Proč se věrnost ženy pozná, když muž nemá nic, a věrnost muže, když má všechno

Jak začít znovu a vůbec uvěřit, že někdo další může být lepší

„Musí mu to dojít. Musí se vrátit. Musí se omluvit. Nevolal? Nepsal? Třeba se zítra ozve.“ Znáte ten zvláštní vnitřní hlas, který mylně nazýváme Nadějí? Přitom se jmenuje Nabývaná zkušenost.

Tak rád bych řekl, že se lidé mění jen k dobrému. Ano, svým způsobem se všichni měníme. Ovšem ne tak, jak chceme, nebo jak chtějí naši partneři, ale tak, jak potřebujeme, abychom se jednou stali lepšími lidmi.

Abychom se naučili vážit si vítězství, musíme mnohokrát prohrát. Abychom si dokázali vážit obyčejného štěstí, musíme mnohokrát zažít neobyčejné neštěstí. Abychom se dostali k lepším lidem, musíme přijít o ty špatné.

Všechno, co stojí za to, nepadá z nebe; naopak se to dlouze rodí. To platí i o důvěře. Trvá spoustu času, než se důvěra vytvoří nebo obnoví. A stačí okamžik, a ztratí se.

Jamie a Markéta poznali, že důvěra je jako zrcadlo. Jací jste uvnitř, to vidíte v druhém. Když však někdo Vaše zrcadlo rozbije, i přes slepené střepy už svůj obraz nikdy nevidíte jako dřív. Ta zkušenost Vás změní.

Ano, rád bych řekl, že lidé se mění jen pozitivně. Ale život funguje tak, že lidé se mění zkušenostmi. Zrada je jedna z nejbolestnějších, a přitom nejdůležitějších zkušeností. Mění člověka, který byl zrazen. Ale téměř nemění člověka, který zradil. To je jeho trest, který si vyplácí sám. Kdo nezná hodnotu věrnosti, ten si nedokáže uvědomit dosah zrady.

Chceš věřit, že tentokrát to už vyjde.

Jamie mnohokrát poznal, že když znovu nabyl bohatství a postavení, zrádkyně se ozvaly. Znovu ho „velmi milovaly“. Někdy udělal ten správný krok, že jim dal znovu šanci. Správný proto, že vedl k další bolestné, tudíž důležité zkušenosti – že kdo zradí jednou, zradí kdykoli. A také pochopil, že jestliže nás zradí někdo jednou, je to jeho problém. Zradí-li nás však podruhé, je to už naše hloupost.

Respektive naše zkušenost a zmoudření.

„Tolik lituji, že jsem někoho takového dokázal/a milovat,“ rouhali se oba. Přitom každý, kdo má v sobě lásku, může být šťastný, že je něčeho takového schopen. Není to běžné. Milující člověk má vždycky bohatství v sobě.

Kdo je milován, to bohatství přebírá. A kdo byl milován a zradil – v domnění, že to bohatství odcizí a uteče s ním –, ten bývá dříve nebo později velmi zklamán, protože to, co mělo opravdovou hodnotu, ve skutečnosti ztratil. Nikdy neztrácí ten, kdo miluje, ale kdo o milujícího člověka přijde.

Ztratit někoho, kdo Vás nemiloval, není žádná ztráta. Je to naopak příležitost uvolněné místo po svém boku konečně vyplnit někým, kdo i pro nás bude mít hodnotu.

„Existuje ale někdo takový?“ ptali se mě tu Jamie, tu Markéta, aniž by jeden o druhém věděli. Usmíval jsem se a usmívám se vždy, kdykoli cítím ze čtenářů nejistotu. Znám přitom jak muže, tak ženy, kteří už jsou dostatečně zakušení. Ne zkušení. Zakušení. To je od slova zakusit. Zakusili dost na to, aby si vážili i obyčejné lásky.

Při Setkáních vysvětluji, jak tu přechodnou fázi ustát. Jak v sobě obnovit to, co jsme špatnou zkušeností poztráceli – úsměv, víru, hodnotu. A stejně tak vysvětluji, proč všechno dobře dopadne a jednou při zpětném pohledu získá perfektní smysl.

Pak si, tak jako Jamie a Markéta, uvědomíme, že skutečnou láskou není to, když nám druhý neubližuje tváří v tvář; ale když nám neubližuje za zády.

Jaké 3 nejdůležitější myšlenky si v okamžiku největšího zklamání připomínejme?

1. uvědomění: Nikdo z nás nečte myšlenky

Dáváme-li někomu své maximum, ještě to neznamená, že mu to bude stačit. Proto máme ústa a uši, abychom o tom, co je pro druhého důležité a co pro něj sami můžeme udělat, mluvili a naslouchali tomu. Pokud s námi druhý nekomunikuje, fakticky není možné budovat vztah, leda naslepo – „myslet si“, že konáme správně, ještě neznamená, že opravdu konáme v souladu s tím, co chce partner. Proto se také většina vztahů rozpadá kvůli slovům, která se někdo zdráhal vyslovit.

Kdo nekomunikuje, je jako neřízená střela, která nemá žádné určené souřadnice a prostě letí vzduchem. Nevíme, kdy a kde vybuchne.

Jamie si své partnerky hýčkal věcmi a myslel si, že ho milují. Ve skutečnosti milovaly jen jeho věci, a když jejich přísun skončil, odešly. Myslel si, že udělal něco špatně.

Markéta podporovala své partnery v tom, co chtějí, a myslela si, že ji proto nikdy neopustí. Ve skutečnosti všechny své vztahy netušeně posouvala k bodu, kdy ji opustili. Také si myslela, že udělala něco špatně.

Oba se museli naučit, že když dávají maximum, co mohou, a partnerovi to nestačí, pak to pouze dávají nesprávnému partnerovi.

2. uvědomění: Nikdo není dokonalý

Chybujeme – učíme se. Zaplaťpánbůh. Znamená to, že s námi život má stále plány, jen nás potřebuje zkušenější.

Nebojme se nových vztahů jen proto, že nejsou dokonalé. I Jamie má chyby. I Markéta. Protože se však naučili spolu mluvit o tom, které chyby na druhých jim vadí, a mají motivaci je odstraňovat, tak se sice nikdy nestanou dokonalými, neboť to člověk nedokáže, ale rozhodně se spolu dokonalosti budou přibližovat.

Možná nebudou dokonalejšími pro všechny ostatní lidi ve svém okolí, ale jeden pro druhého určitě ano.

Potřebuješ někoho, kdo ZAKUSIL – kdo poznal opak toho, co dáváš; jen ten je schopen to, co dáváš, ocenit, protože si toho po svých zkušenostech dokáže vážit.

Markéta od svatby slýchá, jaká je zlatokopka, když se rozhodla žít s bohatým mužem, který byl ve skutečnosti mnohokrát na dně a rozumí hodnotě peněz.

A Jamie od svatby slýchá, jaký je hlupák, když se jistě znovu nechá okrást ženou, která ve skutečnosti z každého předchozího vztahu odešla jen s igelitkou.

Zatímco já dál oběma přeji to nejlepší a připomínám to nejdůležitější:

3. uvědomění: Nový vztah nebude mít nic společného s žádným předchozím

Kdykoli se ohlédneme za svou minulostí, červenáme se kvůli chybám, kterých jsme se dopustili. Jak jsme mohli být tak hloupí? zakrýváme si oči. A to jen proto, že jsme nepochopili život.

Všechny chyby v minulosti nám připadají zjevné jen proto, že jsme se ponaučili. Nebýt těch chyb, neponaučili jsme se. Zůstali bychom doposud „tak hloupí“.

Važme si chyb. Buďme za ně vděční. Odnaučují nás hlouposti a naivitě a učí nás chyby, které najednou jasně vidíme, už nikdy neopakovat.

Jamie potkal ženu, která s muži na dně nikdy nekončila, ale naopak začínala – stála při nich, podporovala je, byla přesně tím, co Jamie potřebuje.

A Markéta potkala muže, který na vrcholu svého úspěchu nedostává závrať, aby o takovou ženu nikdy zbytečně nepřišel. Protože si uvědomuje, že druhou takovou by nemusel potkat.

© Petr Casanova, foto: Viktor Hanáček