Test emočního bezpečí: Opravdu Ti mohu otevřít své srdce?

„Je snadné svléci se a mít sex, svěřit člověku své tělo. A tak těžké sdělit mu své obavy, bolesti, naděje, sny, svěřit mu svou duši. To znamená být opravdu nahý.“ Remarque

Když jsem zakládal Klub – pro ty, kdo chtějí řešit své problémy s mou pomocí – věděl jsem, že na tento případ brzy dojde. Říká se mu SAD, podle anglického smutný. A taky podle zkratky Syndrom of Attacked Dog – syndrom napadeného psa.

Víte, pes dokáže milovat člověka víc než sebe. Když mu však člověk ublíží, začne se lidí bát. Všech, nejen toho, který mu ublížil. Touží po lásce člověka, ale zároveň se lásky bojí. Ví totiž, že bolí až moc, když se důvěřuje až moc.

Platí to nejen u psů. Existují totiž i lidé se psím srdcem. Milují druhého, a současně se bojí mu důvěřovat. Chtějí mu být co nejblíž, a zároveň si drží odstup. Potřebují vyslechnout, obejmout, pochopit, a přitom mají strach z vlastní otevřenosti, upřímnosti, zranitelnosti. Touží po co nejintimnější komunikaci, ale také jsou frustrováni svou vlastní touhou.

Ano, je to paradox. Chtějí, aby jim druhý úplně porozuměl, a přitom se mu bojí vše svěřit a vysvětlit. Trápí je, že je druhý tak vzdálený, a zároveň se mu zdráhají přiblížit.

Sžírá je rozkol uvnitř sebe – propast mezi láskou, která hoří v jejich srdci, a současně strachem ze všeho, co vztah ke svému naplnění potřebuje. A nejhorší je, že ti lidé nevědí proč. Proč druhému nevěřím? Proč se bojím důvěřovat i člověku, který mi nikdy neublížil?

Zažíváte to sami, nebo tento zkrat cítíte u své nejbližší osoby?

Chcete to řešit, a nevíte jak?

Jste-li členem Klubu, pokračujte ve čtení článku zde.

Ještě nejste členem Klubu? Přihlašovací údaje do diskrétní zóny získáte zde.