Trávíte nyní s dětmi mnoho času a chcete ho využít?

Přejete si zlepšit jejich návyky, sebevědomí, orientaci v životě?

Nové vydání magazínu FC, vytvořené spolu s dětskými psychology, je celé zaměřené na téma Jak zvedat sebevědomí.

Věřím tomu, že každý rodič má svůj úkol – stát se svíčkou, která ukáže cestu těm, pro něž byla zrozena. Ano, časem sice shoří, ale daruje světlo druhým. Těm, kteří se svíčkou teprve stávají. Takto je zachována tradice lidského druhu. Jak být tedy správnou svíčkou?

Co otiskneš do papíru?

Všechny děti se rodí s prázdným rozumem, bez vědomostí a dovedností. Jejich mysl je čistý, nepopsaný, ale také lepkavý papír, na kterém se leccos zachytí. Učí se hlavně tím, co vidí. Přebírají naše slova, činy, návyky, rady, zkušenosti a poznání. To všechno si pak nesou svým životem, ba dál předávají jiným jako své pravdy nebo varování.

V novém vydání magazínu FC uvidíte, jak správně přistupovat ke kapesném, naučíte děti dělit své myšlení do čtyř zón, činit z něj nejen úspěšného, ale i dobrého člověka. Velký rozhovor s jedním z nejlepších dětských psychologů a koučů ukáže, kde dnešní rodiče dělají chybu a proč je v současnosti největší množství čtrnáctiletých konzumentů antidepresiv za celou historii. Řekne, i jak to změnit.

Začít musíme ne u dětí, ale u sebe. Co vlastně děti potřebují? Jak můžeme změnit je i sebe?

Než k Vám nové vydání magazínu Jak zvedat sebevědomí dorazí, alespoň pět prvních bodů k zamyšlení. Děláte to? Nebo s tím máte problém? Pokud to druhé, jak to zlepšit?

1. Trávit SPOLEČNÝ čas

První zákon každého mezilidského vztahu je jednoduchý: Komu dlouhodobě nevěnujeme svůj čas, toho dlouhodobě učíme žít bez nás, respektive s tím, kdo mu čas věnuje. Týká se to nejen životního partnera, ale především dětí.

Děti fungují jako lakmusový papírek. Postupně se vybarvují podle prostředí, v jakém se nejvíce pohybují. Proto dbejme na to, abychom významnou roli v jejich prostředí pořád hráli my. Ne aby ji převzal někdo jiný – škůdce, nad kterým nemáme žádnou kontrolu a o kterém vlastně nemáme ani povědomí.

Vkládej energii do společných okamžiků. Vrátí se Ti dvojnásobně.

Ačkoli se v dospělém světě říká, že čas jsou peníze, děti potřebují od svých rodičů více čas než peníze. Mysleme na to, že časem, který věnujeme dítěti, vytváříme jeho vzpomínky. Všechny hračky budou jednou odloženy, ale vzpomínky jsou jediná komodita, která i po mnoha desítkách let zůstává, ba dokonce kterou si neseme životem, kamkoli jdeme.

Možná je to už mým pokročilým věkem, nicméně já si nepamatuji všechny věci, které mi rodiče darovali, ale co si bezvadně pamatuji, jsou všechny důležité chvíle, které se mnou strávili. Byly to úžasné okamžiky, kdy jsem pro ně byl jasnou prioritou. Kdy odložili všechno ostatní. Kdy mě učili, kdy mi ukazovali život a svět.

Moje dětství dnes netvoří věci, o nichž už z 99 procent netuším, kde jsou, ale zážitky, které spočívají utříděné v mé paměti a jejichž prostřednictvím budou mí rodiče živí, dokud budu živý já.

2. SOUSTŘEDĚNĚ naslouchat dětem

Nejčastější fráze: „Nejdůležitější pro mě jsou děti.“ Ale děti nedávají na slova, pouze na činy. Priority rodiče jasně ukazuje to, čemu se nejsoustředěněji věnuje, ne o čem nejčastěji žvaní.

Pamatuji si na své dětství. Můj život nejvíce ovlivnili lidé, kteří mi naslouchali. Kteří vyslyšeli, co mě trápí, čemu nerozumím, s čím bych potřeboval pomoci. Naslouchali mi, abych následně já mohl naslouchat jim.

Jako dítě jsem nerozuměl mnohému. Třeba proč každý večer poslouchám pohádky, v nichž dobro porazí zlo, když v reálném životě to tak nebylo. Zatímco hloupý Honza byl vždycky úspěšný, já se proti zlu cítil slabý, nejistý, zmatený. Zatímco při princovi stáli všichni včetně zvířátek, já proti zlu stál často sám.

Poznával jsem zradu, prohru, zranění, míjely mě láska, výhra, naplněná touha. Dnes vím, jak důležité je s dětmi mluvit – jak jim dávat najevo, že jsou pro nás opravdu důležité a rovnocenné. A že to není jen fráze.

3. Ukazovat dětem POZITIVNÍ řešení problémů

Dítě není dokonalé v poslouchání svých rodičů, ale rozhodně je dokonalé v jejich napodobování. Nepřebírá od rodičů konkrétní směr nebo kroky, ale přebírá od nich vzorce chování – jejich přístup k životu, k chování vůči sobě, k jednání s druhými, k řešení problémů.

Když se hádáme s partnerem. Když nám praskají nervy. Když si nevíme rady a vzteky svádíme všechno na jiné… Jako by na nás pořád visely ty dvě malé oči. Jako by nás pořád poslouchaly ty dvě malé uši. Jako bychom každou svou rezignací nebo neschopností konstruktivně vyřešit problém učili své dítě dělat ve své dospělosti totéž (tématem konstruktivního postoje k prohře se budeme zabývat v samostatném tématu v rámci nového magazínu Jak zvedat sebevědomí).

Posláním rodiče je zajistit, aby dítě obstálo poté, co už rodiče nebude mít po ruce. Mnozí rodiče se chovají, jako kdyby měli po celý život sami řešit problémy svých dětí. Raději by měli učit své děti – a to vlastním příkladem –, jak čelit problémům po svém, vlastní hlavou, vlastní odvahou, vlastní energií.

Vím, jak je pro rodiče bolestivé vidět vlastní dítě prohrát či prohrávat. Jenže i dítě musí pochopit, že neúspěch není opakem úspěchu, ale součástí cesty k úspěchu. I dítě musí pochopit, jak je důležité, aby si cestu k úspěchu našlo samo – nejenže tu SVOU cestu nejlépe cítí samo, ale hlavně bude o to víc šťastné, až SAMO uspěje.

Pracujme už s malými dětmi jako s dospělými. Umožňujme jim, aby za námi mohly přijít se svými problémy i návrhy řešení. Dohlížejme, jak samy kráčejí za výsledky, nejlepšími možnými v danou chvíli.

Dávejme jim najevo, že jsme vždycky s nimi. Nejen ve štěstí, ale i v neštěstí. Že se na nás mohou kdykoli obrátit, kdykoli s námi něco sdílet, kdykoli se s námi poradit, ale že my budeme nanejvýš jen světlem v tunelu jejich života. Posvítíme, ale jít musejí samy. Protože MOHOU. Protože to DOKÁŽOU. S naší podporou.

Prohra? Vyplač se. Ale také poděkuj. Po žádné prohře totiž už nejsi to, co dřív. Jsi znalejší.

4. Rozvíjet v dětech VDĚČNOST

Podmínkou osobního růstu člověka je schopnost najít to dobré nejen v okamžicích úspěchu, ale hlavně v okamžicích selhání. Objevit užitečnou zkušenost i v tom, co se nepovedlo. Zkrátka načerpat energii i v situaci, která by nám svou povahou měla energii odčerpat. Ostatně, mnoha technikám se budeme věnovat v magazínu Jak zvedat sebevědomí.

Negativní myšlenky vytvářejí negativní pocity. Negativní mysl nedokáže člověku zajistit pozitivní život. Přitom porážka, selhání, neúspěch jsou základem lidského života. Každý člověk je totiž omylný. Pokud si chyby budeme vykládat jako důvod k rezignaci, pak se už z podstaty věci nikam nepohneme.

Potřebujeme se učit být vděční i za to špatné, co nás potkalo. Pochopit, že nejen úspěchy, ale hlavně neúspěchy vytvářejí zkušenosti. A ty nejbolestivější prohry znamenají nejdůležitější poznání – právě když zažijeme, co nejvíce bolí, porozumíme, kudy nejít, komu už nikdy nedat šanci, co už nikdy neopakovat.

Budou-li děti vděčné jen za to dobré, ochudí se o polovinu života. Budou si myslet, že nárok na štěstí mají jen po dosažení cíle, a přitom šťastné mohou být už v průběhu cesty ke stanovenému cíli – naplněnými je může činit už to, že směřují k tomu, po čem touží.

Vděčnost je metoda, která umožňuje nalézat energetický poklad i v maličkostech – v nejmenších pokrocích, které uděláme. Díky vděčnosti si to, co máme, uvědomujeme už ve chvíli, kdy to máme, ne až když to ztratíme. A týká se to nejen zdraví nebo přátel, ale třeba i vlastních rodičů.

5. Učit je vidět život V NADHLEDU

Hlavně u malých dětí vidíme, pro jaké prkotiny pláčou. Jsou malé, a proto vidí život z nejmenšího detailu. Neuvědomují si, že na rozbité hračce nebo jedné pětce z kreslení nebude jednou záležet.

My už to víme. Zpětně si vybavíme mnoho slz, které protekly pro malichernosti. Čas nám totiž dal odstup a nadhled, které jsme kdysi neměli. Jako bychom tehdy hodnotili jednu kostičku puzzle, která vypadá neúplně a ošklivě, aniž bychom věděli, že právě tato nehezká kostička PŘESNĚ patří do mozaiky našeho života. Že žádná jiná do skládačky nepatří. Že je všechno přesně tak, jak má být.

Spoustou konkrétních příkladů, jak vést k lepšímu nejen děti, ale i sami sebe, se zabývá nové vydání magazínu Jak zvedat sebevědomí. Jde o pracovní magazín, to znamená obsahující pracovní listy, určené pro Vaše průběžné záznamy, které Vás postupně naučí zvládat jednotlivé metody. Získat ho můžete pouze zde.

Starší vydání magazínu jsou dostupná ještě zde.

© Petr Casanova