Na naší seznamce jsou dva zajímaví muži. Poznal jsem je při jedné z akcí, které pro virtuálně se seznamující lidi následně pořádáme v reálném životě, aby poznali nejen to, jak vypadají, ale i to, jací jsou uvnitř lidé.

Ten jeden muž je milionář. Tím myslím, že vydělává řádově miliony korun každý měsíc.

Cestuje soukromým letadlem a na místa, která mnozí ani nenajdou na mapě. Naposledy se vrátil z Aruby. Ale sám. Má totiž problém: Nemůže sehnat pořádnou partnerku. „Přitahuju jen nálepky,“ říká o druhu žen, které se lepí na jeho peníze. Těžko hledá ženu, která by milovala jeho, a ne jeho život.

Vyprávěl, jak si jednou objednal helikoptéru a večeři s osobním číšníkem na útesu, do kterého narážel mořský příboj. „To je nádhera,“ zvolala. Byl šťastný. Věřil, že konečně v ženě zapálil romantický oheň. Věřil tomu, než dodala: „To je nádhera, to bude fotka!“ A než zaprotestoval, namířila mobil. „Ne, ještě nepij. Dělej, že jíš. Nakloň se. To zapadající slunce vyřeším filtrem. Teď je to dokonalé! Ne, ještě jinak.“ Jídlo chladlo a můj kamarád žasl.

Ta žena byla na jednom z nejkrásnějších míst světa. Ale neviděla ho. Žila ne pro to, co měla kolem sebe, ale co měla před sebou. Na displeji. „Celý večer z něj neodtrhla oči. Výběr fotky, úprava fotky, napětí, řešení nových lajků a komentářů. Život ji úplně míjel. Nezajímalo ji prostředí, ale obdiv okolí. Pořád jen opakovala otázky: ,Co ještě mohu vyfotit? Co by mi publikum mohlo závidět? Jak je to dlouho, co jsem naposledy sdílela?'“

To nejdůležitější se nedělo kolem ní, ale v telefonu. Počet lajků rozhodoval o tom, zda žije správný život – se správným člověkem.

Druhý muž z naší seznamky není milionář, ale milionový kluk. Tím myslím, že má sice běžnou výplatu, ale pro partnerku by se rozdal. I on má problém sehnat pořádnou. Ta poslední od něj odešla se slzami v očích. Nebyl jí totiž schopen dát to, co viděla u ostatních na Instagramu…

Dovolené! Šatník! Večeře! Nic jiného než luxus u ostatních neviděla. „Podívej, jak pořád cestují – zatímco s Tebou se nikam nepodívám. Koukni, jaký mají život, u jakých nádherných aut se fotí. Ty mají PARTNERY!“

Byla nešťastná a příčinu viděla ve svém muži. Kdyby byl bohatší… Jenže co s „outsiderem“?

Ano, OUTsiderem. Protože byl OUT.

„Co se to se ženami děje?“ ptali se oba. „Proč se všechny ženy potřebují prezentovat jako dokonalé? Proč hodnotí kvalitu prožitého dne podle počtu lajků? Proč se všechny domnívají, že musejí mít LEPŠÍ život než ostatní? Proč nedokážou přijmout to, že ten jejich byl, je a vždycky bude JINÝ?“

Uklidnil jsem je už tím, že jsem je při jedné z akcí naší seznamky navzájem představil. Z očí do očí pochopili, že dlouhodobý vztah nezáleží ani tak na tom, kolik sami mají peněz, ale na jaké lidi konkrétně natrefí. Proč je s některými tak nesnadné vybudovat dlouhodobý vztah?

1. Láska k majetku je podle psychologie trvalejší než ke konkrétní osobě

Zní to krutě, ale je to fakt. Láska k člověku je jako motýl. Nikdy nevíte, kdy a na koho si sedne, nebo kdy přelétne.

Člověk je totiž konkrétní, tak jako je konkrétní jedna věc. Máte-li ji, zpočátku Vás těší, ale záhy si zvyknete. Konkrétní nové auto Vás přestane těšit, okouká se. Brzy chcete jiné, novější, neokoukanější. A tak je to u některých lidí s okoukaností partnera.

Naopak majetek je všeobecný. Kdo miluje majetek, miluje jakýkoli majetek. Podobně jako ten, kdo miluje chlapy, dokáže milovat jednou toho, pak druhého chlapa. To je rozdíl mezi obecností a konkrétností. A některé ženy, podobně jako muži, milují prostě majetek.

Jeden můj postarší známý, úspěšný podnikatel a skoro sedmdesátník, právě z toho vychází. „Dokud jsem hodně majetný, vím, že mě žádná z milenek neopustí,“ říká a je prý v pohodě s tím, že s ním jsou ženy jen pro peníze. „Dokud mám peníze, mohou moje milenky mít, co chtějí, a tak zůstávají. Naopak jako stárnoucího a okoukaného chudého člověka by mě zítra mohly přestat milovat.“

Tento obstarožní pán své bohatství dává rád na odiv. Nejraději sedne do svého drahého sporťáku a dráždí mládež v malých městech. Na ulici přibrzďuje u mladých párů nebo hloučků a provokuje dívky s nabídkou „bohatého života“. „Chtěla by ses někdy podívat na Maledivy?“ haleká z okénka. „Nebo chceš snad vychovávat děti v bídě?“ utahuje si z kluka po jejím boku. A pak hází na chodník svou vizitku s telefonním číslem a odjíždí.

Myslíte, že je to trapné? Ne. Obvykle do hodiny má zpětný telefonát. Vždy se najde dívka, která odejde od své lásky. Nejčastěji dodá: „Promiň, ale život mám jen jeden. Carpe diem!“

Jedna sekunda života. Moment, který ale na okolí bude působit jako věčnost. Jako kdyby tahle sekunda trvala pořád.

Ten podnikatel tvrdí, že tyto ženy udělají pro majetek opravdu cokoli. Říká, že výměnou za kreditní kartu s neomezeným limitem a jednu fotku na Instagramu obětují veškerou sebeúctu. „Dokud budu živ, nikdy ode mě žádná neodejde,“ je si jist.

2. Je rozdíl mezi fikcí a realitou, ale některé ženy rády sní

„Kupuji pohádku,“ prohlásil Mark Zuckerberg, zakladatel Facebooku, když koupil Instagram za miliardu dolarů. Obří transakci konzultoval nejen s finančními experty, ale hlavně s psychology, kteří došli k závěru, že Instagram dokáže v lidech vyvolat a rozvíjet oba hlavní typy narcismu, které vedou k závislosti na virtuálním prostředí.

Grandiózní narcismus se vyznačuje nutkavou potřebou prezentovat své nadměrné sebevědomí a přesvědčení o osobní důležitosti a výjimečnosti. Naopak zranitelný narcismus se vyznačuje sebeprezentací naopak kvůli nízkému sebevědomí a výrazným pocitům méněcennosti. Podle psychologů si někteří lidé na Instagramu řeší obojí. Potřebují ocenění: touží po lajku.

Jakmile lajk nepřichází a jsou-li nuceni sledovat jiné lidi, nejen lajkovanější, ale také zdánlivě šťastnější a úspěšnější, hrozí syndrom FoMO (zkratka pro fear of missing out) – pocit, že něco zmeškám, v něčem zaostanu, nebudu nic znamenat, existovat, ocitnu se na okraji. Nejde o nemoc moderní civilizace. Tento syndrom totiž měl pračlověk už v době „kruhu ohně“, kdy být zbytečný znamenalo muset opustit kmen, jeho teplo a bezpečí, zahynout o samotě v divočině.

Syndrom FoMO v člověku vyvolává představu ohroženého druhu. Snižuje jeho sebevědomí, vyvolává mentální stihomam, perfekcionismus a touhu vyniknout za každou cenu. Za každou!

„Internet, a zejména sociální sítě podporují tendence porovnávat se,“ řekl Zuckerberg poté, co koupil pohádku – prostředí fikce, které si ale někteří uživatelé pletou s realitou. Mnohé ženy už odmalička sní o tom být princezny a najít prince na bílém koni. Obří konkurence sebeprezentací na internetu v nich může vyvolávat pocit, že právě nyní v něčem zaostávají, něco zanedbávají či jsou s nesprávným, nezajímavým partnerem. Točí se v bludném kruhu vnitřního neštěstí a zmaru, a to jen proto, že jiní uživatelé lžou o svém životě a vytvářejí iluzi, že nemá chybu.

„Baví mě sledovat, co dávají moje milenky na Instagram. Všichni jim závidí, ale nikdo nevidí, jakou cenu za tu fotku platí poté, co ten displej zhasne,“ říká obstarožní podnikatel.

3. Kvalita Tvého života nesmí záležet na tom, co si o něm myslí druzí, ale co si o něm myslíš Ty

Vedle toho existují muži, kteří době nerozumějí. Říkají si „ze staré školy“. Třeba George Clooney.

Nedávno se stalo, že hollywoodského herce, který procházel hloučkem svých fanoušků, udivilo, že všichni drželi v ruce mobil. „Chtěli přátelům říct, že natočili herce. Nenapadlo je ale přístroj odložit, prohodit pár slov a podat si se mnou ruku, kterou jsem jim podával. Neviděli ji, tolik byli zaujati svým natáčením.“ A dodal: „Jako by lidé už zapomněli, že mohou věci i prožívat. Oni je jenom nahrávají.“

Oba zmínění muži z naší seznamky se ptají: Copak nejde najít člověka, kterému záleží také na skutečném životě, ne jen na tom, který ukazuje ostatním? Samozřejmě to jde. Ale musejí to být lidé, kteří už vědí, že nejdůležitější v životě není to, co si o nás myslí druzí, ale co si o sobě myslíme sami. Že naše štěstí nesmí záležet na tom, jak náš život hodnotí jiní, ale jak ho hodnotíme sami. Pokud jsme závislí na vnějších podmínkách, třeba na hodnocení ostatních lidí, pak své štěstí nemůžeme příliš ovlivnit. Jen v sobě rozvíjíme potřebu zavděčit se druhým, ohromit je, a tím se odsuzujeme k neštěstí, protože nikdy se dlouhodobě nedokážeme zavděčit všem.

Pokaždé bude někdo, kdo nám dá pomyslný dislike. A to třeba i proto, že sám cítí FOMO a nechce ve svém vnitřním neštěstí z nedostatečného ohodnocení okolím zůstat sám.

Ukazuješ život, jaký opravdu žiješ, nebo jaký předstíráš? Záleží Ti na tom, aby jiní lidé chtěli mít Tvůj život a Ty jejich?

Společná cesta

Na světě je mnoho lidí, kteří nežijí vlastní životy, spíše hledají způsoby, jak zaujmout druhé. Tomu uzpůsobují každý den, každý krok, každý výraz před displejem. Chtějí dát najevo, že se „mají dobře“, což ale v jejich slovníku znamená, že žijí tak, jak by si přáli druzí, potažmo tak, aby by jim to mohli závidět druzí.

Vedle nich je na světě řada opravdu šťastných lidí. Žijí po svém, to znamená bez ohledu na to, co si o tom myslí druzí. Nestydí se za svůj život, ať je jakýkoli, naopak ho milují se všemi přednostmi i nedostatky. To, zda se líbí druhým, by pro nás nemělo být tak důležité jako to, jestli líbí nám – zda žijeme, jak nám samotným vyhovuje a máme rádi.

Když budeme žít svůj vlastní život, neznamená to, že s námi budou všichni lidé sympatizovat. My to ani nepotřebujeme. Naopak, budeme-li v pohodě sami se sebou, ihned poznáme, kdo s naší osobností souzní a může jít s námi společnou cestou – a ne jen proto, že by za to dostal víc lajků, ale hlavně proto, že té cestě dává lajk on sám.

  • Naši seznamku můžete navštívit zde. Oba muži už nestojí o kdekoho. Jejich podmínky jsou z jejich pohledu (na základě jejich zkušeností) nesplnitelné: Milionář vyžaduje večeři na útesu BEZ MOBILU a Milionový kluk si přeje naopak chudou večeři S MOBILEM a zveřejněním bez studu na Instagramu. Mají šanci?

©Petr Casanova