Jak nevěra rodiče dokáže zničit budoucnost dítěte

Jak může nevěra rodiče zničit vztahový život dítěte

„Mysli, než vykonáš.“ Platon

Jsou případy, o kterých bych raději nepsal. Přesto je důležité o nich číst, přemýšlet, a i když se netýkají bytostně nás, uvědomit si varování a poučení, které pro nás mají.

Ty případy jsou choulostivé. Jejich detaily nejsou pro každé oči. Tak jako Vaše komentáře pod nimi. Bývají velmi osobní. Proto jsem se na Vaše přání uvolil otevřít diskrétní zónu.

Je určena všem, pro které konkrétní informace má hodnotu. Kteří chtějí víc než číst – své problémy opravdu řešit. Ale ne veřejně. Proto mě vyhledáváte v soukromí. Jako Klárka.

„Proč mu nevěřím, když mou důvěru nezrazuje?“

„Pochybuji o něm.“ Když to řekla kamarádkám, nevěděly, jestli se jí smát, či jí pohrdat. Vypadala jako tmářka. Nedůvěřovala manželovi, který ji nepodvedl, nezradil, nezalhal. Který jí nikdy nezavdal důvod, aby o něm pochybovala. A ona ho přesto v hlavě měla.

Kde se tam vzal?

Ze své praxe vím, že všechno má své vysvětlení. Že za každou bolestí je nutné hledat člověka, který ji způsobil. Že každý následek má svou příčinu. A příčina Klářiných pochybností nebyla v přítomnosti. Tudíž musela být v minulosti.

A tak jsem ji vedl po niti života zpátky. Až jsem našel malou Klárku uprostřed dětství, ze kterého si pamatovala jen noci a chrastění tátových klíčů v zámku. Vyskočení z postele a utíkání vstříc tátovi do náruče. Táta to miloval – tu domnělou radost, s jakou ho vítala při pozdních návratech. Ale táto, to byl klam. Klára k Tobě neutíkala z radosti, ale ze strachu.

Pokaždé se totiž bála, že tentokrát se táta už nevrátí.

„Vždy za to může žena!“

Klárka byla malá, ale vnímala. Třeba to, že táta má milenky. Nikdy je neutajil. Vlastně to časem ani neskrýval. Měl totiž svůj modus operandi – osvědčený postup, který si užíval. Vždycky totiž za jeho zálety mohla žena. Ta, která s odhalením přišla.

Když mu nevěru odhalila manželka, vinil ji, Klárčinu mámu, že za to může. Jednou proto, že je moc tlustá, podruhé moc odtažitá. Na přívlastku nezáleželo, střídal je jako milenky… „Celé dny jsi u dětí, muže zanedbáváš. Tak se nediv!“ vyprskl třeba. A když na subnevěru přišla jeho milenka, která ho potkala na ulici s jinou, vyčetl to pro změnu jí: „Bylas leklá ryba. Nemilovalas mě.“ Nebo naopak: „Moc jsi na mě tlačila.“ Zkrátka: TAK SE NEDIV!

Nejsmutnější bylo, že jeho ženy tomu věřily, možná stejně jako on. Když se mi tedy Klára svěřila s dlouhodobou úzkostí, kterou pociťuje už od prvního vztahu, a s tím, že o každém svém partnerovi pochybuje, měl jsem pro ni krutý ortel. Na její dospělost měl obrovský dopad jak přístup jejího táty, tak přístup její mámy. Obojí vysvětlím. Oba jako by v malé Kláře zasadili hořký strom, který nyní plodil své ovoce. A já ho měl pomoci od základu změnit.

Jaké nedomyšlené fatální dopady na dítě může mít rodičovská nevěra?

Jaké vnitřní poruchy může způsobit křížová vazba táta x dcera?

Jak zásadně může dítě ovlivnit neochota nebo neschopnost matky situaci řešit?

Jak se v člověku léčí syndrom neexistující nevěry?

Jak zachránit sebe i vztah s partnerem, který se žádné nevěry nedopouští, ale je přesto objektem sledování, zpochybňování, výčitek?

Na to vše si nyní odpovíme. Pro pokračování ve čtení a řešení Klárčina případu, prosím, klikněte zde, budete přesměrováni do diskrétní zóny.

Ještě nemáte vyřízenou registraci do diskrétní zóny? Členství a přihlašovací údaje získáte zde.