Jak být víc s rodinou, když se práce pořád tlačí do hlavy

„Chci mít na rodinu víc času,“ řekl jeden.

„Chci být víc s rodinou,“ pravil druhý.

Stesky těch dvou mužů zněly jako jeden. Ale každý vyprávěl jiný příběh.

První muž se nebyl schopen se odpojit od práce v zaměstnání. Domů chodil pozdě – a zničený.

Druhý muž se nebyl schopen odpojit od práce doma. Fyzicky s rodinou byl, myslí ne.

První patřil k těm, kteří si myslí, že pracovat déle znamená udělat více. Přesvědčoval se o opaku. Čím déle seděl nad prací, tím níž klesala jeho energie, tím méně udělal a tím horší výsledky měl. Domů se vracel podrážděn. Vždyť mě rodina vlastně zdržuje! skřípal zuby.

První si domů nosil frustraci, druhý ještě práci. „Chci být víc s rodinou,“ řekl a sklopil oči. Ne studem, ale zaneprázdněním. Další pracovní SMS, další důvod se omluvit: „Promiňte, tohle je důležité.“ Jako by rodina důležitá nebyla.

Každý měl jiný příběh, ale oba se potkávaly ve shodném následku. Oběma mužům totiž hrozilo, že o rodinu přijdou. Když milovaným nevěnujeme čas, naučíme je žít bez nás.

Proto přišli za mnou. Proto se oba ptali: Jak si srovnat hodnoty a práci?

Utřiď si hodnoty

Znám to.

Můžeš dokázat velkou věc! Být velké zvíře! Vydělat velkou hromadu peněz! říká svůdný hlas. Ten, který nikdy nedovolí, abys byl plně spokojen. Když dosáhneš jednoho cíle, začne mluvit ještě liběji: Můžeš dokázat JEŠTĚ VĚTŠÍ věc! Být JEŠTĚ VĚTŠÍ zvíře! Vydělat JEŠTĚ VĚTŠÍ hromadu peněz! Načež dodá: Ale musíš pro to udělat víc.

V tom je záludnost toho hlasu: Práce můžeš vždycky udělat víc.

Pokud tomu hlasu podlehneš, zničí Tě. Protože začneš bohapustě vyměňovat čas za práci, za peníze. A když se dostaneš do nejvyšších otáček, zjistíš, jak je to mizerný obchod. Čas totiž za práci, za peníze vyměníš, ale naopak to nefunguje. Zpátky si už čas nekoupíš.

To je první krok, na kterém zakládám řešení: Srovnat si hodnoty. Uvědomit si, že čas je dražší než peníze. Protože peněz na to, abys žil, můžeš mít vždycky víc. Ale času na to, abys žil, máš pořád míň.

Nauč se lépe pracovat s časem

To je důvod, proč jsem tento jarní magazín FC zaměřil na muže a kariéru. Na pochopení, co je work-life balance, tedy zdravá rovnováha mezi prací a osobním životem.

To je důvod, proč pořádám konference pro pracanty, aby přemýšleli nejen o tom, jak mít více peněz, ale také více času.

První muž (neodpojitelný od práce v zaměstnání) potřeboval pochopit, že dělat déle neznamená udělat více. Že když začne přehlížet únavu a všechny emoční signály volající po odpojení, když se bude přemáhat, to znamená vědomě se odpojí od emocí, tak se odpojí od VŠECH emocí včetně schopnosti cítit štěstí. Porostou v něm vnitřní pnutí, vyčerpanost a prázdnota, jenže on to nebude vnímat, protože bez emocí bude netečný, celkově otupělý. Se sníženou citlivostí ke všemu „nedůležitému“ bohužel ztratí citlivost i k tomu, co je pro něj důležité. Jako je naopak přepnutí do módu Rodina, Odpočinek, Vnitřní rovnováha, Naplněnost.

Bude přepracovaný, vyčerpaný, neproduktivní a vyhořelý.

Druhý muž (neodpojitelný od práce doma) potřeboval pochopit, jak pozitivně jeho život mohou změnit mantinely. NE, které se odváží říkat těm, co si zvenčí nárokují jeho čas v jakoukoli denní dobu. A tudíž ANO, které od té chvíle bude moci říkat sobě a rodině.

Inspirace z přírody

Vzal jsem oba muže do přírody. Mimo kancelář a mobilní signál. Oba byli v takových podmínkách velmi nervózní, nesví. Ale záhy se zklidnili. Oba totiž přestali těkat a začali se úplně soustředit na to, co jsem jim chtěl ukázat – právě tu moc úplného soustředění.

Ukázal jsem jim vodu. Když její proud soustředíme do jednoho bodu, podemele i břeh.

Pak jsem jim ukázal světlo. Když sluneční energii soustředíme do jednoho bodu, ten koncentrovaný paprsek provrtá i skálu.

„Efekt roste soustředěností,“ podotkl jsem. „A platí to i u naší vnitřní síly. U lidské mysli,“ dodal jsem. Chtěl jsem, aby si uvědomili, že soustředěnost umožňuje zvládnout více nebo v lepší kvalitě za kratší dobu. Dosáhnout lepších výsledků rychleji. V práci i doma.

Proč s tím má vlastně moderní člověk problém? Proč se hůř soustředí? Protože žijeme v Době těkavé. Ještě nikdy v historii nebyla lidská pozornost atakována tolika svody naráz.

Jaké jsou moje základní doporučení, když chceme v této době zostředit své soustředění?

Položme si tři základní otázky:

  1. Jak konkrétně začínám svůj den?
  2. Umím se obezdít a stoprocentně soustředit?
  3. Jaký řád má můj den?

Nabízím tři možné odpovědi.

3 ostřiče pozornosti

V připravovaném magazínu Jak vypnout sabotéry v hlavě, který odchází k předplatitelům už na konci září, podotýkám, že největší bojiště na světě není nikde na mapě, ale v hlavě. O pozornost mozku soupeří nejen jednotlivé myšlenky, ale především dva styly myšlení. V naší volbě je pak skryta odpověď, proč jsme/nejsme plně soustředění.

  • 1. Správné probuzení. Stará moudrost praví: Ráno dělá den.

Když psychologové zkoumali, proč jednou jdeme do práce naladěni bojovně a podruhé odevzdaně, proč jsme jednou soustředěně naostření jako tužky a podruhé otupělí, zjistili, jak důležité je „správné ráno“. Uvědomme si, co JAKO PRVNÍ ráno děláme.

Největším rozptylovačem doby je totiž podle statistik chytrý mobilní telefon. Pro mnoho lidí je tím prvním, po čem se po probuzení shánějí, na co se dívají. Proč je to tak zásadní? Protože naše chování po ránu nastavuje jeden ze dvou stylů myšlení.

Pokud to první, co ráno uděláme, je kontrola mailů, sociálních sítí, podléhání notifikacím aplikací, pak si nastavujeme reakční myšlení. V něm je nám pohodlné spíše reagovat než tvořit od nuly. Reakční myšlení je úžasně lenošivé. Svádí k videím, chatům, internetovým diskusím, být pasivní, těkat, zanechávat spíše reakční stopu než akční. Reakční myšlení se těžko opouští – představuje silné pouto, které se přitom tváří jako příjemná volnost.

Naopak pokud to první, co ráno uděláme, je sprcha, hygiena, meditace, příprava snídaně, volba oblečení, pak si nastavujeme akční myšlení. V něm tvoříme, máme relativně rychlé a stále nové výsledky, cítíme se dobře, užíváme si aktivitu, změnu. Naproti tomu reakční myšlení si libuje v pasivitě, nezměně. Akční člověk je produktivní, reakční moc neudělá.

Do akčního myšlení přepínáme, kdykoli se snažíme po rozptýlení soustředit. Těžké, že?

Do reakčního myšlení přepínáme, kdykoli se necháme rozptýlit. To je hned.

Reakční myšlení má dnes u lidí navrch, protože je tak snadné je rozptýlit. Začíná to právě u mobilu. KDYKOLI může zazvonit příchozí hovor nebo SMS, do toho cinkají notifikace stále většího počtu aplikací, připomínky kalendáře, nové reakce přátel na sociálních sítích, reakce na tyto reakce. Až polovina uživatelů chytrých mobilů trpí syndromem zmeškání – nutkáním kontrolovat sítě bez důvodu, ze zvyku, při jakékoli přestávce, jako by jim mohlo něco důležitého utéct. Zkrátka, obrovská masa lidí má zvyk ucuknout od práce, jakmile je něco vyruší. Někomu stačí oznámení o nově příchozím e-mailu na počítači. Jinému kolega, který vpadne do kanceláře se „strašně naléhavým“ požadavkem. Žijeme v době, ve které jako by nikde nebyl klid. O to důležitější je zavřít dveře a vylepit ceduli NERUŠIT, pokud máte svou kancelář. Nebo používat třeba odhlučněná sluchátka, pokud máte společný office.

Jen si spočítejte, kolikrát za den Vás někdo vyruší, kolikrát otevřete mobil: jak často, kdy poprvé, kdy naposledy. Už 3minutové odpojení od úkolu, na který jste se soustředili, Vás stojí následně 15 až 20 minut, po něž se budete do hloubi problému opět vracet. Proto si najděte svou mez. Vypněte oznámení v mobilu. Nastavte filtr průchozích hovorů. Uvědomte si, co všechno tvoří prostředí, ve kterém se máte soustředit, a co Vás rozptyluje.

  • 2. Jedna věc v jednom čase. Žádný multitasking.

Druhý mor doby. Když lidi nerozptyluje mobil, rozptylují sami sebe. Těkavě přeskakují mezi úkoly, aniž by nějaký dokončili. Vinou tohoto multitaskingu udělají méně a mají i horší výsledky jednotlivých úkolů. Mysl nás totiž trestá. Na každý rozpracovaný úkol se po odběhnutí a návratu musíme UČIT ZNOVU soustředit.

Jedno zajímavé číslo: Až 4krát víc podle psychologů udělá ten, kdo praktikuje metodu 25 – 5. To znamená: 25 minut soustředění na jeden úkol, pak 5 minut vypnutí. Podle psychologů je to ideální smyčka. 25 minut prý trvá optimální cyklus intenzivního myšlení a produktivního soustředění. Po 5minutové přestávce je možné zase 25 minut pokračovat.

  • 3. Notýsek a tužka. Archaická maličkost, ale funguje pořád dokonale.

Bohužel, někdy ani vypnutí mobilu a vůle myslet na jediný úkol v jediném čase nestačí. V hlavě totiž mohou dál vadit neodbytné starosti, překážet staré nebo bujet nové myšlenky. Jak se potom dá soustředit? Jednoduše – „odložením“ všeho na papír.

Musíme pochopit mozek. Denně jím projde v průměru třicet tisíc myšlenek. Některé ulpí, protože jsou pro nás opravdu důležité. Něco potřebujeme (později) vyřešit, nezapomenout na to. Což ale neznamená, že to musíme držet pořád „v operační paměti“.

Psychologové zjistili, že co mozek „fyzicky“ odloží (co ručně napíšeme na papír a oči to na něm vidí), to pouští z mysli. Ví, že to nemusí držet. Proto se nám stane, že nemůžeme usnout, dokud něco řešíme v hlavě. A jakmile to „odložíme na papír“, spíme jako zabití.

Je to jen pár námětů, jak lépe využít čas v práci i doma. Další inspirace ohledně životní produktivity najdete v Myšlením ke štěstí a také v Jak vypnout sabotéry v hlavě.

Jak řešit, když se vztah už začal rozpadat, a jak nedopustit, aby bylo pozdě, i to můžeme spolu probrat během mých Setkání s vámi v tomto roce. Termíny, místa a vstupenky jsou zde.

© Petr Casanova