Jsme přece zvyklí říkat všechno pěkné jen druhým a čekáme, že pěkná slova přijdou od nich.

Když nepřicházejí, cítíme se špatně. Zamysleme se nad tím, prosím. A zkusme být nejlepším přítelem sami sobě. Dávat si to, co zvenčí nepřichází. Je to daleko jednodušší cesta. Věřte mi.

© Petr Casanova