Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Jak poznám, že jsem jenom dočasná náhrada? To je další Váš dotaz, další můj podcast. Dneska se ptá Roman: Zaujal mě Váš podcast 3 důvody, proč se lidé vypaří ze vztahu a ani se neobtěžují říct proč. Hlavně slovo převozník. Jak poznám, že jím jsem?

Proč vůbec vznikají převozníci? Tím hlavním důvodem je sebevědomí. Víte, když jste najednou sami, po bolestivém rozchodu, opuštění, je to zátěž pro sebevědomí. Bojíte se, že nemáte hodnotu, že Vás už nikdo nebude chtít, že takhle to bude bolet pořád. Myslíte si, že honem někoho potřebujete, že sami nepřežijete, neřešíte, jestli jste na nový vztah připraveni. Vy ho prostě potřebujete, hlavně nebýt sami. A ten největší omyl je, že věříte, že čím dřív si někoho najdete, tím rychleji zapomenete na rozchod.

Je to přesně naopak. Čím dřív si někoho najdete, tím víc budete srovnávat. Tím víc se budete ujišťovat, že Vám ten předchozí partner chybí. A je úplně jedno, co všechno pro Vás nový partner dělá. Vy totiž nemáte v hlavě jeho, ale toho, kdo Vás opustil. Jak se asi má, co když je šťastnější než já? Všechno dělal líp než ten současný, bylo nám spolu tak dobře. Nový partner Vás svou dobrotou rozčiluje, nerozumí Vám. Ano, je s ním fajn, ale není to láska. Protože to srdce je obsazené. Jako když máte v bytě už nájemníka. Nemůžete tam mít dalšího.

Řada lidí navíc s převoznictvím kalkuluje. Rychle si najde někoho jiného, aby svému ex-partnerovi ukázala: Podívej, jak jsi prohloupil! Přicházíš o mě! Bojuj! Těmhle lidem jde o fotku na sociální síť, o změnu stavu na zadaný/zadaná. Nejde jim o Vás. A jak to poznáte?

Prvním varováním, že možná děláte převozníka, je nedávný rozchod. Každá rána se potřebuje zahojit. Zraněný člověk vždy potřebuje smutek, uzavřít se, izolovat se a na nic nemít náladu. Jako když jste nemocní. Začít si hned nový vztah je jako snažit se rozchodit zlomenou nohu. To zranění prostě nevyléčíte, bude pořád tady.

Druhým varováním, že možná děláte převozníka, je neustálé žvanění o ex-partnerovi. Je úplně jedno, jestli jde o vychvalování, nebo pomlouvání. Má ho prostě pořád v hlavě. Ale pozor i na opačný extrém. Jakmile člověk není přístupný ŽÁDNÉ debatě o bývalém partnerovi, také nemá vyřešenou minulost. Vyléčené zranění se prostě pozná tak, že se ho můžete dotknout a ono už nebolí.

Třetím varováním, že možná děláte převozníka, je pokračující kontakt. Nemluvím o nutném setkávání kvůli dětem, soudům, majetku, mluvím o všem ne nutném. Jít spolu na kávu, sportovat, volat si, psát si, zajímat se. Prostě to, co je normální mezi PARTNERY.

Čtvrtým varováním, že možná děláte převozníka, je nezájem o Vás, o Váš svět. Co ho zajímá, je jeho svět, ne Vy. Ne to, co Vás baví, co chcete dělat, ne plánování s Vámi. Vaše pozice je vrba. Naslouchat. Pomoci od trápení. To je převozník.

Pátým varováním, že možná děláte převozníka, je neochota ukázat Vám přátele, představit Vás rodičům, pustit Vás tam, kam smí jenom partner. Potažmo kam směl jenom partner. Jinými slovy: Váš vztah se nikam neposouvá. Možná u Vás ten druhý občas přespí, má u Vás pár věcí, ale žádnou budoucnost. Pokud jde o plánování, společné bydlení, dovolené, je zdrženlivý. Neví, co bude. Možná se bojí. A není se co divit. Pořád má v sobě to čerstvé zklamání, bolest, která neodchází.

Dejte mu čas. Nechte ho vyléčit. V jeho i svém vlastním zájmu. Minulost, která se neuzavře, je pořád součástí přítomnosti.

Tak to byl Petr Casanova. Děkuji za Váš poslech, za Váš čas, za Vaše otázky. A pamatujte si: Převozník jen převáží lidi z břehu Neštěstí na břeh Štěstí. Tam je vysadí, ale sám z lodi nevystupuje.

© Petr Casanova