Před rokem touto dobou, kdy se už do tváří opíraly první teplé sluneční paprsky, jsem se procházel parkem a spatřil scénu, která do toho klidu a míru nepatřila.

Na lavičce se hádal mladý pár. Její nešťastný soprán střídal jeho rozhodný baryton, slovům jsem nerozuměl, ale ten spor měl rychlou tečku. On nasupeně odešel, ona zůstala na lavičce sama a zlomená.

Vtom jsem postřehl, že naproti té dívce, přes šíři písečné promenády, je také lavička a na ní chlapec. Měl přivřená víčka, jako by si vychutnával náběr uzdravujících paprsků přímo do čela, a přitom pohnutý výraz ve tváři. Myslím, že celou scénu vnímal. Zničehonic totiž vstal a váhavým krokem šel vstříc té dívce. V ruce měl květinu.

Povídá: „Musí být krásná, když tolik voní. Přijmi ji, prosím.“

Dívka vytřeštila zarudlé oči. Okvětní lístky byly povadlé, patrně od nedostatku světla a vody – chlapec ji musel utrhnout v nějakém příšeří bez vláhy.

„Blázen,“ pomyslela si možná a nechala tam chlapce stát. Vtom on natáhl ruku s tím, že dívce květinu podá, ale než stačila zareagovat, upustil ji před ní na zem.

Teprve teď jsem zpozoroval, že byl slepý. Došlo to patrně i té dívce, která vykřikla, ale zklamaný chlapec se už otáčel, možná proto, aby se po vůni sklonil k jiné květině a potěšil jiného člověka.

Když v rámci FC Klubu, prostředí pro intenzivní osobní komunikaci, máme nyní mnoho času konzultovat konkrétní vztahové problémy, nejvíce se točíme kolem otázky, jak vlastně na začátku nebo v průběhu vztahu poznat opravdu spolehlivého partnera, „stavitele“ a „tahouna“ a proč jsou tak důležité právě těžké chvíle, jakými teď všichni procházíme.

Co nám tato doba může říct o nejbližším člověku a čím vším můžeme právě teď naplnit druhého, protože to možná ze všeho nejvíc potřebuje? Protože tyto otázky mi kladete neustále, tak když dovolíte, zaměřím se na výklad právě nyní:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde