Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Jak je možné, píše mi Dan, že se mnou dívka šťastně stráví dlouhé období. Máme fotky plné líbání, úsměvů, řekne, že lepšího člověka nepoznala, že miluje všechno, co dělám i jak s ní zacházím, ale – nemiluje mě? Koho tedy má milovat, když si lepšího partnera prý neumí představit? Mám čekat? Změní se to? Pamatujte si: Všechno má řešení.

Co vlastně znamená „Miluji Tě“? A co „Nemiluji Tě“? Víte, Miluji Tě si mnoho lidí spojuje se zamilovaností. Někdo zase říká, že Miluje Tě vyjadřuje lásku. Tak co tedy? Víte, zamilovanost a láska jsou odlišné pojmy, respektive rozdílné fáze vztahu. Zamilovanost bývá na začátku. Je to ten růžový opar, ta mlha, přes kterou nevidíme žádné vady u druhého. Připadá nám ideální, dokonalý. A láska je to, co někdy následuje. Láska je to, co přichází, když ta mlha odejde. Láska je přijmout druhého i s jeho nedostatky, které se najednou objevují. Láska je podporovat ho, aby své nedostatky oslaboval, pokud to jde, a své přednosti posiloval, pokud to jde. Láska je být při druhém, ať se mu daří, nebo nedaří. To je Miluji Tě. Miluji Tě zdaleka není jen slovo, hlavně je to čin. Miluji Tě je přesně to, co drží vztah při sobě. Ne na začátku, ale poté, co začátek skončí.

Mnoho lidí na začátku vztahu čeká erupci štěstí, hormonální bouři, zalití rozkoší, a to všechno může, díky zamilovanosti, přijít. Může, ale nemusí. Pro vztahový život totiž není rozhodující ten začátek, ten pomine, vyprchá. Rozhodující je všechno poté. To, že až opadne zamilovanost, a ona opadne vždycky, že ten druhý při mně stojí, nenechá mě padnout, a když přesto padnu, pomáhá mi na nohy. To je láska. Kvůli tomu je člověk ve vztahu. Aby nebyl sám. Aby se měl DLOUHODOBĚ o koho opřít. Když ale dám JENOM na ten růžový opar, pak volím jen KRÁTKODOBÉ štěstí. Protože zamilovanost přijít může, ale láska přijít musí, jinak jsme ve špatném vztahu.

A tak Vy všichni, kdo jste slyšeli nebo ještě uslyšíte „Neexistuje nikdo lepší než Ty, ale nemiluji Tě“, věřte, že se to může změnit. Zamilovanost je strašně málo na to, aby vztah vydržel pořád. Vztah totiž nejsou jen city, ale dennodenní práce, problémy, spory. Mít parťáka, na kterého se mohu spolehnout, důvěřovat mu, kdykoli mu zavolat, svěřit se, to je jackpot. Ne mít chvíli pocit, že tohle je ideál, tu chvíli, co se dívám přes růžovou mlhu, a pak zjistit, že to byl jenom sen. Protože nikdo není ideální. A my milujeme toho, koho potřebujeme. Láska je potřeba. Láska neznamená mít někoho, s kým mohu být. Láska znamená mít někoho, bez koho nemohu být.

Zamilovanost je důležitá, říká, že nám je někdo tajemně blízký, ale to tajemství je jako pokladnice, zamčená truhla, kterou teprve musíme otevírat. Den za dnem každodenní zkušeností. Navíc zamilovanost je někdy nutná, když se dva poznávají. Víte, my všichni jsme plní chyb, a kdybychom ty chyby na druhém hned viděli, v plném počtu a v celé velikosti, o nikoho nestojíme. Pokud jí, Dane, s Tebou bylo skvěle i bez zamilovanosti, pak jsi pro ni přítel. A od přátelství je kousek k partnerství. Chybí jen to, aby jí došlo, že jednou vedle sebe bude potřebovat víc přítele než chemický ideál v růžovém oparu.

Někdy to chce čas, aby si člověk uvědomil, co vlastně měl a co ztratil. Že, jak se říká, přehraboval kamení, a přitom přehlížel diamant. Pak si možná položí otázku, jako my, co to vlastně je „Miluji Tě“. Jestli myslet, nebo nemyslet. Jestli cítit splynutí, někoho, kdo mi vyhovuje možná pro celý život, nebo kdo mě vzrušuje pár týdnů nebo měsíců. Láska není zdaleka jen to, co cítíme, je hlavně to, jak se ve vztahu chováme.

Jestli chcete vědět víc, je to v mé knize Dvanáct srdcí. A pamatujte: Láska není slovo, ale potřeba.

© Petr Casanova