Den, který mě naučil sebelásce

Případ čmelák aneb Proč to, co si myslíš o sobě, je důležitější než to, co si o Tobě myslí druzí

Dovolíte, při pátku, otázku?

  • Kdybyste měli zmínit Váš nejsilnější den z dětství, který to byl? Co se toho dne stalo? Jaká rada, prožitek nebo ponaučení Vám dodnes utkvěly v paměti?

Mně určitě den, který mi změnil život. A který mě inspiroval, když jsem psal letošní Vánoční Speciál – pro všechny, kdo takový den také potřebují.

Jsem narozený 30. srpna. První den ve škole jsem tam byl nejmladší a nejmenší. Když si kamarádi vybírali spoluhráče do týmu, nikdy neukázali na mě. Nebyl jsem dost dobrý.

Celou první třídu jsem chodil domů nešťastný. Všimla si toho moje teta, narozená také 30. srpna, jen o 30 let dřív. Porozuměla mi a rozhodla se mě učit sebepřijetí a sebelásce – být rád za to, jaký jsem. Dnes chodím do škol každé pondělí. Učím děti předmětům, které nejsou v osnovách. Jmenují se Vytrvalost, Pokora, Síla, Porozumění, Láska, Sebedůvěra.

Narazil jsem tam na prcka, také narozeného koncem prázdnin. Zasmušilého, jako já před skoro čtyřiceti lety. Věnoval jsem mu společně s rodiči jeden den, tak jako teta tehdy mně. Čekala nás tři krátká zastavení na cestě k sebelásce. Máte zájem? Pojďte s námi…

Obraz

Naše první kroky vedly do Národní galerie před originál mistrovského díla.

„To jsi Ty,“ pověděl jsem malému, tak jako to teta řekla tehdy mně.

Udiveně na mě pohlédl. Jako by chtěl říct: „Já a obraz?“

„Říká se tomu originál. Na celém světě, v celé jeho historii, neexistuje, neexistoval a nebude existovat nikdo druhý jako Ty. V tom je Tvoje největší hodnota.“

Pozoroval ten obraz, když jsem dodal. „Vlastně jsi víc než tento obraz. Jsi totiž současně originál i rozpracované dílo, jež malíř den za dnem vylepšuje. Tento obraz,“ ukázal jsem na zeď, „se už nikdy nezlepší, ale Ty jsi originál, kterému neustále ubývají nedostatky.“

„Ale díky komu? Kdo je ten mistr malíř?“ zeptal se malý.

Zrcadlo

Požádal jsem ho, abychom popošli o kus dál.

„Pokud hledáš jedinou osobu, která kdy může změnit Tvůj život, prosím, seznam se s ní.“

Chlapec pohlédl před sebe. Stál před zrcadlem.

Moc jsem si přál, aby si uvědomil, že o jeho hodnotě nerozhodují primárně druzí, ačkoli se mu to ve škole, kde ho cizí lidé známkují a trestají, tak může zdát. Chtěl jsem, aby, tak jako já tehdy, pochopil, že nikdo člověku nedokáže ublížit tolik, jako si dokáže ubližovat on sám ve tmě osamělosti. Nejdůležitější není to, co o nás míní a říkají druzí, ale co si o sobě myslíme a co o sobě říkáme sami. To nejvíc ovlivňuje naši energii, pocity, život.

Šálek

Naproti galerii je bistro. Chlapec se mi v něm svěřoval, jak mu chybí podpora, povzbuzení, prostě láska. Jak se snažil k druhým chovat hezky, ale oni mu stejně neoplácejí. Proto prý zahořkl vůči druhým i sobě. Dopil jsem vodu a podal mu sklenici: „Na, napij se.“

Nechápal. Uvnitř už nebylo nic k pití. Zrozpačitěl.

„Z prázdné sklenice se nemůžeš napít. Z prázdné sklenice nemůžeš ani druhým nalévat. Proto, když Ti cokoli v životě chybí, začni u sebe. V každém okamžiku přemýšlej, jak se hlavně postarat o sebe. Kdyby se každý člověk dokázal starat o sebe, bylo by postaráno o všechny. Proto přemýšlej o tom, jak sobě dát to, co Ti schází.“ A láskou to začíná.

Znejistěl. Nevěděl, jak se to dělá – mít se rád, cítit se dobře, tím spíše, když se mu zdá, že kolem ho nikdo nemá rád a všichni zdánlivě působí tak, aby se cítil špatně.

Květina

Prošli jsme do parku k záhonu barevných květin.

„Víš, proč ty květiny tak úžasně kvetou a voní?“ zaskočil jsem kluka otázkou. „Protože,“ pokračoval jsem, „květina se vůbec nezabývá tím, co si o ní jiní myslí. Se žádnou květinou nesoutěží. Prostě jen rozvine květ a voní nejlépe, jak umí.“

Chlapec hleděl na květiny a já jsem si moc přál, aby mu hlavou běhalo to, co mně tehdy. Že jednou z nejobtížnějších dovedností v životě je překonat to, jak negativně smýšlíme sami o sobě; že to, co nás nejvíc stahuje ke dnu, není to, kdo jsme, nýbrž to, kdo si myslíme, že nejsme; že hlavní tajemství šťastného, úspěšného, zdravého a naplněného života spočívá ve schopnosti přijmout se bezpodmínečně, tedy bez ohledu na jakoukoli konkrétní slabinu – i s tou slabinou jsem to prostě JÁ!; že jsme se nenarodili proto, abychom byli dokonalí, ale abychom byli sami sebou, protože v tom spočívá poselství lidské jedinečnosti.

Drahokam

Po návštěvě galerie, bistra a parku jsem požádal chlapce, ať otevře dlaň. Vložil jsem mu do ní třpytivý kamínek, který mi před skoro čtyřiceti lety dala teta. Nevím, jestli má nějakou tržní hodnotu, ale pro mě má, a věřím, že i pro chlapce bude mít hodnotu nedozírnou.

Teta mi totiž řekla: „Kdo chce být jako krásný a obdivovaný briliant, nemůže odmítat, nebo dokonce nenávidět procesy, které takový diamant vybrušují.“

Briliant vzniká ze škaredé diamantonosné horniny, vytěžené z hlubin země. Narodí se tak jako člověk s mnoha kazy. Říká se mu diamant, než brusič vybrousí briliantový brus. Pak nádherně září, tak jako člověk, který někdy bolestivě nabude hodnotu zkušenostmi, často plynoucími z vlastních chyb – právě ty ho nejvíce ponaučují a zmoudřují.

To všechno ten blyštivý kamínek symbolizoval. Jako by chlapci říkal, aby se nebál dělat chyby, obrušovat se životem, oddělovat to, co si o něm myslí druzí, od toho, co si o sobě myslí sám. To první moc neovlivní, to druhé ano. A zjistí, jaké je v tom bohatství.

Pamatuj…

Sebevědomí je schopnost uvědomit si a ocenit své přednosti, aniž by nám komplimenty musel skládat někdo zvenčí. Miluji velké obraty ve sportovních zápasech. Fandím těm, kdo hodně prohrávají. Dokážu se vžít do jejich pocitů. Vím, jak moc musejí uvěřit v sebe právě tehdy, když jim už vůbec nikdo nevěří. Právě tak ale začínají velké obraty v životě; právě tak se v člověku rodí pozdější vítěz.

A proto:

  • Kdykoli se přistihnu, že o sobě pochybuji, povím si: Věř v sebe alespoň o trochu víc. Vždycky to o trochu víc jde.
  • Netrestej svou budoucnost pro chyby, které jsi zavinil v minulosti. Prostě je už neopakuj a budoucnost se tím sama zlepší.
  • Poznej, že jakmile máš sám sebe víc rád, přestane Ti vadit to, jak se k Tobě druzí chovají. Zjistíš totiž, že vztah, který máš sám k sobě, nastavuje laťku pro vztahy, které máš s druhými. Máš-li rád sám sebe, zlo ve vztahu s druhými nikdy dlouho netrvá, a to proto, že v takových vztazích prostě nezůstáváš.
  • Jakmile najdeš Sebelásku a Sebepřijetí, ty dvě důležité kostičky do skládačky života, zjistíš, že v tu chvíli všechno zapadne na správné místo. Že k tomu, abys inspiroval druhé, vůbec nepotřebuješ být dokonalý, protože nejvíce inspiruješ druhé tím, jak zacházíš se svými NEdokonalostmi.

Schází důležitým lidem ve Vaší blízkosti, na kterých Vám opravdu záleží, více sebelásky, sebepřijetí, sebevědomí? Berou si příliš k srdci ubližující slova a jednání druhých? Potom jim pod vánoční stromeček kupte něco, co jim bude pomáhat po celý příští rok – Vánoční Speciál. Proklikněte a zvažte. Darovat člověku ve správné chvíli motivaci může znamenat změnu celého jeho života. Vím, o čem mluvím.

Objednat Vánoční Speciál je možné pouze zde.

© Petr Casanova