Do FC Klubu, kde pracuji s lidmi jednotlivě, přibyla žena se syndromem hladového srdce. Že nevíte, o co jde?

Hladové je takové srdce, které prahne po lásce. Nedokáže být samo. Přijme kohokoli, protože věří, že jakýkoli vztah znamená naději na lásku. A že i ve špatném vztahu je blíže lásce než o samotě.

Tři kroky k lásce

Běžně nás dělí od lásky tři kroky. Vztahový život totiž mívá tři fáze: samota, zamilovanost a láska. Jinými slovy: V samotě se čistíme a připravujeme na partnerský vztah. Zamilovanost je brána k partnerskému vztahu, kdy, oslepeni růžovým mrakem, nevidíme nedostatky partnera, a tím mu dáváme šanci a dostatečný čas, aby nás přesvědčil, že by partnerský vztah mohl být lepší než samota. Láska je pak to nejtěžší na vztahu – každodenní oboustranná práce v mnoha směrech (viz kniha 250 zákonů lásky), mimo jiné na překonávání již zřejmých odlišností poté, co se růžový mrak rozplynul a vidíme skutečného člověka, ne jen ideální představu o něm.

Hladové je takové srdce, kterému se z nefunkční třetí fáze nechce. Opustit špatného partnera, který zjevně ubližuje, by totiž znamenalo vracet se do samoty, čekat na novou zamilovanost a zase projít procesem vystřízlivění z ideální představy – a teprve pak se dostat do třetí fáze, ve které už hladové srdce nyní je. Co když by to s někým jiným nebylo lepší? Co když se současný partner změní? Co když chybí jen nějaká maličkost, dokonce na mé straně, aby se odzátkovala lavina lásky?

A tak hladové srdce zůstává tam, kde by už dávno nemělo být. Kde trpí ono samo i jeho bližní. Hladové srdce je bohužel nejčastější příčinou, proč matky nechají týrat své děti, proč ve vztahu snášejí extrémní bolest, doufajíc, že jakákoli oběť snad pomůže uvolnit v druhém lásku.

Hladové srdce stále doufá, to je jeho znak. Ze vztahu neodchází, ať jsou okolnosti sebehorší. Je automatem na nové šance, a tak po každém ublížení znovu nabíjí revolver tomu, kdo se ještě dostatečně netrefil – dokud nedojde na tu poslední, fatální trefu. Třeba na zabití dítěte.

Proč se topíš

Ve své základní knize pro rozpohybování rozumu, Protože, zdůrazňuji, že problém hladových srdcí nespočívá ve vstupu do špatného vztahu. Všichni jsme totiž omylní, všichni se chybami můžeme učit. Žádného člověka nedefinuje to, ŽE udělá chybu. Co nás všechny definuje, je to, JAK se svými chybami následně nakládáme. Zda je opakujeme, nebo napravujeme.

Proto když v FC Klubu pracuji s lidmi, kteří trpí syndromem hladového srdce, vyprávím jim především jeden starý příběh:

Mistr si vyšel se žáky do přírody. Šli kolem řeky. Jeden ze žáků se zeptal:

„Mistře, kdybych teď uklouzl a spadl do vody, utopil bych se?“

Mistr odpověděl:

„Lidé se netopí proto, že sklouznou pod hladinu, ale proto, že pod tou hladinou zůstanou příliš dlouho.“

V tomto článku jsem psal o nádobě trpělivosti, kterou máme všichni v sobě a ve které přibývají kapky zla, ublížení, zklamání druhým člověkem. Dokud nádoba není plná, zůstáváme a dáváme stále nové šance. Jakmile ale přeteče, už nás ve vztahu nic neudrží, odcházíme, i kdyby partner tisíckrát sliboval nápravu. Každý tu nádobu máme jinak velkou, i s ohledem na počet zranění v předchozích vztazích. Lidé se syndromem hladového srdce však zůstávají, i když nádoba dávno přetekla (více v článku 7 sebepoškozujících kapek v nádobě trpělivosti). Věří totiž, že když jim partner ubližuje, mohou za to vlastně sami (viz také 5 nejúčinnějších vět manipulátora, které Tě připraví o rozum).

5 kroků k sebezáchraně

Jak píšu ve své knize o vztahové karmě, Cítit rozumem, myslet srdcem, člověk si svůj život do velké míry utváří sám. Člověk je totiž vysoce adaptabilní tvor, je přizpůsobivý a dokáže si zvyknout na všechno, co trvá dostatečně dlouhou dobu. I na ubližování ve vztahu.

Pokud je pravidelně vystaven zlu, zvykne si. Je schopen přestat v sebe věřit, bát se odejít, a to tím víc, čím hůř s ním druhý zachází. Ztratí totiž sebevědomí, potřebné k odchodu do samoty a k budování jiného vztahu. Uvěří, že na jeho straně je vina, že ho už nikdo nikdy chtít nebude a že má být rád i za ubližujícího partnera. A hlavně pochopí, že „když bude hodný“, tedy „když si to zaslouží“, jednou se možná lásky dočká. A toto vtlouká i svému týranému dítěti: „Musíš být hodné. On má v něčem pravdu. Určitě nás má rád.“

Jak s takovými lidmi i při osobních setkáních pracuji? Jak se snažím aktivovat jejich rozum a oslabit jejich emoční lpění, závislost na ubližujícím člověku? Popíšu 5 postupných kroků, které detailně rozebírám ve svých knihách. Alespoň v několika krátkých větách:

1. prozření: Uvědom si, co Tě k němu poutá

„Láska.“

Nejalibističtější odpověď. Nesprávná a nebezpečná. Láska totiž neubližuje, nezraňuje, neklame. Jestliže cítíme závislost na člověku, který nás ničí, není to láska, ale emoční křeč a lpění.

Hladové srdce se chová stejně jako žaludek. Čím prázdnější je žaludek, tím ochotněji bychom snědli cokoli, ocucali snad i hřebíky, jen abychom žaludek něčím naplnili.

Hladové srdce má člověk, kterému dlouhou dobu schází opětovaná láska. Čím déle mu schází, tím spíše spolkne cokoli, i protiklad lásky, třeba lež. Včetně své vlastní lži. Takový člověk sám sebe naplňuje iluzí o opětované lásce jen proto, aby jeho srdce nezůstávalo prázdné.

Přitom pokud ubližujeme sobě, respektive dovolujeme, aby nám ubližoval druhý, není to láska, ani z jeho strany, ale ani z naší (sebeláska). Psychologie v tomto smyslu zmiňuje také syndrom ovce, který lze vyjádřit přesvědčením: „Ovčáku, klidně mě zabij, hlavně když mě povedeš.“

2. prozření: Uvědom si, že Tě zraňuje

Pro rozum je to jasné a zřetelné. Špatný vztah je ubližování, lež, faleš, zrada, podvod. Dobrý vztah je milování, podporování, pravda, otevřenost, upřímnost, důvěra. Ovšem hladové srdce nechce ten rozdíl vnímat. Neříká: „Miluji ho, ale ubližuje mi.“ Říká: „Ubližuje mi, ale miluji ho.“

Hladové srdce běžně provádí metodu, které se říká rukavice: Představme si, že máme rukavici na pravou ruku. Když ji ale obrátíme naruby, pak pasuje na levou ruku. Takhle hladové srdce otáčí skutečnost a odůvodňuje svému rozumu, proč se obětuje: „Je špatný, já vím, ale já ho miluji.“ Ve skutečnosti hladové srdce není vedeno pozitivem (láskou), ale negativem (hlavně strachem), bojí se samoty. Proto se nechá ničit.

3. prozření: Uvědom si, že se nezmění

Mnoho lidí podléhá naivní představě, že ti, kteří ubližují, si špatnost svého jednání uvědomí a sami se změní. To je iluze. Lidé si svou chybu mohou uvědomit pouze tehdy, když za ni patřičně zaplatí.

Na právech jsme řešili případ silně věřícího otce, který zneužíval své dvě dcery. Divíte se, jak mohl právě on? Inu, měl svůj úhel pohledu. „Na mých dcerách mi záleží jako na nikom jiném na světě. Miluji je. Nedovolím, aby je do něžností zasvětil někdo necitlivý, hrubý, neschopný. Ještě by jim způsobil trauma na celý život.“

Byl udiven, že je souzen. Dělal to přece „pro jejich dobro“. Teprve když ho dcery zatratily a on dostal čas o svém jednání přemýšlet, začal svůj úhel pohledu měnit. Byl k tomu JIMI donucen.

Nikdo se nezmění sám, nemá-li k tomu důvod. A už vůbec ne tehdy, pokud mu jeho jednání promíjíme. Promíjené jednání je jednání tolerované, přijímané, schvalované. Dokud nenajdeme odvahu odejít, nedojde zraňujícímu člověku ani to, o co či koho může přijít, respektive o koho svým zraňujícím jednáním přichází.

Jestliže chceme, aby se někdo změnil, musíme něco změnit sami. Jestliže dovolíme opakování stejných činů, nedivme se stále stejným výsledkům.

4. prozření: Uvědom si, že vždycky je lepší vykročit do neznáma než zůstávat tam, kde nic dobrého není

V FC Klubu a při osobních setkáních vyprávím ještě jeden příběh:

Líný farmář se nestaral o svůj statek ani o zvěř. Tak se stalo, že jeho kůň spadl do studny.

Farmář musel celé noci poslouchat bolestné ržání bezmocného zvířete. Už toho měl dost.

Slezl z pece, vzal lopatu a začal studnu zahazovat. Co také jiného? Vytahovat koně by dalo přílišnou námahu a studna byla neudržovaná, v ní špinavá voda. Žádná škoda, říkal si.

Vyděšený kůň, když pochopil, proč na něj dopadá hlína a že má být pohřben zaživa, začal naříkat ještě víc. Muž, kterému to rvalo uši, tak zvýšil své úsilí a hle, po chvíli kůň utichl. Farmář si oddechl a už klidněji pokračoval v zahazování díry.

Až najednou, krve by se v něm nedořezal – kouká přímo koni do očí!

To bystré zvíře totiž rychle zjistilo, že kdykoli se otřese, hlína z jeho zad napadá pod jeho kopyta, těmi ji může udusat, a tak se s každou další lopatou dostávat výš a výš. Až svou trpělivou dupací prací postupně vystoupal až na svobodu.

Než farmář mohl zakročit, kůň ze zcela zasypané studny vyskočil a odkráčel od něj pryč.

Kdykoli nám někdo ubližuje, kdykoli na nás hází špínu, stačí se jen otřást a vykročit po ní do lepšího života. A že lepší bude, je jasnébez toho člověka.

5. prozření: Uvědom si, že nikoho nepotkáváš náhodou; každý Ti dá buď to, co chceš, nebo to, co potřebuješ

V podcastu 3 kouzla sebelásky aneb Jak v sobě objevit to, co mi nedává okolí vysvětluji, že jak se k sobě chováme sami, takovou laťku nastavujeme ostatním – naznačujeme, jak se mohou chovat k nám. Jestliže strpíme, aby nám ubližovali, a oni chtějí, prostě nám budou ubližovat (více v článku Problém mantinelu). To, jak se k nám druzí chovají, vyplývá vždycky z nich, ovšem to, jestli jim to dovolíme, vyplývá vždycky z nás.

Naší přirozeností je zůstávat s lidmi, kteří nám ubližují méně, než si dokážeme ubližovat sami. Naopak, když nám někdo ubližuje víc, než si dokážeme ublížit sami, odcházíme od něj. Chvíle, kdy si uvědomíme, že s námi někdo jedná tak, jak si nezasloužíme, je první záchvěv sebelásky – šance nastavit si vnitřní hranici tak, abychom už žádné takové ubližování více nedovolili (tuto proměnu ukazuje příběh populární tuzemské herečky, která dlouhodobě čelila domácímu násilí, v magazínu FC Jak postavit most přes minulost).

Pamatujme si

Když bolí hladové srdce, pak láska není to, co od druhého dostává nebo může dostat. Láska je naopak to, co hladovému srdci zoufale chybí.

Aby lásku nalezlo, nemůže čekat u pramene, který vyschl, nebo který možná vodou ani nikdy nedisponoval. Nesmí zůstávat tam, kde nic není.

Musí vykročit. Jít hledat nový zdroj. Lásku nikdy nenajdeme u člověka, u něhož jsme ji ztratili.

Indiáni z kmene Krí říkají: „Když zjistíš, že je kůň mrtvý, je lepší sesednout.“ Máte problém se smířit s tím, že vztah, do kterého jste investovali tolik své energie, je opravdu mrtvý? Zkuste:

© Petr Casanova