Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Udělali jste méně závažný přešlap a stojíte o novou šanci?

Jak formulovat omluvu, aby Vám zklamaný partner uvěřil?

Kde dělají lidé největší chybu, když nedokážou vyvolat opětovnou důvěru?

I takové otázky dostávám. A Řešidlo, mé podcasty, jsou forma, kterou na ně svým pohledem a hlasem odpovídám. Každý všední den jeden Váš dotaz a jeden můj podcast.

Dnes odpovím dvěma čtenářům, kteří mi napsali dotaz každý z jiné strany. Patricie: „Partner mě v jedné věci zklamal a přišel s omluvou. Ale já té omluvě nevěřím. Nevím proč, nepřijde mi upřímná.“ Štěpán: „Udělal jsem hloupost a chci, aby mi přítelkyně dala novou šanci. Ale nevím, jak se omluvit, aby uvěřila, že si opravdu myslím to, co říkám, a že se chci změnit. Jak to říct?“

Já teď nebudu mluvit o konkrétních slovech, protože každý jsme jiný a jiná slova nám jdou do pusy, ale o konkrétních formách, které omluva musí mít. Mám s nimi poměrně hodně zkušeností, protože FirstClass má jen na Facebooku přes 300 000 fanoušků a z nich mi každý den napíše okolo 300. To je měsíčně 9000 příběhů, ročně přes 100 000 případů, které jsem průběžně sledoval. I to, zda omluva funguje. Tedy o tom něco vím.

Ze své praxe jsem pochopil, co lidé musejí říct, nebo naopak co potřebují slyšet, aby omluva za méně závažné chyby měla smysl. Jde o pět prvků, které musí obsahovat. Já Vám je vysvětlím na konkrétních slovech, ale můžete zvolit jakákoli jiná – která Vám jdou lépe do pusy.

Z mé zkušenosti by každá omluva měla obsahovat pět částí:

První obsah, který každá omluva musí mít, aby mohla být účinná, je: Promiň. Vyjádření lítosti. Snažte se tím úplně začít, ještě než začnete vysvětlovat, co se vlastně stalo. Prostě: Máš chvilku čas? Něčeho je mi strašně líto.

Ale pozor, jenom Promiň nestačí. A povím Vám proč.

Druhá část omluvy, aby mohla být účinná, je: Udělal jsem chybu. Tohle je klíč. Vyjádřit lítost nestačí. Já můžu litovat přece například toho, že jsem Tě potkal. Nebo že jsi přišla na to, že Tě podvádím. Udělal jsem chybu znamená nejenom to, že lituju, ale že uznávám svou odpovědnost. Já lituju toho, co jsem sám zavinil. A jsem si toho vědom. 

Ale ani to nestačí.

Třetí část omluvy, aby mohla být účinná, je: Už to neudělám. Slib. Je totiž úplně jedno, že je mi něco líto a že jsem si vědom chyby, pokud ji budu opakovat. Naopak, s touto třetí částí omluvy ten, kdo ji poslouchá, ví, že něčeho lituju, že si uvědomuju, že jsem udělal chybu, a že to chci napravit. 

Ale ani to nestačí.

Čtvrtá část omluvy, aby mohla být účinná, je nejen to, že už to neudělám, ale že už vím, jak to neudělám. Pokud jsem se opil a byl na Tebe slovně zlý, tak prostě už pít nebudu. Promiň, že jsem Tě urazil. Vím, že to byla chyba. Už to neudělám a řeknu Ti, proč vím, že už to neudělám. Protože už nebudu pít. Takže ten, kdo moji omluvu poslouchá, už ví, že začínám být někdo jiný než ten, kdo tu chybu způsobil. 

Ale ani to nestačí.

Pátá část omluvy, aby mohla být účinná, zní: Můžeš mi to, prosím, prominout? Aby nám kdokoli mohl prominout, musí vědět, že to prominutí bude mít smysl. Že jsme si vědomi chyby, že si jsme vědomi toho, že jsme druhému ublížili, že víme, jak to neopakovat, ale přes to všechno že je to pořád NA NĚM. Že on má v rukou osud našeho vztahu.

Těchto pět částí omluvy funguje hlavně proto, že vyvolává v druhém soucit. My všichni už od dětství soucítíme s tím, kdo chyboval a kdo si to uvědomuje. Takovému člověku chceme pomoci. Ale musíme věřit, že ten člověk opravdu ví, jak to neopakovat. Pak tu chybu můžeme přeskočit a dát mu ještě jeden pokus.

Každopádně si pamatujte: Člověk chybuje, to je normální. Ale stejně normální je, když za své chyby platí. Třeba ponaučením, třeba ponížením, ale hlavně neopakováním té samé chyby.

© Petr Casanova