Co malé děti opravdu potřebují aneb Jak být lepším rodičem

10 výhod pozitivní výchovy dětí

Klidnější domov. Pozitivní rodičovství vytváří klidnější rodiče i klidnější děti. Trestající výchova vytváří konflikty, kdy se rodič sám staví proti dítěti. I když tak činí „z dobrého důvodu“, hlavně malé děti nechápou, PROČ se něco dělo, ale pamatují si, CO se dělo.

Protože trestající rodič považoval trestání za správné („Zasloužíš si to!“) a normální, stejně pak toto dítě v dospělosti zachází se svými dětmi, respektive chladně přistupuje k vlastním rodičům. Násilí vždycky narušuje vztah. V násilném vztahu lidé přirozeně bojují za vlastní autonomii. Děti v násilné výchově se straní, izolují, utíkají. S pozitivní výchovou paradoxně nemusíme vynakládat takovou energii na to, abychom děti dostali pod kontrolu. Ony totiž pod „naší kontrolou“ už jsou, a rády. A hlavním klíčem je otevřená komunikace a klidná řešení.

Sebevědomější děti. Trestající výchova vytváří hlavně v malých dětech pocit viny a zaslouženého trestu. To vede ke snížené sebedůvěře. Zatímco negativní rodičovství se zaměřuje na to, jaké chování NECHCEME u dítěte vidět (například neúspěch), pozitivní rodičovství se naopak zaměřuje na chování, které CHCEME u dítěte vidět (například úspěch).

V čem je rozdíl? Pozitivní motivací je dítě podporováno, aby konalo. Aby zkoušelo. Klidně aby i prohrávalo. Je oceňováno, ať uspěje, či neuspěje. Má vysoké sebevědomí a sebedůvěru. Má před sebou cíl, kterého chce dosáhnout. Stává se proaktivním dospělým.

Více sebejistoty v rodičovských dovednostech. Pozitivní výchova je založena na dělání toho, co považujeme za správné. Je hodně o instinktech. Pozitivní výchova nám má dělat dobře. Kdykoli však dítě trestáme, cítíme se za chvíli naopak strašně. Máme sklon dítě dál osočovat, obhajovat se před ním, sebou i partnerem, dál dítě znemožňovat a špinit, a tím mu způsobujeme ještě větší škodu.

Mnoha rodičům dělá násilí na dítěti strašně špatně. Spouštějí se jim slzy, utíkají sami před sebou do vedlejší místnosti. Pozitivní výchova je podle mě lepší cesta. Není snadná, protože snazší je vždycky uhodit. Mnoho rodičů si na pozitivní výchovu nevěří. Nemají sebedůvěru. Ale ta sebedůvěra se okamžitě rozvíjí s tím, jakmile se dítěti po klidném řešení zase začne dařit.

Pokud věříme sami sobě, i dítě se s námi cítí jistě a bezpečně. Pokud však selháváme jako rodiče (cítíme se v rodičovských dovednostech nejistě), a proto ho musíme bít, cítí se dítě s námi nejisté a v nebezpečí.

Hlavně malé děti to neustále ukazují. Kdykoli cítí, že si dospělý nevěří, sami se rozbrečí. Když je pak dospělý vezme do náruče, ty děti se zklidní. Jakmile se totiž dítě i po vlastní hloupé chybě cítí v bezpečí, nebrečí, roste, stává se dospělejším.

Silnější vztah rodič-dítě. Trestáním učíme děti, že nám nemají důvěřovat, protože je můžeme zranit. Ať je bolest fyzická či emoční, děti nechápou, že se bitím snažíme dostat z nich to nejlepší. Toto je důležité si uvědomit. Děti se nenarodily se znalostí pravidel. My už pravidla známe, ale ony ne. Ony jen chápou náš vlastní příklad. Pokud je náš vlastní příklad bolí, pak všechno, co v dětství poznávají, je to, že osoba, kterou ony milují ze všeho nejvíc, je zraňuje. To vede k obrovskému zmatení ohledně lásky.

V publikaci Jak být oporou dítěti se stále opakuje jedna věta: DŮVĚRA JE ZÁKLADEM KAŽDÉHO VZTAHU. Kde není důvěra, není vztah, a to ani mezi rodičem a dítětem. Jestliže například malému dítěti řekneme: „Neboj, všechno bude v pořádku, jsem tu s Tebou,“ chceme, aby nám to dítě věřilo. Chceme, aby si bylo jisté, že s námi může počítat, kdykoli nás bude potřebovat. Bez důvěry nemá dítě pocit bezpečného přístavu. A bude-li se cítit hluboce v nebezpečí a zmatené, začne nesouhlasit se životem, světem a ponese si to do dospělosti.

Méně problémů v dětském chování. Pozitivní výchova přirozeně přináší méně problémů v dětském chování už proto, že dítě modeluje, zrcadlí chování rodiče. Jedná přesně tak, jak to pochytilo od nás. Naopak trestající a agresivní výchova se odráží u (dospívajícího) dítěte i v jiném prostředí včetně školy nebo práce. Zkrátka: Jednejme s dítětem tak, jak bychom chtěli, aby později dítě jednalo samo – ideálně s laskavostí, rozvahou a emoční inteligencí.

Méně agresivity. Speciálně toto vyzdvihnu. Děti negativních rodičů, kteří problémy řeší agresí (slovní nebo fyzickou), mají samy sklon k větší agresivitě. Naučily se totiž od nás, že takto mají zacházet s vlastní frustrací a hněvem. U pozitivní výchovy se totéž učí otevřenou komunikací bez trestání druhého.

Podpora nezávislosti a sebeovládání. Pozitivní výchova podporuje a učí děti aktivnímu chování. Toto je enormně důležité na pochopení, proto se u toho na chvíli zastavím:

V negativní výchově jsou děti vedeny k tomu raději nejednat – pod vlivem strachu nebo trestu. V pozitivní výchově jsou děti vedeny k tomu raději jednat. Už v tom je obrovský rozdíl mezi mentálním nastavením PŘED NĚČÍM UTÍKAT a K NĚČEMU SMĚŘOVAT.

V negativní výchově dítě vyrůstá a jedná se strachem. Stává se pasivním. Za správné považuje to, co za správné považují jiní (co jim kdo řekne). Pozitivní výchova učí děti přesný opak – že se mají řídit tím, co samy považují za správnou věc, a ne utíkat od nesprávné věci. V negativní výchově se děti vyhýbají trestu, a pak jsou v dospělém životě zakřiknuté a „pozadu“. Nesnaží se o vlastní seberealizaci, bojí se proaktivního přístupu, typicky podnikání, bojí se prohry, trestu, výsměchu. Děti vychované negativně zkrátka prohrávají už předem.

Děti vychované v pozitivním prostředí se naopak snaží o seberealizaci, jdou za svými sny, a hlavně si vybírají prostředí, které je podporuje. Jsou to dva opačné způsoby života.

Šťastnější děti. Sociální psychologie definovala přímou souvislost mezi negativním rodičovstvím a rozvinutými úzkostmi až depresemi už v -náctiletém věku. Pozitivně vychované děti si naopak více věří, mají lepší (otevřenější) vztahy a cítí se šťastnější.

Více empatie. Pozitivní výchova stojí na empatii. Rodiče se musejí vcítit do dítěte a dítě je rozvíjeno tak, aby se vcítilo do rodiče. Místo toho, aby dětem bylo vnucováno, že jsou našimi nepřáteli, se pozitivní výchova učí děti přesvědčovat, že rodič rozumí tomu, jak se v každé chvíli dítě cítí. Děti se tak učí, jak je empatie ve vztazích extrémně důležitá. Pak mají více přátel, větší úspěchy ve škole i v práci, lépe rozumějí prostředí (kolegům, zákazníkům) a lépe chápou, které prostředí jim prospívá, respektive kterému ony prospívají. Empatické děti mnohem dříve obejmou kamaráda, který si rozbil koleno, nebo s cizími dětmi sdílejí oblíbenou hračku.

Méně stresu. Největším benefitem pozitivního rodičovství je možnost více odpočívat a více si užívat své děti. V klidném domově bez mocenských bojů a s dětmi, které chtějí dělat správné věci, se mnohem méně řeší problémy a zkraty. Hrou se děti učí tvořivosti a tvořivá mysl je cesta ke štěstí.

A úplně stačí si pamatovat, že:

  • Děti jsou malé jen po krátký čas. Proto ten krátký čas s nimi vydržme trávit moudře.
  • Pozitivní výchova stojí spoustu času a energie, rozhodně víc než dítě odmítnout s tím, že na něj nemáme čas a energii a ať neotravuje. Přesto je to podle sociálních psychologů nejlepší způsob, jak být rodičem.
  • Je to dřina těžká a bezplatná, ale i k nezaplacení, protože v tomto způsobu výchovy si uvědomíme, že život nám nemohl dát větší odpovědnost a také větší privilegium, než dobře vychovat příští generaci. Možná tak, jak vychovali nás. A možná i lépe.

Poslední zbývající kusy z dotisku publikace Jak být oporou dítěti můžete získat buď v rámci předplatného (za 99 Kč), nebo samostatně (za 109 Kč).

© Petr Casanova