Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Jak zapomenout na někoho, kdo nám dal tolik důvodů, abychom si ho pamatovali, třeba i v negativním ohledu? Další Váš dotaz, další můj podcast. Tentokrát vyberu Míšu, která mi napsala: Pořád mám v hlavě člověka, který mi hodně ublížil a který mě nakonec opustil. Proč ho mám pořád v hlavě? Jak mám zapomenout?

Jak mám zapomenout? ptá se Míša. A já se ptám Míši: A proč chceš zapomenout? Představme si svět, kde bychom hned zapomněli, kdo nám co špatného udělal. Představme si svět, kde by dítě hned zapomnělo, že si sáhlo na rozpálenou plotnu. Co by následovalo? No sáhlo by si na ni zase. Nepamatovalo by si, že to nemá dělat, že to bolí, že to vede k popálení. Všichni jsme si někdy na nějakou „rozpálenou plotnu“ sáhli a všichni si už dáváme pozor. A to je to, proč nejen nemůžeme, ale nesmíme zapomenout. 

Když, Míšo, zapomeneš na to, kdo Ti ublížil a jak Ti ublížil, dáš mu hned zítra novou šanci. Když ale nezapomeneš, když nikdy nezapomeneš, pak už nikdy do svého života nepustíš člověka, který Ti ublížil, a dáš si pozor na každé podobné jednání v každém dalším vztahu. Tvůj život se díky nezapomínání bude zlepšovat, ne zhoršovat. Stáváš se sice „popáleným“, ale opatrnějším, zkušenějším člověkem.

Proto, Míšo, prosím Tvou hlavu nebo Tvé srdce: Nezapomínej. Tudíž nedovoluj, aby se to ublížení znovu stalo, znovu opakovalo. Jen ať to bolí. Bohužel, nebude to bolet celý život. Čas Tě naučí s bolestí žít. Pomůže Ti projít procesem uzdravení, který má vždycky tři fáze: zapouzdření, jizvení a zahojení.

Představ si třeba rozbité koleno. Když si ho natlučeš, nemůžeš s ním hýbat. Rána se obalí, dostane strup. To proto, aby k ráně nemohla žádná špína, nikdo ji nemohl znovu rozrýpat. V běžném životě to znamená, že se uzavřeš, izoluješ, nechceš nikoho vidět, s nikým si začínat. Všichni jsou pro Tebe stejní mizerové. A to je dobře. Když nikomu nevěříš, nikdo Tě nemůže zranit.

Jizvení je druhá část. Znamená co kdyby. Připouštíš, že ten, kdo Ti ublížil, je jiný člověk než ten, kdo se Ti teď nabídl. Co když ten Ti neublíží? Váháš.

A hojení je třetí část. Už dáváš šanci novému člověku, šanci, aby Tě také zranil. Ale doufáš, že to neudělá. Když to udělá, rána se znovu otevře. Znovu musí dojít k zapouzdření, jizvení, hojení. Ale když to neudělá, tak se uzdravíš. A tehdy jakoby zapomeneš na toho, kdo ti předtím ublížil. Protože zjistíš, že na něm Tvůj život nestál, naopak s ním Tvůj život padal.

Ale nespěchej, všechno má svůj čas. Zapouzdření, jizvení i hojení. Když si zlomíš nohu, taky ji hned nemůžeš rozchodit. A to je dobře. Čím větší zranění, tím těžší zapomínání, a tím větší lekce. Ostatně, mluvil jsem o tom i v podcastu Nejdůležitější věc ve vztahu, na kterou nejvíc zapomínáme

Pamatujte: NESMÍTE zapomínat. Jinak tomu, kdo Vám ublížil, znovu nabijete revolver jen proto, že se předtím pořádně netrefil.

© Petr Casanova