30 každodenních návyků, které zjednodušují život

Co se Ti už dnes podařilo udělat pro lepší emoce?

Život není složitý, to jen my si ho někdy zbytečně komplikujeme. Snažíme se, aby byl co nejsnazší, co nejpohodlnější, ale pak se bojíme jakýchkoli změn, neboť změna nikdy není snadná, a už vůbec ne pohodlná. A přitom změna je mnohdy potřebná; změna je život.

Když jsem zakládal Klub Motivace, pak hlavně pro lidi, kteří chtějí pozitivní změnu ve svém životě. A nejen chtějí, jsou ochotni za ní jít. Už pochopili, že na vrchol hory nejde vylézt snadno – po rovině. Lze tam však vylézt jednoduše – prostě nahoru. Ano, pracně, náročně, určitě ne snadně a pohodlně. Jednoduchost je přímočarost. Jednoduchost je nejkratší cesta k cíli.

Ve svém magazínu rád píšu o lidech, kteří pochopili rozdíl mezi snadností a jednoduchostí a vykonali pozitivní změnu. Píšu o nich proto, aby se jiní lidé, kteří se zatím pozitivní změny bojí, a přesto po ní touží, bát přestali. A pak si prostřednictvím Klubu Motivace třeba splnili sen.

Krok ke snu

Lornu nejspíš neznáte. V Austrálii patří k nejbohatším ženám.

Lorna Jane Clarkson, dnes jí je 54 let

V roce 1992, kdy jsem začal jezdit po světě, jí bylo osmadvacet. A měla dvě možnosti, kudy se vydat.

„Přemýšlela jsem, co bude za dvacet let. Buď budu zubařka s pětadvacetiletou praxí a životní zálibou ve cvičení a módě. Anebo mě za těch dvacet budou živit moji životní lásky cvičení a móda.“

Lorna Jane Clarkson dnes, ve čtyřiapadesáti letech, mohla mít ordinaci a stále stejnou práci. Místo toho je někým jiným. Vlastní nádherný dům, nejdražší v jihovýchodním Queenslandu, a značku Lorna Jane. Každých 23 sekund se na světě prodá jeden její cvičební oděv. Ročně utrží přes 100 milionů australských dolarů, před zdaněním a odpočtem nákladů to dělá 2 miliardy korun v přepočtu.

Peníze nejsou nejdůležitější, ale splněné sny ano.

Její život v kostce

Vystudovala medicínu. Hledala obživu, jistotu práce. Nastoupila jako zubařka v australském městě Cairns, velkém jako Plzeň (150 000 obyvatel). Po pěti letech byla ubitá rutinou. „Od rána do večera nepotřebuješ mozek, jen pár svalů pro pořád stejné zákroky na křesle. Pro mě to byla postupná smrt zaživa.“

Pohled na Cairns

Aby se po práci zresuscitovala, začala běhat. To jsme měli společné. Cairns je krásné místo. Tisíc let starý prales, který je na seznamu památek UNESCO, pláže, kde se nikdo nekoupe, kvůli žahavým medúzám a krokodýlům naloženým v mělčinách, přivyklých slané vodě. Jako by byli v lázních…

Ale také už přibývalo turistů, hlavně z Asie, pobřeží se plnilo a Lorna se stále častěji zavírala do cvičeben, objevila aerobik. Zlepšovala se v něm, až se stala instruktorkou. A tam jí něco začalo vadit – že hrubá látka trička drhne pokožku, nevsaje všechen pot, po pár vypráních ztrácí příjemnost na omak, rychle se vytahá, ztratí tvar. A na totéž si stěžovaly kamarádky.

  • „Mně by se líbilo tílko, abych měla volnější ramena…“ 
  • „A mně podprsenka, abych ukázala víc opálené kůže…“ 
  • „A já hlavně nechci mít ty ošklivé koláče okolo podpaží…“

Zkrátím to: Lorna přišla s vlastním oblečením – funkčním, přilnavým, sexy.

Poprvé „ve vlastním“

Záhy zjistila, že jejím trhem jsou nejen posilovny, ale i běžecké trasy, cyklostezky, bruslařské ovály. A také ji napadl „časovaný styl“. Kdo má špeky a teprve se sportem začíná, chce triko, které více zakrývá. Jak se zpevňuje muskulatura, měnila Lorna i totéž tričko. Nechávala ho šít víc na tělo, až úplně upnuté nebo otevřené, ukazující „pekáč buchet“.

Přirozeně se k ní přidali vývojáři, kteří jí výměnou za zaměstnání radili s technologiemi. V Evropě otevírá jednu novou kamennou prodejnu v průměru každých dvacet dní. Má vlastní outfity na jógu, venčení psů, lyžování. Šije pro děti, těhotné, po porodu. A pořád ji napadají novinky. Inu, život je změna a změna je život.

A to všechno jen proto, že se tehdy, v roce 1992, zamyslela, co by jednou chtěla mít. Tehdy měla jistotu pacienta každých 30 minut. K jeho odbavení potřebovala své ruce a svůj čas. Dnes má čas na sebe, na vymýšlení další podnikatelské strategie, je v pohodě.

Pro každého není podnikání variantou, to vím, co mě ale u Lorny zaujalo, byla věta: „Každá změna, za kterou jsem se vydala, mi pomohla zjednodušit a zefektivnit život. Jako by mělo vyšší smysl, proč mě nějaká změna napadne. Jako by mi někdo neznámý radil: Co kdybys udělala tohle?“

Napadlo Vás někdy, co teď můžete udělat pro to, jak se budete mít za dvacet let?

„Ty jsi Bůh, štěstí, náhoda, osud“

Ptal jsem se Lorny, jestli věří v Boha. A jestli si nemyslí, že v jejím úspěchu hrály roli štěstí, náhoda, osud. Pamatuji si, jak se usmála a řekla: „Samozřejmě! Tedy, pokud Bůh je moje víra v sebe, Štěstěna moje pozitivní myšlení, Náhoda moje schopnost vidět cestu a příležitost tam, kde jiní vidí přílišnou práci a problémy, a Osud moje vůle dojít přes dílčí neúspěchy pro vysněný výsledek.

Lorna Jane Clarkson mi popsala 30 maličkých, ale každodenně opakovaných změn, které ve výsledku vykonaly tak velkou životní změnu. Píšu Vám je pro inspiraci, kdybyste snad i Vy přemýšleli, jak změnit/oživit svůj život.

1. Vstávat jen o 15 minut dřív

„Umožňuje mi to, než vstanu, zklidnit své myšlenky a utřídit si celý den. Jen ležím a nechávám si nabíhat své myšlení a plány. Mám-li více času, sednu si v klidu do vedlejšího pokoje a medituji. To znamená pohodlně si sednu, s volným krkem, neopřeným o hlavovou opěrku, zavřu oči a soustředím se – na nic. Jen vypouštím okolní zvuky a nechám volně přicházet myšlenky. Říká se, že dvacet minut meditace vydá za další 3 hodiny spánku. V každém případě, jakmile otevřu oči, mám jasnou hlavou a méně stresu.“

2. Zkoušet opak

„Jednou, dvakrát za den, udělám změnu. Naprostou změnu. Spor, při němž bych bouchla do stolu, vyřeším tichem a polknutím jedovaté odpovědi. Jedu jinudy na schůzku, do kanceláře. Spěchám-li a vybírám si jídlo v obchodě nebo restauraci, dám si k snídani či obědu to, co bych si nikdy nedala. Díky tomu objevuji to, co by mi stereotypy nikdy nedovolily, třeba jiné kuchyně. Je to metodika, díky které už dnes na ničem nelpím, nic neodsuzuji, dokud to nezkusím. Pomáhá mi to nalézat jiné a třeba lepší cesty. Revidovat svá ,neměnná rozhodnutí‘. Přestala jsem si myslet, že můj životní směr je jediný. Zjistila jsem totiž, že vždy je na výběr.“

3. Chodit na schůzky dřív

„Během cesty na schůzku jsem pak méně napjatá, nemám už takové vnitřní křeče. A pomáhá to i mé nálepce spolehlivosti. Pochopila jsem, že když nedokážu ani na schůzku přijít ve smluveném termínu, jak může klient věřit, že mu něco včas připravím/dodám v obchodním vztahu?“

4. Dělat, co opravdu chci

„Nad zubařským křeslem mě časem unavilo dělat jen to, co potřebují jiní. Napadala mě otázka: ,A co děláš sama pro sebe?‘ Představila jsem si sebe jako pacienta, který sám sedí na křesle a potřebuje pomoci. A rozhodla jsem se řešit své potřeby. Tím, že jsem začala jít za svými přáními, jsem paradoxně získala tolik nové energie, naplnění a uspokojení, že jsem mohla o to efektivněji a raději dělat to, co potřebovali jiní.“

5. Prohrávat

„Dříve jsem se věnovala jen činnostem, které jsem jistě ovládala. Jiným jsem se vyhýbala. Například novým sportům nebo sportům, které mi nikdy nešly. Tímto přístupem ovšem okruh sportů ubýval, protože když jsem pak na svůj oblíbený sport neměla déle čas, vypadla jsem z tréninku a k danému sportu už jsem se nevrátila, protože jsem tušila, že by mi nešel. Podnikání mě naučilo nebát se nových zkoušek, riskování a proher. Pracovat na tom, co jsem přestala umět, abych to dokázala znovu stejně nebo ještě lépe. Prohry jsou nejlepší učitel. Dnes dělám snad všechny sporty, jaké lze v Austrálii dělat. Spoustu z nich dělám příšerně, ale to mi vůbec nevadí, protože alespoň zjišťuji, čemu bych se měla věnovat víc, abych se zlepšila.“

6. Jedna věc v jeden čas

„Toto je bod, který okamžitě změnil můj život. Naučila jsem se nedělat více úkolů najednou, jak jsou ženy zvyklé, ale řešit jeden po druhém pěkně postupně. Dokázala jsem všechny dokončit rychleji, protože jsem se na každý 100% soustředila. Od té doby i na e-maily odpovídám jen jednou denně, v pevně stanovený čas, a odpovídám tak rychle, abych ve vymezeném úseku vše stihla. Už netěkám od úkolu k úkolu a zase zpátky.“

7. Řešit jen podstatné

„Než cokoli začnu dělat, zeptám se sama sebe, jestli to, co se chystám dělat, je opravdu podstatné. A to touto otázkou: ,Bude na tomhle záležet za tři měsíce, za tři roky?‘ Podle odpovědi tomu přikládám svůj čas a důležitost. Dříve jsem často věnovala energii něčemu, co se za týden ukázalo jako ztráta času.“

8. Nedělat zbytečné dluhy

„To byla první fáze, od zaměstnance k podnikateli. Navykla jsem si nakupovat věci jen penězi, které již mám vydělané nebo ušetřené. Naučila jsem se tak vyhýbat dluhům za malichernosti. Zároveň jsem konečně byla schopna něco ušetřit a mít s čím začít vlastní podnikání. Ve druhé fázi, kdy člověk již buduje své podnikání, jsem pochopila, jak je hotovost důležitá a že platí: Cash is king, hotovost je král.“

9. Navařit víc, než okamžitě sním

„Byl to jeden z prvních návyků, který mi umožnil šetřit čas hned dvakrát. Když jsem vařila, tak jednou denně. Hlavně jsem toho navařila více, než jsem chtěla okamžitě sníst. Ušetřila jsem tím jedno vaření, jednu práci se vším nádobím a nákupem čerstvých ingrediencí, zbytek jsem dojedla druhý den a vyzbylo mi hned 20 minut denně navíc na přemýšlení o svém byznyse.“

10. Zapisovat si

„Dříve mě něco napadlo a za chvíli jsem to zapomněla. Nosila jsem totiž v hlavě až příliš starostí a témat. Když mě pak něco napadlo v noci a já se nápadem probudila, naučila jsem se mít na nočním stolku papír a rychle to zapsat. Pak jsem lépe usnula bez stresu, abych to nezapomněla. Navíc papír přebírá starost. Přemýšlí se mi pak volněji, klidněji, efektivněji.“

11. Nakupovat, i když nemám hlad

„Dříve jsem jezdila nakupovat, jen když jsem mi něco chybělo. Myslela jsem, jak ohromně šetřím čas a více toho stihnu. Ale častější nákupy mi poskytly pohybovou aktivitu, rozproudění metabolismu a užitečný výplach hlavy. Dnes z mého pohledu nejde vůbec o nákup jako takový, ale o samotný akt. Aktivit, ve kterých jde o činnost jako takovou, jež spojuje příjemné s užitečným, jsem si zavedla víc. Především na zahradě. Už jen proto, že je vykonávám, se cítím dobře. A stačí koupit jen prací prášek, nic víc.“

12. Pořád mít po ruce sklenici vody

„Dříve jsem myslela, že efektivita je v tom nejíst a dělat. Neuvědomila jsem si, že sice odpracuji více času, ale postupem času bude moje produktivita uvadat. Pak budu nenávidět čas, který pracuji, protože budu stále více bez energie. A tak jsem přestala jíst jen z nudy a únavy – až tehdy, kdy mi zakručelo v břiše. Kvůli tomuto návyku jsem měla ohromné potíže s nadváhou, protože tělo pochopitelně nemělo tušení, kdy se příště najím, a tak mi vše uložilo do podkožních zásob a já měla pořád hlad. Dnes mám stále u ruky sklenici nebo láhev s vodou. Piju, protáčím metabolismus, držím si zdraví i váhu a skoro nemám hlad.“

13. Všemu najít svůj domov

„Dříve jsem například oblečení pohazovala po židlích a myslela jsem si, jak úžasně šetřím čas. Pak jsem ale spoustu času trávila hledáním. Dnes má každá moje věc své místo a vím, kde ji najdu, když ji potřebuji. Věnovala jsem tomu jeden den. Udělala jsem si jednou provždy ve všem pořádek, a nemluvím jen o domově nebo kanceláři, stejný přístup jsem totiž začala razit i ve svém soukromém životě nebo podnikání.“

14. Dělat čistky

„Každý měsíc mám jeden den, kterému říkám deratizační. Projdu celý dům a vyházím, co nepotřebuji. Ptám se: Použila jsem tuto věc za uplynulý rok? Když ne, zařídím, aby věc skončila v popelnici nebo u toho, kdo ji ještě potřebuje a ocení. Totéž dělám i s neužitečnými vzpomínkami. Harampádí všeho druhu prostě vyhazuji ze života.“

15. Nabíjet zbraně na stres

„Čtu hodně knih o tom, jak zefektivnit čas, zbavit se stresu a vyhnout se zbytečným konfliktům například ve vztazích. Rozšiřuje mi to obzory a úhly pohledu. Tohle čtení je pro mě užitečnější než beletrie.“

16. Pěstovat vědomou přítomnost

„Dříve jsem žila v jednom kole, byla plná stresů, lítostí, výčitek, vzpomínek na to, co již nemohu ovlivnit. Dnes miluji to kolo na chvíli zastavit a věnovat plnou pozornost tomu, co se právě teď děje kolem mě. Ihned vidím více maličkostí, které dokážu ocenit, a život má barvu a radost. A minulosti vyhrazuji jeden den v měsíci. To prostě reviduji, co se v mém životě povedlo i nepovedlo, ale spíše to má povahu nostalgického vzpomínání. Vyřídím tím své negativní emoce a druhý den se opět soustředím jen na to, co mohu ovlivnit, totiž přítomnost.“

17. Trávit čas se zjednodušujícími lidmi

„Dříve jsem se scházela s lidmi, kteří byli plní problémů, komplikací a neuměli je řešit. Později jsem se začala scházet s těmi, u nichž jsem mohla obdivovat, jak si život zjednodušují a řeší problémy mávnutím ruky. Když to dokázali oni, proč ne já? Inspirování se druhými mi naprosto obrátilo myšlení.“

18. Sbírat rady

„Dříve jsem si naivně myslela, že všechno dělám nejlépe, jak je to možné. Později jsem se naučila nestydět se požádat o radu lidi, kteří již byli na místě, kde jsem teď já, tudíž jsou zkušenější. Rádi mě připravili na výzvy, které znali, a já je pak zvládla pohodlněji, zejména v podnikání, ale i v osobním životě.“

19. Místo hádání se ptát

„Když jsem dříve něco nevěděla, dlouze jsem o tom přemýšlela. Mnohdy jsem ani nedospěla k žádnému řešení. Ostatně, jak jsem ale mohla najít řešení, když jsem ho neznala? Dnes rychle vyhodnotím vím/nevím. Když nevím, zeptám se toho, kdo ví (návyk číslo 18). A hned vím.“

20. Přestat se už obhajovat

„Protože jsem se dříve obklopovala problémovými lidmi, dělali tito lidé problémy i mně. Vytýkali mi, co dělám, mluvili mi do života, aniž by měli vyřešený ten svůj. Dnes už nemarním čas nějakým vysvětlováním či sebeobhajováním, proč něco dělám. Poděkuji a buď změním téma, nebo člověka, který mě nutí pořád něco zdůvodňovat. Naučila jsem se ignorovat to, co si o mně druzí myslí, protože to je nakonec jejich problém.“

21. Alespoň jednou týdně plánovat

„Zpočátku mi tohle přišlo příšerné. Myslela jsem, že se do toho musím nutit. Ale brzy jsem zjistila, jak je to fajn a jak mi to hlavně urychlí celý týden. Od té doby patnáct minut každou neděli rámcově sepisuji své úkoly a priority na následující týden. Odhaduji, kolik problémů budu muset vyřešit, a plánuji, kolik času jim věnovat. Pak jsem se už nemohla dočkat pondělí, až to začnu řešit a proškrtávat. Čím dříve vše vyřeším, tím více mám času na sebe. Plánováním si výrazně snižuji stres.“ (Znáte můj sebekoučovací diář?)

22. Porcovat medvěda

„Když mě dříve čekalo vyřešení velkého problému, hroutila jsem se a odkládala to. Tím se ale ten problém nezmenšoval, naopak mě trápil stále více. Pak jsem pochopila, že není podstatné každý velký problém hned zdolat celý, stačí ho zvládat na několik etap. A tak si velké úkoly rozděluji na malé a plním je postupně, řešitelněji. Není totiž důležité, že problém vyřešíte, ale hlavně to, že už na něm pracujete.“

23. Nesnažit se o dokonalost

„Byla to životní zkušenost, kterou nezapomenu. Na křesle jsem měla velmi důležitého pána a vyspravovala mu zub. Snažila jsem se o dokonalé řešení. Pořád jsem ho precizovala a trvalo to dlouho. On mi pak vynadal. Paradoxně jsem si u něj pohoršila a už ke mně nikdy nepřišel. Naučilo mě to poměřovat dosažený výsledek vůči času, který spolyká. Už vím, že lepší výsledek automaticky neznamená větší zisk.“

24. Nedělat to, co nechci

„Dříve jsem se domnívala, že je přirozené v životě dělat to, co nechci. A že čím víc budu dělat to, co nechci, jednou dostanu to, co chci. Naučila jsem se to otočit a na nich už nečekat. Co chci, pro to si jdu. Stačilo přestat se vymlouvat sama před sebou.“

25. Psát si deník

„Dělám si jen poznámky, žádná slohová cvičení. Nejde ani tak o přehled toho, co jsem kdy dělala, ale spíše zpětný pohled. Člověk vidí, jak názorově rostl, směje se, jak naivní byl ještě před nedávným časem. Deník mě naučil chápat, že moje dnešní ohromné starosti mi budou zítra možná úplně k smíchu.“

26. Zjednodušit si pracovní prostředí

„Dříve byl můj pracovní stůl plný. Dnes na něm stojí počítač, u něj voda, před ním křeslo a v něm já. Vše navíc mi překáží.“

27. Zestručňovat zprávy

„Moje e-maily dnes mají 1 až 5 vět. Většinou i to je moc.“

28. Reagovat jen jednou za den

„V telefonu mám nastavený filtr pro urgentní osoby. Ty se mi dovolají vždy. Jinak ale neodpovídám na zprávy průběžně. Podobně jako na statusy na sociálních sítích nebo na e-maily. Komunikaci řeším naráz jednou denně. A strašně moc se těším, protože miluji vyprazdňovat inbox…“

29. Lenošit

„Dříve jsem celý den poletovala mezi povinnostmi a večer sotva padla do postele, neschopná usnout, protože tělo ještě setrvačně pobíhalo. Později jsem se naučila odměňovat sebe samu. Když mám uděláno, lenoším. Tedy nedělám vůbec nic. Třeba o víkendu. Vůbec nemyslím na práci, jen si užívám toho, že jsem si vytvořila volný den. Dovoluje mi to restartovat mysl na příští práci. Ostatně, dlouho to lenošení nevydržím, mé tělo se naučilo milovat změnu, protože změna je život. Ale i ta chvíle nicnedělání stojí za to.“

30. Věčná otázka

„Tento návyk mám nejraději. U všeho se ptám: Nejde to zvládnout ještě jednodušeji? A vždy zjistím, že nějaké řešení ještě je.“

Jak krok za krokem pracovat na odstraňování oslabujících návyků, čtěte už v tomto vydání magazínu Jak vypnout sabotéry v hlavěMagazín získáte zde.

Členství v Klubu Motivace si vyřídíte zde.

© Petr Casanova