Jak překonat negativní myšlenky podle dalajlamy

Už když jsem byl kluk, do mysli se mi zapsal úvahou: „Fascinují mě lidé. Nejdříve obětují zdraví, aby získali peníze. Potom obětují peníze, aby získali zdraví. Přitom se tak znepokojují minulostí i budoucností, že si neužívají přítomnost. Žijí tak, jako by nikdy neměli zemřít, a nakonec zemřou bez toho, aniž by předtím vůbec kdy žili.“

Tehdy jsem si kladl otázku: Co podle dalajlamy znamená umět opravdu žít?

A když jsem nedávno pro Vás a Vaše blízké psal Vánoční Speciáldárek určený právě ke vědomějšímu a šťastnějšímu prožívání přítomna, vybavil jsem si pět dalajlamových vyprávění z jeho nejzajímavějších přednášek. Chcete? Třeba Vám některá dnes přijde vhod.

Příběh první: Nikomu se nevyrovnám

„Před pár lety,“ vyprávěl dalajlama, „jsem navštívil jednu chudou černošskou rodinu v Sowetu v Jižní Africe. Snažil jsem se s nimi mluvit neformálně a vyptával jsem se na jejich situaci – jak si vydělávají na živobytí a podobné věci. Jeden z nich se mi představil jako učitel. Řekl jsem mu, že teď, když mají černoši v Jižní Africe stejná práva jako běloši, nabízejí se mu jistě nové možnosti. On ale odvětil, že si myslí, že africký mozek nedosahuje takové úrovně jako ten bělošský. Řekl doslova: ,Bělochům se nikdy nevyrovnáme.‘

Z těch slov jsem byl v šoku. Řekl jsem mu: ,Mýlíte se. Všichni jsme si rovni. Všichni máme stejný potenciál. Protože všichni jsme lidské bytosti. Rozdíl v barvě kůže je zanedbatelný. Jen kvůli diskriminaci v minulosti se vám nedostalo rovné příležitosti. Ale to nezměnilo nic na tom, že jinak máte tentýž potenciál jako běloši.‘

Ten muž se rozplakal a uznal to. Uznal, že sám byl slabý. Pocítil jsem velkou úlevu. Snad jsem dokázal přispět svou troškou k transformaci jednoho člověka a pomohl mu vytvořit si určitou sebedůvěru, která se stane základem slibnější budoucnosti. Víte, sebedůvěra je nesmírně důležitá. Když zůstaneme pesimističtí, to znamená budeme přesvědčeni o nemožnosti vlastního úspěchu, pak není šance.

Rád se přirovnávám k mušce, která zrovna létá kolem mě. Jindy bych řekl: Tahle moucha je velmi slabá a nemá žádnou schopnost uvažovat o vážných problémech. Ale přestože já tuto schopnost mám, chovám se mnohdy hloupě. Hlavně když někoho potkám a napadne mě, že jsem lepší než on. Tehdy se v tom člověku vždycky snažím najít něco pozitivního. Třeba má pěkné vlasy. A ten můj pohled se změní. Když já jsem plešatý, pak z tohoto pohledu je ten člověk lepší než já. Je to dobrý návyk, jak potlačovat vlastní pýchu a aroganci.

Když si uvědomíme, že naše mysl je oběma směry ohebná, nabídne nám to možnost změnit své myšlenkové postupy a celkový psychický přístup. Přepadne-li nás bezmoc nebo deprese, nebo naopak chováme-li se nabubřele, můžeme to využít ke zlepšení vlastní situace.“

Příběh druhý: Nový je vždycky lepší než starý

 „Všiml jsem si u lidí jednoho sklonu. Jakmile mají na stole nový počítač, začnou zpochybňovat kvality toho starého, který jim přitom tolik let spolehlivě sloužil a stále slouží. Říkají si dokonce, jak na něčem tak nemoderním vůbec mohli pracovat. Vždyť je přece tak špatný! To platí nejen u věcí, ale i u vztahů k lidem. Náš přístup k nim je ovlivněn našimi duševními projekcemi. Na přísného šéfa často pohlížíme jako na člověka s pokřiveným charakterem. Podobné estetické a etické soudy uplatňujeme u všech objektů, ke kterým přestaneme cítit náklonnost. A přitom tyto objekty jsou nadále naprosto přijatelné pro spoustu jiných lidí.

My pak zbytečně přicházíme o lidi, kteří pro nás vždycky byli důležití, a to jen kvůli iluzi, že už vyšli z módy. Postavíme-li dva lidi vedle sebe, vždycky na jednom najdeme to, co má proti druhému navíc, a naopak, co mu ve srovnání s druhým chybí. Kohokoli takto můžeme odpravit, když si na něj zasedneme. Měli bychom přestat soudit lidi podle odlišností. Jen se podívejme na sebe. Ruka je jiná než noha. Když se však něco stane s nohou, ruka jí určitě přispěchá na pomoc. Čím déle času s námi jiní lidé stráví, tím spíše nás znají – víc a lépe – než kdokoli nový.“

Příběh třetí: Nemusím se snažit

„Viděl jsem mnoho zemí světa a všude se opakoval jeden motiv, který mě přivedl k závěru: Bohatí lidé by vůči těm chudým měli projevit více zájmu a péče, a chudí by se naopak měli více snažit zlepšit svou osobní situaci.

Všiml jsem si problémů, které ve světě existují, strachu, zabíjení, krádeží a znásilňování. Myslím si, že to všechno jsou důsledky ekonomické nerovnosti mezi lidmi. Je přirozené, že nastávají problémy, když někteří lidé musejí každý den bojovat o holé přežití, zatímco jiní – ač nejsou o nic lepší než ostatní – žijí bez většího úsilí v luxusu. To není vůbec zdravá situace, dokonce ani pro ty bohaté. Ti totiž musejí žít v neustálém strachu a úzkosti. Proto si myslím, že tato propast mezi chudými a bohatými je velmi nešťastná.

Bohatí jsou důležitými členy společnosti. Využívají kapitalistické metody, aby akumulovali zisk. V zájmu rovnováhy je však třeba, aby následně použili socialistické metody a z části svého zisku zajistili chudým lidem vzdělání a zdravotní péči. Jinými slovy: Je třeba využít dynamické metody kapitalismu k produkci zisku a pak část tohoto zisku distribuovat rozumným způsobem mezi lidi, kteří by také chtěli podobně rozhodovat o svém životě, ale nemají na to vzdělání. Jde o způsob, jak vytvořit určitou rovnováhu ve společnosti, a to nejen z hlediska morálního, ale i praktického.

Vadí mi to i v Indii, kde existuje kastovní systém. Příslušníci nejnižší kasty si říkají nedotknutelní. Nazývají se buddhisty, ale dál žijí dobrovolně v chudobě. Přitom obviňují příslušníky vyšších tříd za to, že se jim nedaří. Často jim říkám: Sami musíte projevit snahu. Sami si musíte pomoci. Jen tak se pozitivně změní váš život.“

Příběh čtvrtý: … a zase se rozhněvám!

„Existuje mnoho lidí, kteří se rozežírají zevnitř. Především se nechávají prchlivě ovládat hněvem. Samozřejmě, je to pohodlné nemuset kontrolovat sám sebe. Dobrým začátkem je rozhodnout se cvičit svou mysl ke klidu a trpělivosti.

Doporučuji, až dojde ke skutečnému hněvu, detailně si vybavit, jaké důsledky pro nás hněv bude mít, jak ztratíme klid mysli, jak nebudeme schopni soustředit se na práci, jak nepříjemní budeme ke svému okolí. Nejprve myslet, než citově vzplaneme.

Jeden tibetský poustevník se naučil kontrolovat své emoce tím, že omezil praktikování na pozorování své mysli. Kdykoli ho napadla nějaká nectnostná myšlenka, honem nakreslil na bílou zeď v místnosti černou značku. Brzy byly jeho zdi úplně černé.

Poté se rozhodl nakreslit na černou zeď bílou značku, kdykoli ho napadne ctnostná myšlenka. Postupem času jeho mysl nabývala ctnosti a zeď se opět stala bílou. A to jen proto, že si začal uvědomovat své myšlenky. Toto uvědomění pak aplikoval v každodenním životě.“

Příběh pátý: Proč se mi děje jen to špatné?

„Ve fyzickém světě vznikají věci kombinací příčin a důsledků. Výhonek nějaké rostliny může vyklíčit díky semínku, vodě, slunečnímu záření a zemině bohaté na výživné látky. Bez těchto elementů by výhonek nikdy nevyklíčil a nikdy si neprorazil cestu skrz půdu.

Pokud jsme plni negací, je potřeba podpořit naše duševní síly, které jsou opačné k těm negativním. Můžeme jim říkat třeba protilátky. Jak toho dosáhnout?

Nejprve musíme správně identifikovat opačné póly. Například opačným pólem nebo protifaktorem k pokoře jsou pýcha a marnivost. Opačným pólem k velkorysosti je lakomost. Jakmile tyto vzájemné póly identifikujeme, pak se musíme snažit oslabit ty negativní a podpořit ty pozitivní. Když v sobě cítíme nějakou lakotu, musíme se snažit být velkorysejší. Když cítíme netrpělivost, musíme se ze všech sil snažit, abychom v sobě podpořili trpělivost. Naše vnější projevy totiž prozrazují, co nosíme ve své mysli.

Zloděj postrádá bohatství, proto krade. Pokud však u okradeného vyvolá myšlenku ztraceného bohatství, pak u tohoto okradeného také navodí budoucí tendenci krást. Smilstvo a cizoložství zase způsobuje, že lidé kolem nás nejsou v našich očích důvěryhodní. Nemá to přitom co dělat s nimi samotnými, pouze s naším viděním – naší vysokou míru negací v sobě.

Proto jestliže se k nám někdo chová nespravedlivě, musíme nejprve analyzovat situaci. Zjistíme-li, že jsme schopni unést negativní důsledky této nespravedlnosti, tedy že tyto důsledky nejsou příliš silné, pak je podle mého názoru lepší tuto nespravedlnost akceptovat. Pokud ale na základě čisté a střízlivé analýzy dojdeme k názoru, že akceptace by vedla k ještě horším důsledkům, je nezbytné přijmout určitá protiopatření. Zdůrazňuji, že k takovému závěru by měl člověk dojít nikoli na základě hněvu a zlosti, ale na základě jasného uvědomění. Zloba a nenávist totiž způsobují více škody nám než člověku, který nám původně uškodil.

Představme si situaci, kdy nás soused nenávidí a ustavičně se snaží způsobovat nám problémy. Ztratíme-li sebekontrolu a rozvine-li v nás nenávist, pak to budeme my, kdo začne trpět špatným trávením, náš spánek už nebude tak dobrý jako předtím a záhy budeme nuceni užívat všelijaké uklidňující prášky. Ovlivní to i naši náladu. Následkem toho k nám přestanou chodit i naši přátelé. Zbělají nám vlasy a na tváři se objeví vrásky. Dokonce nám hrozí ještě vážnější zdravotní problémy.

A náš soused bude mít důvod být šťastný. Jeho přání se splnilo, aniž by nám sám osobně způsobil nějakou fyzickou újmu.

Když však navzdory všem křivdám zůstaneme klidní, zdraví nám bude sloužit dál, neztratíme optimismus a radost a naši přátelé nás budou dál navštěvovat. Náš život bude zkrátka úspěšný. Naopak do mysli svého souseda zaneseme skutečné chmury. A tohle je moudrá cesta, jak oplatit svému sousedovi.

Takový je i můj život. Navzdory nepřízni okolností zůstávám obyčejně klidný a má mysl je pevná. Tento přístup je užitečný. Člověk jen nesmí považovat svou toleranci a trpělivost za znamení slabosti. Já je naopak považuji za znamení síly.

Proto kdykoli stojíme tváří v tvář nepříteli, který se nám snaží uškodit, můžeme to brát jako příležitost najít v sobě trpělivost a toleranci. Tato technika je užitečná, a proto ji potřebujeme.

Dobrým začátkem je vůbec o tom přemýšlet. Víte, když si vybíráme nové auto, také si nejdříve přečteme o výhodách a nevýhodách toho či onoho modelu a zjistíme jeho vlastnosti. Psychologové však prokázali, že se vzrůstem obeznámenosti s daným objektem rostou naše sympatie k němu. Tím, že o vlastnostech auta, člověka nebo vlastního postupu přemýšlíme, dokážeme pak daný objekt lépe ocenit a zároveň s tím roste i naše touha osvojit si ho, vlastnit ho. Tímto způsobem můžeme kultivovat i vlastnosti typu trpělivosti a tolerance.

Vlastností, které pozitivně změní náš život. A to proto, že jsme se ho rozhodli pozitivně změnit my.“

Potřebujete se Vy nebo někdo z Vašich blízkých vyvarovat zbytečně negativních myšlenek a rozpoložení? Chcete si i v těžkých časech udržet víru, že bude zase dobře? Odměňte sebe nebo blízké Vánočním Speciálem, neobvyklým dárkem pod stromeček, který stačí mít po ruce a otevřít, kdykoli bude třeba. Získáte ho zde.

© Petr Casanova