Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Jak naložit se špatnými emocemi, se strachy, pochybnostmi, nevírami? To je velké téma, kterému se ve svých podcastech Řešidlo budu rád věnovat. A začnu hned teď. Protože tu mám zajímavý mail od Tomáše: „Když si nevěřím, váhám. Čím déle váhám, tím spíše to, co mám udělat, neudělám. A když to, co mám udělat, neudělám, tím méně si pak věřím příště, i v jiných oblastech. Co s tím?“

Možná jste slyšeli, co říkali indiáni – že všichni máme v hlavě dva hladové vlky. Jeden je dobrý, druhý špatný. Přitom oba vlci neustále bojují o naši přízeň. A vítězí ten, kterého víc krmíme. 

Když se začneme bát a tomu strachu věnujeme všechnu svou pozornost, nepohneme se. Když začneme přemýšlet nad tím, proč něco neudělat, neuděláme to; vždy najdeme důvod, proč uvěřit svému strachu, své pochybnosti, své nevíře, ale stejně tak najdeme důvod, proč uvěřit své odvaze, své touze, své víře. Je na nás, jakého vlka se rozhodneme krmit.

Každá myšlenka je jako semínko a naše soustředění na ni je jako živá voda. Ať myslíme na cokoli, v hlavě to vyroste. Není to chyba strachu, pochybnosti nebo nevíry, že jim přikládáme všechnu sílu. To my v tu chvíli krmíme špatného vlka.

A tak Vám poradím pět základních semínek do hlavy, pět myšlenek, které používám i při práci s dětmi.

První potravou pro dobrého vlka je ulevující věta: Konečně jsem začal. Nikdy nedokážeme dokončit to, co nezačneme. Špatný vlk nám vždycky bude říkat: To nezvládneš, je to nad Tvoje síly, nezačínej s tím. Tak mluví strach. Ale když uděláme právě to, čeho se bojíme, když začneme, tak se strach rozplyne. Místo strachu tu bude informace. Jestliže naším cílem je mít pěkné svaly, musíme posilovat, respektive musíme vůbec ZAČÍT posilovat. Odkládáním se situace nezlepší, neusnadní, naopak. Lidé, kteří by se potřebovali hýbat a dlouhodobě se nehýbou, jsou pořád těžší a je pro ně stále náročnější začít se hýbat. Nečekejme. Lepší už to nebude.

Druhou potravou pro dobrého vlka je ulevující věta: Všechno je moje chyba. Víte, řada lidí tuhle větu vnímá jako potravu pro špatného vlka. Jako sebelítost, sebevýčitku, sebepoškozování. Ale uvědomit si, že něco je naše chyba, je ve skutečnosti řešení. Je strašné, když něco nefunguje cizí vinou. Druhé lidi totiž nemůžeme jen tak ovlivnit, ale sebe můžeme hned teď napravit. Konečně jsem začal… Pamatujete tu první větu?

Třetí potravou pro dobrého vlka je ulevující věta: Odpouštím TiMy všichni jsme chybující bytosti. Člověk je postaven na dvou principech. Že dělá chyby a že se z chyb učí. Neničme se pro chyby, které děláme. Buďme šťastní, že je děláme – ony nás posouvají. Nedržme v sobě zášť, vztek, zlobu, výčitky. Odpusťme sobě, že jsme lidé. Buďme rádi za větu Všechno je moje chyba, tudíž že hned teď můžeme začít být lepší.

Čtvrtou potravou pro dobrého vlka je ulevující věta: Bojím se možná úplně zbytečněDevadesát procent všech strachů se nikdy nenaplní a z těch zbývajících deseti procent, které se naplní, se devadesát procent nenaplní tak katastroficky, jak si představujeme. Znamená to, že více než v devadesáti procent případů se bojíme zbytečně. Mnozí lidé pro ten strach neudělají to, co potřebují. Protože v hlavě si nesou vzpomínku na neúspěch, na bolest, kterou zažili, na výsměch, zahanbení, opuštění, odmítnutí. Nesou si v hlavě jen negativní vzpomínku. Přitom od té doby se už ponaučili, jsou jiní, připravenější. Nejsou to, co byli. Jsou to, co z nich ta chyba udělala. Moudřejšího, opatrnějšího člověka. Ne neschopnějšího. Neschopní byli, než tu chybu udělali. Teď už ale vědí, co neudělat.

Pátou potravou pro dobrého vlka je ulevující věta: Možná to není dokonalé, ale je to dobréVíte, většina lidí, kteří odkládají svůj čin nebo rozhodnutí, tvrdí, že podmínky ještě nejsou dost dobré, respektive výsledný produkt ještě není dost dobrý. Neuvědomují si, že podmínky ani výsledek nikdy nebudou dokonalé. Člověk není dokonalý, tudíž i všechno, co člověk dělá, může být lepší. Vždycky může být lepší. Proto se nebojme začít, nebojme se dělat chyby, nebojme se je přiznat, nebojme se sami sobě odpustit, nebojme se zkoušet, opravovat, prostě žít. Žít znamená dělat chyby a učit se z nich.

Jestli Vás zajímá víc, sledujte pravidelný magazín FC, určený pro osobní růst člověka. Jeho jednotlivé výtisky můžete sehnat také zde. A pamatujte: První krok je vždycky nejtěžší, protože je současně krokem nejdelším – krokem od ničeho konečně k něčemu.

Další podcasty najdete zde nebo na výše uvedených platformách/aplikacích (Spotify atd.).

© Petr Casanova