Proč chyba, kterou uděláme podruhé, už není chyba, ale rozhodnutí

Rada pro něj: Je to život, ne film

Uplynul měsíc, znovu seděl proti mně. Dostal za úkol přečíst mou knihu Cítit rozumem, myslet srdcem a pochopit podstatu daru rozlišení, který vysvětluji v podstatné části knihy.

„Jsem si jist, že ji chci zpátky. Uvědomil jsem si, co jsem v ní měl, a chci to zase mít. Chci prostě vrátit čas,“ ujišťoval mě.

„Zklamu Tě,“ pokrčil jsem rameny. „Vidíš někde na svém těle tlačítko zpětného převíjení? Nevidíš. A víš, proč ho nevidíš? Protože tohle je život, ne film. Podívej se na své hodinky a sleduj jejich ručku. Čas jde jenom dopředu, nikdy ne zpátky. Minulost je mrtvá, tak jako odumřelá květina. To, čím jsi byl, musí v Tobě zemřít.“

„Mám to zapomenout?“ zrozpačitěl.

„Zapomenout na minulost je jako pamatovat si člověka, kterého jsi nikdy nepotkal. Jdi se životem. Všimni si, že minulost nemůže být změněna, zapomenuta, vystřižena, smazána. Proto se ani o jedno nesnaž. Minulost může být jen PŘIJATA. Aby to, čím jsi byl, v Tobě zemřelo, tedy Tvá minulost byla jednou provždy uzavřena, musíš přijmout, že…“

Vpadl mi do řeči: „Že jsem hloupý?“ uchichtl se.

„Ne. Že jsi BYL hloupý,“ opravil jsem ho. „Jakmile přijmeš to, že jsi byl hloupý, ale už nejsi, protože ses ponaučil, přestane Tvá hloupá minulost okupovat přítomnost. Staneš se novým, lepším člověkem. A jestli Tě dráždí, že jsi byl hloupý, pak mi věř, že abys jednou mohl být starý a moudrý, musíš být nejprve mladý a hloupý.“

Pak jsem ho učil pozitivnímu pohledu na minulost. Vděčnosti za své chyby. „Jednou při zpětném pohledu neuvidíš slabost, chyby, stud, ale naopak sílu, ponaučení a hrdost. Budeš se ne hanbit, ale radovat, že jsi na to všechno přišel. I chyba je užitečnou zkušeností, ale musíš se z ní ponaučit.“

„Jenže k čemu mi to teď je? Ona odešla. Už se nevrátí,“ zabědoval. Záviděl jsem mu jeho věštecké schopnosti. Jeho božské nadání vidět druhému do hlavy.

„Dám Ti dobrou radu. Láska je nejslabší, když je v ní víc pochybností než důvěry. A nejsilnější, když věříš přes všechny pochyby.“

To byla moje poslední slova jak jemu, tak vlastně i jí. I ona přišla za měsíc.

Rada pro ni: Zůstávej jen s lepším člověkem

Jejím měsíčním úkolem bylo přečíst si knihu 100 nejkratších cest k Tobě. Pochopit, že pokud nám nepřítomnost nějaké osoby časem nevadí, pak ani její přítomnost v našem životě pro nás nebude mít valný význam.

Nemusel jsem se jí ptát. Vím, že láska není jen slovo nebo cit, ale hlavně čin. A to, jak ho miluje ona, bylo jasné z jejího chování. Když jí totiž cinkla esemeska na mobilu, hned se po něm sápala. „Napsal mi! Napsal to, co za celý vztah nikdy,“ stékaly jí slzy po tváři.

Byla šťastná, ale také měla strach. „Mám mu dát další šanci?“

Rozesmál jsem se. „Další? Další šanci můžeš dát jen stejnému člověku. Připadá Ti ale autor té esemesky,“ ukázal jsem na mobil, „jako stejný člověk?“

Znejistěla. Přece je to on! Stejné jméno! Stejné číslo! „Ale…,“ snažila se oponovat.

Položil jsem jí jednoduchou otázku: „Píše Ti ten, s kým jsi žila, nebo JEHO DUCH?“

Vyprskla smíchy. „Vlastně jo,“ uznala. Zhmotnilo se přesně to, čemu odmítala věřit.

S hloupým člověkem, alespoň to říkala, ZTRATILA mnoho času. Ve skutečnosti veškerý čas INVESTOVALA. Díky této zkušenosti a následné odvaze odejít od hloupého člověka totiž našla nového, lepšího. V zásadě mi bylo jedno, jaké je jeho jméno, rodné číslo i tvář. Věděl jsem ale, že zná hodnotu chyb, které dělal. Co mu mohou vzít, bude-li je opakovat, i co mu mohou dát, pokud je už nikdy nezopakuje.

Memento pro Vás

Neexistují vztahy, které by neměly problémy. Neexistují lidé, kteří by nedělali chyby.

Vztahy dělá lepšími to, že ŘEŠÍ své problémy. A lidi dělá lepšími to, že NEOPAKUJÍ své chyby.

Vztahy, které neřeší své problémy, a lidé, kteří opakují své chyby, zůstávají na místě. Změna je život, nezměna je smrt.

Aby však vztahy byly schopny řešit své problémy, musejí OBA CHTÍT. Stejně tak lidé, aby byli schopni vymazat své chyby, musejí CHTÍT.

Člověka, který nevidí ve svém jednání problém nebo chybu, nelze změnit. Nedá se s ním žít. Vztah s ním je jako smrt.

Chcete zalévat mrtvou květinu dál? Nebo si zasloužíte ŽIVOT?

  • Všechny mé knihy seženete na jediném místě zde. Pokud nevíte, kterou si vybrat k Vaší konkrétní situaci, pomůže Vám bližší obsah zde.
  • Vstup do uzavřené zóny (Klub) pro diskrétnější sdílení a řešení problémů je zde.

© Petr Casanova