Trénuj mozek podle Stephena Hawkinga

Bylo mu jednadvacet let, když mu lékaři objevili ALS, amyotrofickou laterální sklerózu, která napadá nervový systém a má za následek postupné ochrnutí celého těla.

A opravdu – vzácná nemoc mu „vypínala“ tělesné funkce, omezovala orgány. Mozek ale zůstával nepoškozený. Stephen Hawking se na něj zaměřil. Vznikl geniální mozek.

Jako teoretický fyzik ohromil svými poznatky z oborů kosmologie a kvantové gravitace. Současně dokázal druhé motivovat (viz 10 myšlenek životního bojovníka, které nesmíme zapomenout) a inspirovat metodickými postupy na práci s vlastním mozkem. I to podle něj změnilo jeho život. Od zjištění diagnózy měl žít pouhé dva roky, do třiadvaceti. Ale nakonec žil do šestasedmdesáti let! Žil, podotýkám, ne živořil. Měl tři děti a mluvil o nádherném životě.

Všechno je mezi Tvýma ušima

Podle Hawkinga je možné, ba záhodné mozek aktivně cvičit jako svaly, oči nebo hlasivky. Cvičením nemyslel jen luštit křížovky a sudoku. Naléhal: „Trénujte pořád. Pak máte větší šanci snáze překonat překážky a neduhy, které život dokáže připravit. Se silnější myslí si zlepšíte kvalitu žití. Everything is between your ears – všechno je mezi Vašima ušima.“

Hawking vyváděl z omylu, že myšlení, zejména paměť, je něco statického a neměnného. Říkal, že můžeme zvyšovat její kapacitu i rychlost, ale předně musíme pochopit, že jsou dva druhy paměti: Krátkodobá je ta, kterou mozek používá k ukládání malých potřebných informací OKAMŽITĚ, jako jméno osoby, kterou poprvé potkáme. Kapacita krátkodobé (operační/pracovní) paměti je přibližně 7 informací. Naproti tomu dlouhodobá je paměť pro ty informace, jež si naopak v této chvíli pamatovat nemusíme. Tam se ukládá učivo na zkoušky, přelomové momenty v životě, do srdce vypalované události s rodinou či přáteli.

Právě od paměti se dnes odrazíme.

Za zdravější mozek

Paměť vzniká v mozku. Proto podle Hawkinga vše, co obecně zlepšuje zdraví mozku, má pozitivní dopad na paměť. Fyzické cvičení (sport) a zapojování se do nových aktivit, které ihned stimulují mozek, jsou tradiční osvědčené metody, pomáhají udržet mozek zdravý.

Podtržené slovo je zásadní. Zdravé tělo totiž pomáhá rozvíjet zdravý mozek. Jíst správně a odsouvat stres do pozadí umožňuje lépe se zaměřit na nové informace a prospívá to i tělu. Také kvalitní spánek je důležitý. Tak jako získávání vitaminů a omega-3 mastných kyselin z přirozené stravy. Jenže Hawking se o zdravé tělo opřít nemohl. Co mu tedy pomáhalo? Jakých 7 tréninků mysli můžeme i my provádět, aby byl náš mozek silnější a účinnější?

Stephen Hawking doporučoval toto:

1. Zaměřuj se vždy jen na jeden úkol

Krátkodobá paměť, se kterou pracujeme právě teď, funguje jako pracovní plocha počítače. Nemůžeme v ní mít nepořádek a zmatek, stačí jen několik souborů, se kterými pracujeme. O to efektivněji se totiž zaměřujeme a orientujeme.

Už v článku Jak být víc s rodinou, když se práce tlačí pořád do hlavy o větší produktivitě jsem varoval před multitaskingem, problémem doby. Často těkáme, nedokážeme dokončit jednu věc, věnovat pozornost jednomu úkolu. Pracujeme mělce. To je zlé, protože mozek potřebuje čas, aby správně zakódoval informace. Z pohledu produktivnější paměti platí: Pokud si potřebujeme něco zapamatovat, ukončeme multitasking, řešení více věcí naráz.

2. Silná pětka: vůně, dotek, chuť, sluch a zrak

Čím více smyslů do takzvaného kódování informací zapojíme, tím silnější bude. To je důvod, proč si babiččiny domácí buchty pamatujeme tak dlouho. Byla to potěcha pro oči, hmat i chuť. Měli jsme rty od cukru, ulepené prsty, a přitom cítili to těsto, tu náplň…

Stejně tak osobu, kterou jsme poprvé potkali, vůbec nemusíme znát jménem, ale podle řeči (kterou slyšíme), parfému (který máme stále někde v nosním chřípí), vlhké dlaně nebo silného stisku (který stále cítíme), zkrátka podle emocí. Přitom pomůže podívat se do očí a ihned zopakovat jeho jméno. Například:

  • „Dobrý den, jsem Josef Novák.“
  • „Těší mě, pane Nováku.“

Hawking říkal: „Nabídnete-li podání ruky, zapojili jste celkem 4 z Vašich 5 smyslů. Mimochodem, někteří starší politici se i líbají.“

To ovšem netřeba…

3. Zopakuj to

Když si něco chceme zapamatovat, opakujeme to. Opakování je matka nejen moudrosti, ale i paměti. Není to pro nás nic nového. Učili nás to odmala rodiče i učitelé. Dospělému pomáhá nedrilovat se jednorázově, ale rozložit opakování do delšího časového období.

4. Naporcuj to

Vědci dlouho nechápali, jak si většina lidí může zapamatovat něčí 9místná telefonní čísla, ačkoli člověk je podle vědy schopen držet jen 7 informací najednou. Pak na to přišli… My totiž umíme informace rozdělovat. Místo 9 samostatných číslic vidíme 3 trojčíslí. Nebo si pamatujeme dvojčísla. Záleží na tom, jak jsme se už odmalička učili vnímat delší čísla.

Technika porcování funguje pro jakoukoli informaci. Rozdělme si velké množství dat na menší kousky a zaměřme se na pamatování jednotlivých částí. Jako při učení básničky.

5. Uspořádej si to

Naše mozky potřebují fungovat systematicky. Proto knihy mají kapitoly a prezentace části. Pečlivým uspořádáním toho, co si musíme zapamatovat, pomáháme mozku plnit pomyslné přihrádky paměti. On si pak pamatuje, v jakém šuplíku co má. Podobně mysl funguje při pexesu, kterým se cvičí fotografická paměť a také rychlost rozhodování.

6. Používej mnemotechnické pomůcky

Mnemotechnická pomůcka je slovní či grafická konstrukce, která umožňuje pamatovat si téměř nezapamatovatelné. Pomáhá totiž přidružením určitých představ – obrázků, rýmů, akronymů nebo písní. To se dělá už ve škole, například při biflování periodické soustavy chemických prvků. V žertovných větách počáteční písmena slov znamenala značky prvků:

  • bal Bedřich Boženu Celou Nahou O Fuj Nestydo
  • Hanu bal Na Kolínka Robustní Cestář Franta
  • žela Magda Caňonem Srazila Banán Ramenem

7. Nauč se to tak, jak je pro Tebe ideální

Tolik šest námětů Stephena Hawkinga. Sám se inspiroval druhými, ale konečnou podobu kódování si vytvářel sám. To je vlastně sedmá inspirace. Hawking upozorňoval, že různí lidé dávají přednost různým metodám učení. A že bychom tedy měli používat styl, který vyhovuje nám, i když to není ten, jakým studuje většina lidí. Někomu pomáhá psaní dat, jinému nahrání a následné poslouchání. Někomu pomáhá učení do rytmu chůze, dalšímu do rytmu hudby. Ale každý má nějaký způsob, jak využít mozek ve svůj prospěch. A to nejen z hlediska paměti, nýbrž i hledání řešení různých problémů. O tom ale zase jindy.

© Petr Casanova