Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Je sebeláska sobectví? Znamená to, že máme ignorovat potřeby ostatních? Co to vůbec je? A co sebeláska není? „Deset let jsem se přizpůsobovala partnerovi. Dělali jsme to, co chtěl on, já jsem nebyla důležitá pro něj a postupně ani pro sebe. Ztratila jsem samu sebe. Nejsem šťastná, neplním si sny, vlastně ani žádné nemám. Nemám se ráda. Jak se to mám naučit?“ píše mi Helena.

Mít sám sebe rád. Najít spojení se svým Já. Být svým nejlepším přítelem. Jak se to dělá? A hlavně jak se to nedělá?

První chybou v chápání sebelásky je myslet si, že je to jen způsob rozmazlování. Že to jsou masáže, pleťové masky, nákupy. To všechno jsou už jednotlivé větvičky stromu, u něhož důležitější je ten společný kmen. A tím kmenem je starat se o sebe. Znamená to jít k zubaři; neříkat, že na to není čas, že to není důležité, že všechno ostatní je důležitější. Vyměnit boty na běhání, protože se opotřebovaly a tlačí nás; neříkat, že to nevadí, že raději přestaneme běhat, že o nás nejde. Připlatit si za oběd tak, aby byl zdravější, než se odbýt polévkou z pytlíku. Jít spát dřív, než se rozbít čuměním na televizi hluboko do noci. Sebeláska vůbec není rozmazlování, je to práce, je to starost o sebe.

Druhou chybou v chápání sebelásky je myslet si, že naše potřeby jsou jediné důležité. Ne, to je sobectví. V práci potřebujeme pomoci někomu, kdo je přetížený, udržovat vztahy, obětovat určité vlastní pohodlí někomu jinému, protože pak budeme jednak platnější, mít ze sebe lepší pocit, a jednak nepřijdeme o lidi, kteří jsou pro nás důležití. Znamená to i věnovat se dětem, rodině, dělat něco společně, i když je to možná náročné, bere to čas, sílu, ale vyplatí se to. Vytváříme lepší prostředí pro sebe. Nebýt jenom sami, i to je sebeláska.

Třetí chybou v chápání sebelásky je myslet si, že musíme něco změnit hlavně ve svém chování. Ne, ve svém myšlení. Sebeláska je o tom, jak o sobě mluvíme, co si o sobě myslíme, v co věříme, jak se dokážeme ocenit, jak se sebou soucítit. Opakem sebelásky je trvat na vině, hanbě, lítosti, sebepoškozování. Vede to k úzkostem, depresím a všem projevům, které ničí duši i tělo. Psychologie tomu říká self-sabotage, tedy sabotování sebe sama. Víc o tom píšu v knize Cítit rozumem, myslet srdcem.

Víte, sebelásku nejvíc potřebují lidé, kteří na sebe zapomněli. Kteří jsou najednou v izolaci. Potřebují se začít o sebe starat, změnit prostředí, změnit myšlení, pochopit, jak jim pomůže třeba společnost, a to platí taky o introvertech. Ale že nejde o to, jak zní čtvrtá chyba, jít na hodinovou jógu, hodinu se o sebe starat, ne, sebeláska je něco, co už nemá časové hranice. Vy prostě na sebe nezapomínáte už nikdy.

A to třeba i proto, že jdete na tu hodinovou jógu. Že tam vidíte lidi, kteří na sebe nezapomínají. Jimi, a to je pátá důležitá věc, se inspirujete, jimi se obklopujete, s nimi máte tendenci mluvit, být, trávit čas. A takový chcete mít domov. Lidi, kteří se neodbývají, neobětují se kvůli Vám, protože když se obětují, tak Vy o ně přijdete. Sebeláska je být tu i pro druhé, ale hlavně tu být pro sebe, abychom tu mohli být pro druhé. Jestli chcete víc, kniha Cítit rozumem, myslet srdcem je zaměřena na sebelásku. A pamatujte: Jakmile se změní všechno ve Vás, změní se i všechno kolem Vás.

© Petr Casanova