Každý most, má-li mít dlouhodobou životnost, potřebuje dva pevné břehy a kvalitní konstrukci. Musí být vyvážený. Jen tak k sobě dva lidé z protějších břehů najdou cestu, jen tak se sblíží, a hlavně jen tak bude mít most, stavěný rovnocenně z obou stran, pro oba stejnou hodnotu.

V FC Klubu bohužel často řeším případy takzvaných jednostranných mostů neboli pejsků na zavolání, na které má jejich „páníček“ čas jen tehdy, když sám uzná za vhodné, a ne když je to potřeba.

Jste pokaždé Vy tím, kdo musí udělat první vstřícný krok?

Sice říkáte „Jsem ve vztahu“, ale ve skutečnosti jste sami?

Chybí Vám cit, a o to víc Vám pracuje rozum, domněnky, katastrofické vize a především spekulace, že v něčem nejste dost dobří? Ztrácíte na tom vratkém mostě sebevědomí?

Diametrálně se s partnerem odlišujete ve svých prohlášeních? Voláte „Miluji Tě! Nikoho jiného si vedle sebe nedovedu představit!“, ale z druhé strany přichází jen chladná reakce nebo nic?

Vypadá to většinu času už spíše tak, že Vám láska přináší bolest, že se trápíte pro někoho, kdo se vůbec netrápí pro Vás? Vysíláte vlny zájmu, ale druhý většinou nemá zájem a nepřijímá? Už podléháte dojmu, že jste porouchaný, nedostatečný vysílač?

Tak už, prosím, dost.

Proč druhý nepřichází, ani neodchází?

Ve svých magazínech, pravidelných stostránkových publikacích, kde koučuji, jak se vyrovnat s konkrétními těžkostmi (nyní Jak úspěšně uzavírat minulost, příště Jak vyspravit sebevědomí), varuji, že existují vztahy, do nichž vkládáme své maximum, a přece to nestačí. Je to frustrující. Zabíjí to v nás city i rozum. Nevíme, co dělat víc, když už děláme nejvíc.

Začneme si odmítání jiným člověkem spojovat se svou sebehodnotou. Psychologie tomu říká vyhlížet ven pohledem nedostatku. Jako malé děti se obracíme ven, ke svému učiteli či rodiči, autoritě, která „rozhoduje“ o tom, jestli jsme dost dobří, jejíž ocenění znamená, že stojíme za lásku (jsme dost dobří), a její odmítání znamená, že máme nějakou palčivou chybu, a když ji neopravíme, nezasloužíme ocenění (nejsme dost dobří).

Naše láska začne zesilovat v závislost až lpění na jediném člověku. Ten jediný, kdo způsobuje naši bolest, ji jako jediný může zahojit. A tak se k němu upínáme, hledáme k němu cestu, žádáme ho o „nové vyvolání“, „opravu známky“, snažíme se mu nějak zavděčit. Nikdo jiný nás nezajímá. Roste v nás obava, že dokud neřekne ANO, nebudeme dost dobří možná pro nikoho.

Zásobujeme ho láskou, aniž pro ni musí něco udělat. A když nereaguje, snažíme se dělat stále víc, protože jsme přesvědčeni, že chyba je na naší straně a musíme přidat. Jinak řečeno: Když se vžijeme do pohledu protistrany, zjistíme, že existují dva druhy lidí. Jestliže někdo ze svého břehu vidí, že k němu protějšek z opačného břehu začal stavět most, buď 1) honem přiloží ruku k dílu a ze svého břehu spustí také výstavbu mostu, aby se co nejdříve (uprostřed) setkali, nebo 2) zůstane se založenýma rukama sedět a čekat, až druhý celou stavbu oddře tím spíše, když je zjevné, že na pasivitu svého protějšku reaguje svou zvýšenou aktivitou. Proč ho brzdit, že? uvažují mnozí „páníčci“, kteří ve skutečnosti jen zneužívají dobroty svých „pejsků“.

Smutný/šťastný osud pejsků*

(* nehodící se škrtněte – podle své zkušenosti)

Jsou pejsci, kteří mají šťastný život, protože mají báječné páníčky. Ti jim oplácejí lásku stejně vrchovatými dlaněmi. Ale pak jsou pejsci, kteří mají velmi smutný život, protože jejich páníčci psí lásku zneužívají. Pejsci i v lidské podobě jsou ke zneužívání stvořeni.

Ve svých knihách, zaměřených na řešení konkrétních vztahových fází, uvádím, že pes přináší absolutní, tedy bezpodmínečnou lásku. Dává ji, i když zpět žádnou nedostává. Investuje bez ohledu na výnos. Čím později se páníček vrátí domů, tím víc se pes raduje. Pes dokáže být ve vztahu „sám“, ten jediný, kdo je vděčný a miluje, protože jeho srdce nikdy nepřestane věřit, že když bude ještě déle dávat všechno, samo a neoceněné toto srdce nezůstane.

Pejsci mezi lidmi se projevují tak, že na písknutí běhají za těmi, kdo jim ubližují. Dokonce čím víc je tito páníčci odhánějí, tím usilovněji za nimi pejsci běhají a tím zamilovaně k nim vzhlížejí. Pejskům stačí málo. Někdy i zcela nic. A pokud v nějakém občasném projevu páníčka rozklíčují trochu lásky, rozdali by se ještě víc – cítí, že jsou blíže svému štěstí.

Pejsci v lidské podobě jsou nádherná srdce, ale zneužitelná. Mají selektivní paměť. Psí srdce nepočítá, kolikrát ho nakopnete, jestliže ho mezitím alespoň jednou pohladíte. Pamatuje si to pohlazení, ne ta kopnutí. To znamená: Když ho tu a tam pohladíte, zase bude připraven, až ho příště zavoláte. Někteří psi jsou dokonce rádi i za kopnutí – vykládají si ho jako alespoň nějaký projev ZÁJMU.

Jak pracovat se psí povahou

Když s lidmi v FC Klubu řeším psí povahu, ať u jejich blízkých (rodičů), či u nich samotných, snažím se, aby naplnili tři základní kroky, které tu popíšu alespoň ve zkratce. Detailně jsou rozebrány v mých knihách a z velké části v mých magazínech.

Pokusím se je zde vysvětlit na několika řádcích a jednoduchých příkladech.

1. krok: Pochop, jak funguje magnet

Vezměme si dva magnety. Snažme se je přitlačit k sobě.

Pokud to nejde, držíme je polarizované tak, aby se odpuzovaly. Čím více se snažíme překonat odpor, tím větší odpor cítíme. Je to jako v jedné populární písni: Čím blíž jdu k Tobě, tím jsi dál.

Abychom dva magnety spojili, musíme změnit polarizaci. Tedy jeden obrátit. V tu chvíli není třeba již žádná námaha. Magnety se k sobě přicucnou samy. Jinak řečeno: Obraťtme směr, kterým vydáváme veškerou energii.

Místo vkládání energie do člověka, který si jí neváží, začněme vkládat energii do člověka, který si jí váží. Mohou to být naši přátelé, děti, kolegové. Důležité: Nějaká energie se nám konečně začne vracet.

A o partnerský vztah se nebojme: I cesty zdánlivě vzad mohou ve skutečnosti vést vpřed. Však se přesvědčme.

2. krok: Test daru rozlišení

Pojďme dýchat. Prodýchat tento stav.

Všimněme si, že když se nadechneme, objem plic se zvětší. A když vydechneme, objem plic se zmenší. S výdejem tedy ztrácíme, s příjmem získáváme. Život potřebuje fungovat ve změnách, jinak se udusíme.

Dáváním ve zdravém vztahu se nechudne, protože oba foukáme do společné matrace. Jestliže však tou skutečnou matrací je pouze partnerovo srdce, které pěchujeme (a on možná vydává svou energii jinde), pak nám nezbytně jednoho dne začne vzduch chybět.

Proto také mnozí pejsci křičí: „Jsi pro mě vzduch!“ (Tak nepostradatelný) Bohužel nazpět často slyší: „Jsi pro mě taky vzduch!“ (Tolik mi lhostejný)

Ve své knize Cítit rozumem, myslet srdcem píšu: Někteří lidé si neuvědomí hodnotu toho, co pro ně děláme, dokud nenajdeme odvahu přestat to pro ně dělat. Mít pro ně větší hodnotu, k tomu nepomůže toho pro ně dělat ještě víc, ale dělat toho méně nebo nic.

Psychologie tomu říká dar rozlišení. Všichni to známe v této době. Stačilo nás vystavit strachu o zdraví, a najednou si zdraví všichni hlídáme. Stačilo nás připravit o práci, peníze, kontakt s okolím, vycházky do přírody, cestování, relativně vysokou míru svobody, a najednou si všeho víc vážíme. Na zdraví je to vidět nejlépe: Dokud jsme zdraví, ani si toho často nevšimneme. Na všechno samozřejmé si zvykneme a ztratí to pro nás hodnotu. Teprve když onemocníme, jako bychom od života dostali dar rozlišení. Jako nemocní jsme schopni rozlišit, co pro nás znamená zdraví. Tak jako nyní najednou vidíme, jak nepostradatelní jsou zdravotníci, jak zranitelní jsou senioři, jak úžasní jsou dobrovolníci, jakou hodnotu má jediná rouška, jediný respirátor. Nyní si najednou všeho vážíme a pro udržení zdravé země bychom udělali cokoli. Totéž platí pro lásku, které jsme si přestali vážit, protože byla příliš samozřejmá. Jakmile nás opustí, schází nám.

A když ne? Jestliže naše nepřítomnost pro druhého nic neznamená, pak ani naše přítomnost pro něj nebude mít valnou hodnotu.

3. krok: Zrcadli

Dar rozlišení umožňuje druhému člověku pochopit rozdíl mezi tím, co měl, a tím, o co přišel. Co bylo samozřejmé, se stane ztraceným. Detailně tuto metodu rozepisuji v knize Cítit rozumem, myslet srdcem, a to i se všemi riskantními souvislostmi, především se spuštěním slibů, lhaní, předstírání, žadonění o druhou šanci, která ve skutečnosti může být návratem do stejné řeky. Jak tedy s druhou šancí pracovat, to už není předmětem tohoto krátkého článku, obsáhle se tomu věnuji v knize.

Je to prostě jako s pejskem, který se vyvlékne z obojku a uteče, ztratí se. Někteří páníčkové si neuvědomují hodnotu svého psa do chvíle, než o něj přijdou. Pak se může stát, že jim jeho láska začne zoufale chybět.

Dar rozlišení je v podstatě projevem zrcadlení – odpojení se od nemilujícího partnera. Dáváme mu „ochutnat jeho medicínu“. Vím, že to není emocionálně snadný krok, i proto se jím tolik zabývám v mých knihách a mých magazínech.

Dar rozlišení je mocný:

  1. Dává lásce milujícího člověka hodnotu dokonce i v očích toho, kdo ji neviděl.
  2. Ten, kdo prozře, si o samotě uvědomí, že ztrátou není přijít o člověka, který vůbec nemiluje, ale naopak o toho, který absolutně miluje. Tudíž si uvědomí, že on je tím, kdo ztratil.
  3. Tomu, kdo slepě miluje, dá příležitost partnera opravdu poznat – podívat se pravdě do tváře a nežít jen v představě o tom, jak „mě určitě miluje, jen to neumí dát najevo/nemá teď čas“.

Pokud Vás téma zajímá, doporučuji prostudovat ho se všemi souvislostmi v mých knihách a mých magazínech. Na závěr dovolte několik rad:

  • Vkládej energii dlouhodobě pouze tam, odkud se Ti energie v nějaké formě vrací. Pokud dáváš štěstí, ale pociťuješ neštěstí, pak jsi ve ztrátě. Jednej.
  • Najdi odvahu přestat dělat pro druhé to, co považují za samozřejmé. Umožníš jim pochopit skutečnou hodnotu toho, co jim dáváš. A pokud ji nepochopí, je to pro Tebe rovněž užitečná informace. Víš, u koho nemarnit čas.
  • Pokud dáváš někomu maximum a jemu to nestačí, neznamená to, že Tvé maximum nebude mít hodnotu pro nikoho. Tvá hodnota neklesá s něčí neschopností ji vidět.
  • Pěstuj vztahy s lidmi, kteří si uvědomují hodnotu toho, co pro ně děláš. Takoví si Tě váží – s takovými se cítíš plnohodnotně, šťastně, naplněně. To jsou Tví lidé.
  • Jednou zjistíš, že z dlouhodobého hlediska nezáleží na lidech, pro které nemáš hodnotu, ale naopak na lidech, pro které hodnotu máš.

Všechny knihy a magazíny (s výjimkou již vyprodaných) lze získat POUZE ZDE.

Speciální magazín Jak zvedat sebevědomí je možné získat pouze v rámci předplatného, jeho téma navazuje na další díly. Předplatné magazínu si vyřídíte on-line ZDE.

© Petr Casanova