Mysli na něco pozitivního.

Vyměň špatnou myšlenku za dobrou.

Věř, že všechno zlé je k něčemu dobré, že se všechno děje k Tvému prospěchu, že s odstupem času budeš za tuto zkušenost děkovat.

To jsou doporučení, která ne vždy pomohou. Zejména nepomohou v ranné fázi bahnění, procesu, kterým všichni procházíme po velké ztrátě, zranění, zklamání.

Tehdy NEDOKÁŽEME myslet na něco pozitivního, měnit myšlenky lusknutím prstu, natož věřit, že může být lépe, když jsme přítomností utvrzeni, že svět je šílený.

Tehdy můžeme mít pocit, že na tuto Zemi nepatříme, že světaběhu nerozumíme, že nikdy nebudeme šťastní, že – … doplňte si sami.

A proto píšu magazín FC. Jsem šťastný, když formou voucheru končí pod stromečkem jako dárek pro ty, kteří se něčím momentálně trápí, sám, nebo přiložený ke Speciálu.

Vím, jak je důležité učit se emoční hygieně, způsobům vnitřní očisty, když jsme životem, lidmi, vlastními chybami „ušpiněni“. Jak se naučit jít dál, o tom je magazín.

I malé dítě ví, co dělat s fyzickou bolestí. Nehýbe ručičkou, na kterou upadlo a která bolí. Obváže odřeninku, nechá ji chvíli na pokoji. Jenže bohužel ani mnozí dospělí nevědí, co dělat s emoční bolestí. Naopak, kopou do svého zranění, jitří svou bolest, prohlubují svou ránu. Ke zlomenině srdce se chovají přesně opačně než ke zlomenině nohy. A totéž často dělá i naše okolí. Rána se tak nehojí, naopak je to stále horší.

Chce to čas. To je rada, kterou u fyzického zranění chápeme, ale u emočního nás rozčiluje – bráníme se představě, že tato bolest má ještě nějaký čas pokračovat. Ale na čase je krásné to, že nezpůsobí, abychom na příčinu bolesti zapomněli, nýbrž že nás naučí s bolestí žít.

Ať volíte můj magazín, Speciál nebo kteroukoli z knih (v tomto případě především Cítit rozumem, myslet srdcem, nebo Protože, nebo 100 nejkratších cest k Tobě), přeji si jedno: abyste nečetli ve spěchu, našli si klidný kout, stáhli hlasitost okolního světa a zaměřili se chvilku jen na sebe, na svůj vlastní čas a to jediné, na čem v tuto chvíli záleží – doplnění emočních minerálů pro svou duši.

Zabývám se mnoha způsoby seberegenerace, ale dají se shrnout do sedmi škatulek.

Zkuste o každé z nich přemýšlet.

1. Investuj do sebe

Každá rána prochází procesem pouzdření. Odřenina lokte se pokryje strupem a pod ním počne hojení. Ten strup brání vnějším okolnostem, aby proces uzdravení narušily. To se děje i s námi, když se uzavíráme před okolím – izolujeme se brněním, noříme se do svých zpočátku nesnesitelných pocitů.

Potřebujeme dospět k poznání, že je-li všude kolem tma, život čeká, až světlo rozsvítíme v sobě. Ano, nevidíme-li žádné kolem sebe, znamená to, že tím světlem, o něž tolik stojíme, máme být my sami.

Herečka Michaela Kuklová jednou řekla: „Zažila jsem sedm let samoty, sedm let bez muže, sedm let štěstí. A víte proč? Protože jsem měla čas na sebe. Nepochopila jsem to hned. Ale dnes myslím, že všichni bychom měli alespoň jednou za čas zažít úsek, kdy budeme zcela sami. Pomůže nám to urovnat si priority, začít přemýšlet také o sobě a nastavit si vlastní cenu, pod kterou už nikdy nepůjdeme.“

Žijeme v době, kdy málokdo je upřímný, a to především vůči sobě. Lakujeme si situace načerno nebo narůžovo. Přitom musíme dozrát k vědomí, že nejdůležitější je „zorientovat se v mapě“, pochopit, kde jsme, kam se chceme dostat a kterou cestou se chceme vydat.

Za řevu jiných lidí na to nebývá čas ani energie. Sami v sobě jsme ale schopni připustit, že co bylo dřív, přímo určuje to, kde jsme teď (minulost definuje přítomnost), avšak to, jak se zachováme teď, přímo určí to, kde budeme zítra (přítomnost definuje budoucnost). Pokud teď začneme pracovat na budoucnosti tak, abychom oslabili bolest, ta v našem životě sice zůstane, ale v kapitole zvané Minulost. (Více o tom v magazínu FC nebo ve Speciálu.)

2. Pročisti okolí

Ačkoli proces čištění probíhá uvnitř, týká se i vnějšího světa – přátel.

To, jak se cítíme, je totiž mnohdy dáno okolím, jakým se obklopujeme. Všichni jsme z hlediska energie průměrem energie přibližně pěti osob, které nejčastěji tvoří naše okolí. Jinými slovy: Jsou-li lidé kolem nás negativní, nepřejícní, žlučovití, nesebevědomí, pak jsme takoví i my. Jsme jako okurky, ochucené nálevem, do něhož jsme déle ponořeni.

A platí to i opačně. Jakmile z negativního okolí přejdeme do pozitivního prostředí (kde nás druzí podporují, povzbuzují, drží, inspirují), náhle se začneme měnit – budeme v sebe více věřit, ožijeme. Přitom jsme se nezměnili my, jen okolí. To má obří vliv na člověka.

Žádné dítě se nerodí zlé nebo zapšklé. Negativa do něj často během dětství někdo nahrál. Ale dá se jich zbavit. Nahrávku lze smazat. Pamatujme si však: Jestliže ve svém životě chceme vidět změnu, pak ta změna musí vzejít primárně z nás. A to i ve vztahu k okolí.

Především buďme vděčni za těžkosti. V nich poznáme člověka. Pokud prakticky celý svět odejde, pak ten, kdo při nás zůstane, je skutečný přítel. Přitom platí, že kdo při nás nestojí v časech nejhorších, nezaslouží si místo po našem boku ani v časech nejlepších.

Proveďme tedy inventuru ve svém okolí. Potřebujeme někoho, kdo nás bude podporovat. Pokud si myslíte, že nikoho takového nemáte, otevřete oči. Jste na FirstClassu. Kdykoli mi můžete napsat. Kdykoli můžete být členem Klubu FC, zvláštního prostředí uvnitř této největší komunity osobního rozvoje, kde se vzájemně podporujeme, motivujeme, sdílíme.

Ale opakuji: Impulz ke změně musí vyjít z Vás.

3. Ponoř se do práce

Negativní mysl je třeba konstruktivně zaměstnat. Vedle pasivní části mozku, zodpovědné spíše za bilancování a přehrabování, zapojit kreativní část mozku, zodpovědnou za tvorbu. Jinými slovy: Přestat bořit, začít stavět.

Jednoduchou psychologickou pomůckou je změnit podstatná jména ve slovesa: úzkost, trápení, bolest změnit v pohyb: běhej, tancuj, posiluj, čti, zpívej, pracuj!

Jakákoli aktivita posouvá člověka z pasivity. Vždycky je lepší vykročit do neznáma, než zůstat tam, kde nic není. Změna je život – s pochopením tohoto pravidla končí všechno sebekřižování, obviňování druhých, vymlouvání se, odkládání. Proč? Člověk je jako dynamo, pohybem vytváří energii. Uvolňované hormony štěstí zlepšují náladu, mění pocit člověka, a tím i jeho myšlenky.

Pamatujme si: Pocity vytvářejí myšlenky. Myšlenky určují činy. Činy plodí výsledky. To znamená: Dobré pocity tvoří dobré myšlenky. Dobré myšlenky vedou k dobrým činům. Dobré činy způsobují dobré výsledky. A spirála se uzavírá: Dobré výsledky podporují dobré pocity. A naopak, špatné pocity roztáčejí spirálu špatných myšlenek, činů i výsledků.

Pusťme do života slovesa. Smějme se, učme se, objevujme, věřme. Rozpohybuje to náš život.

4. Přijmi, že občas potřebuješ dělat chyby nebo být za blázna

Nikdo není dokonalý. Každý chybuje. A teď dobrá zpráva. Každý se chybami učí. Nemělo by nás to ale odradit od dalšího zkoušení.

Pamatujme si, že jen blázni jsou schopni jít cestou, jakou dosud nikdo nešel. A jen blázni jsou tak schopni najít něco, co dosud nikdo jiný nenašel.

Lidé nás budou rádi zpochybňovat, zejména tehdy, když budeme mít odvahu udělat to, co by oni nikdy nezkusili. Jenže o tom je život. O poznání. O všech barvách, které stojí za to ochutnat. Člověk na konci lituje méně toho, co zkoušel a nevyšlo mu, a více toho, o co se ani nepokusil.

Denně mi píšou děti, zdrcené tím, že byly odmítnuty někým, komu se vyznaly ze svých citů. Potřebuji, aby pochopily, k čemu je jejich odvaha může dovést. A že všichni občas potřebujeme být „chybujícími blázny“. Mám takové rád. Zvedají možná těžké činky, ale díky tomu pomalu sílí. Ostatně, ten, kdo v životě padl a opět vstal, je silnější než ten, kdo ještě nikdy nepadl. Netrýzněme se tedy za pokus. Trýzněme se mnohem víc za ne-pokus.

5. Uč se obracet stránku

Život je jako kniha. Jedna nevydařená kapitola neznamená celou nevydařenou knihu. Ale abychom to zjistili, musíme přestat číst tutéž nevydařenou kapitolu pořád dokola. Musíme obrátit list, načít novou kapitolu. Jen tak zjistíme, co všechno má pro nás život připraveno.

Netrapme se jen proto, že ještě nepřišel happy end. Žádnou knihu přece nečteme jen kvůli šťastnému konci, ale kvůli každé kapitole, která dává příběhu smysl. A věřme, že ty hořké do příběhu patří. Díky nim si o to víc užijeme ty sladké, jež nás teprve čekají. Tak buďme zvědaví! Tak nedleme příliš dlouho nad mrzutou kapitolou! Pusťme se do další! Toť život.

6. Uč se vděčnosti za tvrdé rány

Vím, že nejste masochisté. Možná se tedy ptáte: To je divné, děkovat za ublížení. Dovolte, vysvětlím Vám to.

Svět není ráj. Svět je posilovna. Je plný překážek a těžkostí, protože jím máme procházet stále silnější a moudřejší. To je princip, na jehož konci jsme zpětně vděční za vše náročné, co nás potkalo. Protože platí dvě pravidla. Za prvé: Co Tě nezabije, to Tě posílí. Za druhé: Bůh nikomu nenaloží víc, než je schopen unést.

Klíčové slovo je: SCHOPEN. Všichni v sobě máme od narození víc síly, než si myslíme. Kdykoli o sobě pochybujeme, a přesto se pokusíme o pozitivní posun, zjistíme, že jsme schopni se učit, respektive dělat chyby a z nich se ponaučovat. Navíc nikdy nebudeme dokonalí, což znamená, že se v každém okamžiku života můžeme dál učit a zlepšovat. Neexistuje bod v životě, kdy bychom nemohli být lepší.

Život je donucovna. Život je změna. Život nám tedy nedovolí zůstávat v pohodlí. Stále nám přináší nové těžkosti, nedá nám oddechnout. Proto jsme tady. A proto pořád sílíme.

Nikdy nezapomínejme na toto video:

Nečekejme na snadný život bez překážek. Takový neexistuje. Silným nedělá člověka absence těžkostí, ale schopnost těžkosti překonávat. A o to životu jde. Nesnášet nám z nebe jen výhry, ale učit nás schopnosti překonávat prohry. V tom je totiž podstata lidského vítězství.

7. Bojuj tvrdě za to, čemu věříš

Sny nejsou v naší hlavě náhodou. Druzí lidé jim nemusejí rozumět, protože oni mají své sny. Pokud za nimi nejsou schopni jít, mívají tendenci odrazovat od cesty za sny i druhé. Nedělají to kvůli druhým, dělají to kvůli sobě. Nechtějí se dívat na to, jak si druzí lidé své sny dokážou plnit – v tom zrcadle by totiž viděli sami sebe a svou slabost.

Proto se učme strávit, že občas musíme prohrát bitvu, abychom vyhráli válku. Osvěžme si dráhu šípu, který také potřebuje být nejprve zatlačen zpět do tětivy, aby mohl být vypálen vpřed, směrem k cíli. Někdy nás život nebo okolí takto zatlačí. Ale to neznamená, že poté nebudeme mít větší energii ukázat, že se svého cíle nevzdáme.

Náš sen je naše mise. Náš sen je naše štěstí. Náš sen je za hranicí naší pohodlnosti. Pro svůj sen musíme překonat vlastní pohodlí. Tam leží štěstí, tím směrem vede naše mise.

Pokud někdy ztrácíte motivaci a máte pocit, že bude pohodlnější rezignovat na své sny, ještě si prolistujte magazín FC či Speciál. Nebo nahlédněte do Klubu FC. Zjistíte, že v tom nejste sami. Že je mnoho těch, kteří jsou zadupáváni okolím. Ovšem to pro ně není důvod přestat, ale pokračovat o to víc. Znají totiž své PROČ. Pamatujme si: Kdykoli nás napadne, abychom s něčím důležitým skončili, připomeňme si, proč jsme s tím začali.

Veškerá moje práce nesměřuje k tomu, aby všechno ve Vašem životě bylo už jen dobré, ale abyste na všem ve svém životě dokázali vidět něco dobrého. Abyste si uvědomili, že v každém okamžiku není možné být šťastný, protože přijdou i těžké okamžiky, nicméně pak je možné stát se silným.

A pamatujme si i toto: Za každým silným člověkem je nesnadná minulost. Já mám rád silné lidi. Věnuji se jim. Protože nesnadnou minulost dokážou změnit v silnou přítomnost i budoucnost. Protože se v případě překážky nevzdávají. Protože své překážky překonávají. A to nejen ty, které život naklade kolem nich, ale i ty, které naklade přímo do nich.

Říká se jim emoční. Stojí za zvládnutí. Jak, o tom jsou všechny magazíny a knihy, z nichž si můžete vybrat tu svou zde.

Pro vstup do Klubu FC se registrujte zde.

© Petr Casanova