Předně, je to vždycky proces. Dlouhý proces. Hlavně u žen. A povím Vám proč.

Ženy zůstávají ve vztazích, které jim ubližují, déle než muži. Ženy jsou totiž jiné než muži. Od přírody jsou nastavené zvládat bolest. Mají tři schopnosti: jít vstříc bolesti a neřešit rozum, tou bolestí procházet, dokud neskončí, a nepřestávat věřit, že za bolestí bude něco lepšího.

Tohle mají ženy v genetickém kódu proč? Protože přesně tyhle schopnosti potřebují, aby lidstvo nevymřelo. Aby šly vstříc porodu, vědomí obří bolesti, pro muže nepředstavitelné, a dokázaly v ní setrvat, projít jí, pro nepochopitelný pocit, že za tou bolestí se narodí něco krásného, co i je, samotné, ženy, naplní štěstím. A tuto trojschopnost uplatňují mnohé ženy v celém svém životě. I ve vztahu. „Porodní bolesti“ nevnímají jako důvod vzdát to, ale naopak setrvat. Věřit, že bude lépe. Že to muž „pochopí“, že se změní, že prostě oba budou šťastní.

Tato trojschopnost ženy drží v naději i ničí, pokud trvá příliš dlouho, pokud jejich bolest nevede ke kýženému „porodu nového člověka“; teprve pak ve vztahu provedou radikální řez, „císařský řez“, aby to neodnesly životem.

Ženy v sobě koncentrují mnoho bolesti. Proto tolik sdílejí, od-pouštějí ji. Ano, ženy odpouštějí, ale nezapomínají. Proto tolik trvá, než se po ubližujícím vztahu zotaví. I když odejdou, často stále věří, že se všechno dobré vrátí. A trpí, že se tak neděje, že druhý neocenil, co pro něj udělaly.

Proto si připadají nedostatečně. Že neudělaly dost. Jsou schopny se ještě ponížit, doprošovat, to ale jejich sebehodnotě nepomáhá; ponižování totiž nikdy nevede ke zvýšení hodnoty, ale k jejímu dalšímu snížení. Proto jsem napsal Speciál, výroční vydání magazínu FC pouze pro tyto okamžiky, proto jsem sestavil knihu Cítit rozumem, myslet srdcem, která muže učí do svého rozumu více přidat cit a ženy do svého citu více přidat rozum. Ubrat na zbytečném utrpení.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde