Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Znejisťuje Vás, že Vás lidé oslovují, ale ne na dlouhodobý vztah?

Dáváte najevo, že byste pro opravdovou lásku udělali VŠECHNO, ale stále nenacházíte člověka, který by pro totéž udělal alespoň NĚCO?

Přestáváte věřit, že vůbec existuje někdo stojící o více než flirt a sblížení na jednu noc?

Proč se Vám tento příběh v životě opakuje?

I takové otázky dostávám. Píšete mi v průměru 300 žádostí o můj názor denně. Při velikosti komunity FirstClass na Facebooku (přes 300 000) to není velké číslo, ale dá mi zabrat. Je to přece jen 9000 otázek měsíčně a více než 100 000 problémů ročně.

A právě proto každý všední den odpovídám mluveným slovem ve svém Řešidle, podcastu, který můžete poslouchat tady na stránce (viz výše), ale také v různých aplikacích (Spotify, Google Podcasts, Apple Podcasts).

Dnes odpovím Kamile a každému, kdo má podobný problém: „Mám slabé sebevědomí. Bála jsem se Vám i napsat. Ale trápím se tím, co vyzařuji do okolí, když každý den čelím nabídkám na seznámení, ale vždycky z toho nakonec vzejde jen sex, nic víc. Proč pak muži odcházejí, proč ve mně vidí jen sexuální objekt, když od začátku jsem ochotna dát jim cokoli, zcela se obětovat pro vztah?“

Svět, ve kterém žijeme, je tržní svět.

Je to tržiště. A všichni jsme tak trochu zboží.

Představte si pult, na kterém je jablko a nikde žádná cenovka. Jaký byste z něj měli dojem? 

Patrně, že je volné. Že když nemá žádnou cenu, je bezcenné. Že si ho můžete klidně vzít, aniž za něj musíte někomu zaplatit.

A upřímně, jestliže vypadá krásně, šťavnatě, proč byste si ho nevzali jen tak? Proč byste ho nesnědli, neokousali až na ohryzek a pak nevyhodili?

Proč byste nemohli? To jablko přece nemá žádnou cenu.

Aby jablko nepůsobilo bezcenně, potřebuje mít cenovku. Pak je každému, kdo půjde kolem, jasné, že to krásné a šťavnaté jablko není zadarmo – že je nutné něco zaplatit, něco svého obětovat, že není jenom tak k mání.

Být takovým jablkem a dát na sebe cenovku, to ve vztahové praxi znamená nastavit si svůj mantinel. Nedat lidem jen tak cokoli, neobětovat se jen tak pro vztah.

Naopak, dát druhým najevo, že nedáme cokoli, neobětujeme se jen tak, natož pro každého. Že nás zajímá pouze ten, kdo taky něco dá, kdo bude úplně stejně jako my chtít budovat – komu nepůjde jenom o to očesat jablka, ale taky se dlouhodobě starat o jabloň.

Pokud nebudeme mít žádnou zjevnou cenu, tedy pokud nebudeme mít postavený žádný svůj mantinel, pak na té nejnižší úrovni sebevědomí vždycky potkáme hlavně ty, kteří chtějí pouze česat. Tak jako jablko bez ceny přitahuje ty, kteří za něj nechtějí platit. Tito lidé nechtějí něco dát, nestojí o nic víc, nestojí o dlouhodobý vztah, často ho budovat ani nedokážou. A na druhou stranu – abychom k nim byli fér: Proč to po nich chtít, proč by měli někde odložit peníze, když to jablko na sobě nemá žádnou zřetelnou cenovku?

Proto je klíčové začít u sebe – u sebehodnoty. Je zásadní rozdíl mezi HODNOTOU a CENOU. Hodnota je to, Kamilo, co cítíte, že máte, co druhému dokážete dát, ale co se většinou navenek projeví až časem. O tom nikdo druhý nemusí mít ani ponětí, dokud s Vámi ten čas nestráví. 

Vy tuto svoji hodnotu ale můžete dopředu naznačit svou cenou, svým mantintelem. Prostě nepřijmete jen tak někoho. Nebudete reagovat na jakoukoli nabídku. Budete mít svou hodnotu (to, co cítíte uvnitř), ale taky svou cenu (to, co dáváte najevo navenek).

V tržním světě to funguje takto: Cena je to, co platíme, hodnota je to, co za svou platbu dostáváme. Jestliže někdo odmítá platit, tak by neměl tu hodnotu dostat. A když tu hodnotu přesto dostane, není to primárně chyba toho, kdo to zkusil dostat a vyšlo mu to, ale je to primárně chyba toho, kdo dal a nic za to nepožadoval.

Sebevědomí lidé dokážou svou hodnotu zevnitř vyzařovat do okolí. Nepotřebují mít žádný vyslovený mantinel, protože oni ho vyjadřují přes svůj šarm, přes svoji úroveň. Ale i oni mají, Kamilo, problém se slabochy. Protože ne každý to vyzařování pochytí. A pak by měl zapůsobit Váš mantinel. Kdo to nepochytí, kdo ve Vás neuvidí žádnou hodnotu, ten by Vás neměl zajímat.

Nicméně, všichni se tohle umění sebehodnoty učíme. Vy, Kamilo, koukám, píšete, že Vám je 19 let. I Vy se to tedy učíte a nebojte se, postupně naučíte. Jen musíte začít u sebe a pochopit, že Vaši hodnotu neurčují ti druzí, a už vůbec ne ti, kteří zjevně nejsou vůbec schopní Vaši hodnotu rozpoznat. Svou hodnotu určujete pouze Vy sama, a to mimo jiné tím, komu dáváte příležitost. Nedávejte ji dopředu těm, kteří očividně Vaše potřeby nemohou uspokojit, protože se o ně ani nezajímají.

Každopádně si pamatujte: Vaše hodnota nikdy neklesá s tím, když ji někdo není schopen vidět, ale s tím, když ji začnete sami snižovat jen proto, že ji někdo druhý nevidí.

© Petr Casanova