Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Může být stres palivem?

To je další Váš dotaz, další můj podcast.

Tentokrát odpovím Tomášovi, který mi napsal: Petře, děkuju za Tvůj podcast Jak v pár minutách porazit stres. Moje práce je právě o stresu. Proto se ptám: Jak být ve stresu co nejefektivnější? 

Stres. To slovo pochází z anglického tlakzátěžtíseň. Ale stres je něco, co nám má pomoci. Díky stresu rychleji reagujeme na cokoli, co se děje právě teď, nebo co je ve vzduchu. Díky stresu jsme sedali k učebnici, učili se na zkoušku, byli jsme v napětí, jestli to zvládneme, a díky tomu jsme byli zodpovědní, prostě jsme měli odpovědnost za výsledek. Byl to takový stres, který jsme svým způsobem chtěli, potřebovali a měli pod kontrolou. Tento stres patří k nejsilnějším motivacím v životě. Říká se mu eustres nebo také dobrý stres.

Jenže stres říká: Jednej, neodkládej, nenech mě působit moc dlouho. Jinak jsem jako alkohol. Když to se mnou přeženeš, nebudu Tě těšit, ublížím Ti, budeš ze mě nesvůj, rozbolí Tě hlava. Tehdy se eustres změní v distres, ve špatný stres.

Když cítíme stres, musíme jednat. Je to třeba jako s cihlou. Když víme, že ji máme někam přenést, někam položit, musíme to udělat, ne ji pořád držet v ruce. Protože pak nás ta cihla stále víc tíží, a my máme stále méně sil. A pak si mnohem snáze řekneme: Ta cihla je vlastně víc, než dokážu unést. Nezvládnu to.

Jakmile při stresu otálíme, trestáme sami sebe. Eustres, který nás motivuje, se změní v distres, který nás zlikviduje. Všechno je to kortizolem, hormonem přežití. Ten se díky eustresu začne tvořit v nadledvinách. Díky němu jsme hned schopni jednat, překonat fyzickou zátěž, pračlověk si takhle zachránil kůži před dravou zvěří – útoč nebo uteč, tohle dokáže kortizol. Když ale nejednáme, kortizolu pořád přibývá, až začne poškozovat třeba nervový systém. 

Stres je nepohodlí, ale záměrné nepohodlí. Musíme něco udělat, nemůžeme ani spát. Když ve stresu nejednáme, jsme roztěkaní, nesoustředění, potřebujeme změnu. Tohle palivo musíme umět využít. Jak?

První pravidlo, jak být ve stresu efektivnější, zní: Zastavuj. Jako když jedete autem. Protáhněte se, projděte se, nebo jenom zavřete oči a vybavte si něco hezkého, hezkou vzpomínku. Pravidelně, nejlépe každou hodinu, si udělejte takové párminutové psychické lázně. Něco příjemného, malou odměnu. Uvolníte se, zregenerujete.

Druhé pravidlo, jak být ve stresu efektivnější, zní: Doplňuj benzin. Nejlépe každé tři hodiny si udělejte čas na jídlo, vodu, čaj, kávu, a hlavně každý den na oběd. Česko má děsivou statistiku. Lidé vyřídí oběd v průměru za dvacet minut. Dvacet minut! To nemají šanci jídlo ani pořádně rozkousat, natož si ho vychutnat. I z jídla se tak dělá stres, řetězíme stres, bez šancí si odpočinout, z něčeho vzít energii. Mějme z jídla požitek. S hudbou, s přáteli, s dobrými pocity. To je náš benzin.

Třetí pravidlo, jak být ve stresu efektivnější, zní: Hýbej se, ale nejen tělem. Když máme stresující práci, potom musíme umět vypnout. Řada lidí to neumí. Nejdou si zaběhat, projít se, zase koukají do telefonů, doma otevírají pracovní maily, tok stresu nepřeruší, nerozhýbají se. Dřív lidé pracovali fyzicky, a tak večer fyzicky odpočívali. To znamená, že čím víc přes den sedíme, tím víc se večer potřebujeme zvednout. Dělejme po práci opak toho, co děláme při práci. O to víc si odpočineme, o to víc se budeme těšit zpátky do práce. Prostě změna je život.

Čtvrté pravidlo, jak být ve stresu efektivnější, zní: Buďme k sobě upřímní. Hlavně před usnutím. Udělejme si inventuru: Co potřebujeme vyřešit. Jaké chyby jsme udělali. Co máme zlepšit a jak. Kdo tohle nejpozději před usnutím neudělá, stává se obětí distresu. Detailně o tom píšu magazínu FC. Nevyřešené problémy si zbytečně nosíme v hlavě. Navíc, když je neřešíme, problémů přibývá. Jsme ve větším napětí, pod tlakem. A tak sledujme své emoce, napovídají nám, co potřebujeme řešit.

Páté pravidlo, jak být ve stresu efektivnější, zní: Věnujme se okolí. Řešil jsem to už v podcastu o 5 chybách v sebelásce. My se musíme věnovat také sobě a svým prioritám, přemýšlet, co nám dělá dobře, co je pro nás důležité, zajímat se o blízké, podporovat je, mít kolem sebe spokojené a pozitivní lidi, protože pak budeme spokojení a pozitivní i my. A budeme se mít o koho opřít.

Věřte, že výzvy, které nás stresují, nepřicházejí proto, aby nás zničily, ale zocelily. Jen je musíme začít řešit. A pamatujte: Stres říká Jeď, ale taky Mysli na přestávky, na správné palivo, na změnu, na upřímnost, na pozitivní energii.

© Petr Casanova