Proč ženy klamou samy sebe aneb 3 falešné pravdy o štěstí

2. klam: „Musím o vše maximálně pečovat a starat se, jinak nebudu milována“(příběh o zklamání a nenaplnění)

Ženy jsou historicky odmala vychovávány takto: „Musíte být milé a hodné k druhým. Své osobní potřeby odsuňte na druhou kolej.“

Výsledkem je domněnka, že úkolem ženy je udržovat pořádek, urovnávat problémy, být oblíbená a milovaná, aniž by si mohla dovolit čas pro sebe.

Mnohé ženy se cítí odpovědné za problémy druhých. Zejména v partnerských vztazích se pokoušejí v první řadě uskutečňovat přání ostatních, maximálně se obětovat a zanedbávat svou osobnost, potlačovat svou identitu.

Žena, která byla v dětství vedena k maximální pečlivosti a vlídnosti, v dospělosti sama sebe vede k potlačování svých vlastních potřeb. Nezřídka se cítí osamělá a využívaná, respektive zneužívaná. Následkem jsou psychické deprivace, stres a vyčerpání.

Z osobních setkání vím, jak ženy trpí pochybami, zda splňují „svou ženskou roli“. Od ostatních členů rodiny často nic nechtějí. Vše nakládají na svá bedra bez cizí pomoci. A pak trpí pocity viny a sebeobviňování, jestliže to břímě nezvládají.

A neuvědomují si ještě jedno: Svou přehnanou pečlivostí a starostlivostí mohou druhé až obtěžovat. Pak je přepadne pocit, že ačkoli dělají pro druhé maximum, stejně nejsou oceněné a nemají žádnou hodnotu.

Nenaplněná touha po uznání způsobuje propady nálad a veškeré úsilí o maximální výkon se stává kontraproduktivním. Paradoxně dochází k napětí ve vztahu, rodině i pracovním životě. A co s tím ženy pak dělají? Kompenzují to sebeobětováním, enormní pořádkumilovností a perfekcionismem. Jinými slovy: Ještě více roztáčejí spirálu vlastního sebezničení, a přitom okolí lezou na nervy.

Aby ženy vše stihly, najedou do neměnné každodenní rutiny. Stereotyp v jejich životě znamená nudu současně s přepětím, ztrácejí smysl života, mají pocit, že všechno dobré je zbytečné. Touží po čase pro sebe, ale samy sobě nalhávají, že ho nemají. Tak kde ho vzít v tom celodenním kolotoči?

Moje doporučení:

Pokud konkrétně Vás pronásledují tyto myšlenky, pak je optimální doba pro:

  • zpomalení
  • upřímné zodpovězení této otázky: Kdy jste si dovolila na chvíli zpomalit?

Připadáte si nesvé či ztracené? Jak by také ne? Sebeobětování a přehnaná péče o druhé (kteří se o sebe mohou sami postarat, ba kteří se cítí nemožně, že jim pořád stojí někdo za zadkem) v kombinaci ještě s vlastním zaměstnáním vedou k potlačení schopnosti být tím, kým jste.

Schválně – zažijte pocit být tím, kým jste doopravdy. To bude změna! Nyní je Vaše vnitřní hodnota definována (ve Vašem výkladu) jen tím, co děláte pro druhé a jak je Vaše rodina spokojená. Jenže tím se vzdáváte využití všech svých vnitřních pokladů. Co tím myslím?

Každá žena v sobě nosí dlouhý seznam nejrůznějších „měla bych“, který vychází nejčastěji z požadavků a očekávání okolí (rodičů, vlastní rodiny, zaměstnavatele). Tyto ženy si myslí, že když tato očekávání splní, budou milovány a přijímány. Pak jsou zmatené, že to neplatí –  že je druzí zneužívají, přehlížejí. Zkuste následující maličkost.

  • Přezkoumejte svá vlastní očekávání ohledně celého svého života.
  • Udělejte si revizi svého seznamu povinností a úkolů.
  • Jsou Vaše každodenní kroky ve směru Vašich vlastních očekávání a snů?

Vsadím se, že budete udivené. Že zjistíte, že neděláte to, co je pro Vás skutečně důležité. Jakmile to změníte, zbavíte se pocitů viny a získáte větší svobodu.

Pamatujte:

Zkuste prostě jednou „vykolejit“. Ocitněte se mimo obvyklou trať s tím, že mechanici už jsou na cestě, ale nějakou hodinu to potrvá. Konečně budete mít klid zamyslet se nad vlastními prioritami (ne prioritami druhých). Nad tím, jak využíváte a čemu věnujete svůj čas.

Nebude to nepříjemné. Sestavte si plán a přesně si určete, kolik času na co potřebujete. Zahrňte do tohoto plánu péči o sebe, ať už je to relaxace, spánek, cvičení, sebehýčkání v podobě pravidelné masáže nebo kosmetického salonu, káva s kamarádkou, zkrátka ať je to cokoli, co podpoří Vaši vnitřní hodnotu a přirozenou ženskost.

Netvrďte, že na to nemáte čas. Máte. Jen se ho bojíte využít. Obáváte se být samy sebou. Bojíte se, co si kdo pomyslí, že chcete žít 1x denně či týdně po svém. Postavte se za sebe. Ten, na koho jste tak dlouho čekaly, až Vás zachrání a vysvobodí, můžete být Vy samy.

Až to jednou dokážete, zažijete velké vystřízlivění z dosavadního způsobu života. Zjistíte totiž, kolik času obětujete zbytečnostem, které nikdo neocení, protože je nikdo ve skutečnosti nepotřebuje, respektive dokáže si je zajistit sám. Věřte mi, že je mnoho věcí, kterým přikládáte neodpovídající důležitost, o nichž si myslíte, že jsou bezpodmínečně nutné. NE, NEJSOU!

Vyjít s časem, který máte k dispozici, je jenom o cviku. A jde to dobře, jakmile si stanovíte, co je a co není důležité.

  • Zkrátka, přestaňte být nadmíru starostlivé. Přesuňte tu obří péči o druhé také směrem k sobě.
  • Začnete-li se sobě víc věnovat, lépe se pochopíte a naleznete vnitřní klid a uspokojení.
  • Proto zvolněte, nadechněte se a zkuste údajné důležitosti nechat jen tak plynout. To je cesta, jak posunout dál jak druhé, tak sebe, a cítit se naplněně, a přitom doceněně.

A nyní k poslednímu 3. klamu: Proč se honíte za dokonalostí?

Otočte, prosím, na 3. stránku.