Proč nedopisovat čárku tam, kde život udělal tečku

Starému farmáři utekl kůň. Sousedé ho litovali. „Ach, to je neštěstí!“ Farmář ale krčil rameny: „Kdo ví, co je dobré a co špatné.“

Nazítří se kůň vrátil. A přivedl s sebou stádo krásných divokých koní. Sousedé blahopřáli. „Ach, to je štěstí!“ Farmář ale krčil rameny: „Kdo ví, co je dobré a co špatné.“

Další den se farmářův syn snažil osedlat jednoho z nových divokých koní. Spadl a zlomil si nohu. Sousedé bědovali. „Ach, to je neštěstí!“ Farmář ale krčil rameny: „Kdo ví, co je dobré a co špatné.“

Příští den přišli vojáci. Verbovali mladé muže do války. Chlapce se zlomenou nohou nemohli odvést, nechali ho doma. Sousedé se zase usmívali: Ach, to je štěstí!“ Farmář dál krčil rameny: „Kdo ví, co je dobré a co špatné.“

Ten starý příběh nemá konce. Připomíná, že život je sice učitel, ale jiný, než jakého známe z našeho mládí. Tehdy nám učitel vysvětlil látku, a pak nás z ní zkoušel. Život nás nejprve zkouší, a až časem nám látku vysvětlí – až časem ukáže, co je opravdu dobré a co špatné.

Jak se špatné mění v dobré

Když se potkávám se čtenáři svých knih a pracovního magazínu, mnozí soudí okamžik jen podle okamžitých emocí. Pocitově negativní událost ihned vyhodnocují negativně. Příklad: Zradu blízkým člověkem, která je bolí, vyhodnocují jako špatnou událost. Ale časem, když se probudí rozum, vyhodnotí, že jsou za takovou událost vlastně vděčni. Jednak zjistí, že konečně poznali skutečný charakter člověka, který nikdy blízkým neměl být, jednak jim dojde, že bez zrádce mají čistší život, a jednak se po jejich boku uvolnilo místo pro někoho lepšího. Jakmile mají nového partnera, pochopí, proč to nemělo vyjít s tím předchozím a že zrada vůbec nebyla negativní zkušenost, ale dala jim lepší budoucnost.

Přijde to

Nejtěžší částí mé práce je přesvědčit člověka, který se momentálně trápí pro někoho, kdo se vůbec netrápí pro něj, že je to dobře. Že by v sobě měl probudit pokoru a vděčnost. Že by měl věřit v lepší budoucnost, protože ta přijde, respektive ta už přichází. Kdykoli nám život odebírá lidi, kteří v nás nevidí hodnotu, je to pro nás bolestivé. Jenže my si musíme uvědomit, že bez takových lidí nám bude lépe. Že pro nás nejsou důležití ti, kteří poznají to nejlepší z nás, a přece odejdou, ale naopak ti, kteří poznají to nejhorší z nás, a přesto zůstanou.

Jak utlumit emoce a zesílit rozum

Protože vše popisuji ve svých knihách a pracovním magazínu, nejobsáhleji pak v poslední knize Cítit rozumem, myslet srdcem, nabídnu těm, kteří mě čtou jen na internetu, třináct prostých zásad pro zapojení rozumu v této situaci. Třeba už jedna věta někomu pomůže:

  1. Teprve když přestaneš pronásledovat nesprávné lidi, dáš těm správným příležitost, aby Tě dostihli.
  2. Musíš se naučit říkat NE bez pocitu viny, a to i sobě. NE, to už pro mě není dobré. NE, tímhle se už ponižuji. NE, těchto slibů už bylo dost. NE nastavuje mantinely člověka. To potřebuješ – hned teď začít konečně respektovat sebe, pečovat o sebe.
  3. Jednou, zpětně, Ti všechno dá perfektní smysl. Proto se uč teď uč smát skrz slzy a připomínej si, že všechno v životě se děje z přesného důvodu.
  4. Pokud se nějaké dveře neotevírají, nejsou Tvoje. Moje největší zkušenost, kterou jsem se ve vztazích naučil, je: nic si nevynucovat. Ani komunikaci, ani přátelství, ani lásku, ani pozornost. Všechno krátkodobě vynucené za to dlouhodobě nestojí.
  5. Skutečná láska není založena na hezkém obličeji, hezké postavě, hezkých slovech, ale na všem, co není vidět a je v člověku skryto uvnitř – na respektu, starostlivosti, důvěře a neubližování. Skutečná láska není jen říkat nebo cítit, ale hlavně konat.
  6. Jednou najdeš to, co hledáš. A pokud to, co hledáš, nenajdeš, najdeš něco mnohem většího.
  7. Když dáváš své maximum člověku, který si toho neváží, neznamená to, že to, co dáváš, nemá žádnou hodnotu, ale že to nemá hodnotu pro něj – že to dáváš jen nesprávnému člověku. Nic víc, nic méně.
  8. Když zpátky nedostáváš to, o čem si myslíš, že si to zasloužíš, nemusí to znamenat, že si to nezasloužíš, ale možná že si zasloužíš mnohem víc.
  9. Odejít neznamená přestat někoho milovat a zapomenout na něj. Odejít znamená hlavně projevit sílu říct: „Pořád Tě miluji, ale už mi to nestojí za tuto bolest.“
  10. Dlouhodobě nezáleží na tom, kdo Tě srazil, ale na tom, kdo Tě zvedl.
  11. Neříkej, že takový člověk neexistuje. On totiž už čeká na Tebe. Nikdy však nedojdeš k tomu, co máš před sebou, dokud nenecháš odejít to, co máš za sebou.
  12. Tvé ego žádá kvantitu, Tvá duše potřebuje kvalitu.
  13. Do Tvého života vchází a zase z něj odchází mnoho lidí. Jen správní ale zůstávají.

O světle hvězd

Se čtenáři svých knih a pracovního magazínu, kteří momentálně ve svém životě cítí ztrátu, se rád scházím po setmění a tam, kde je nejlépe vidět na noční nebe. Hvězdy totiž nejvíce vynikají v hluboké tmě. Jako duše, které prošly nejtmavšími dny, září největším světlem.

Lidé, kteří totiž jednou něco důležitého ve svém životě ztratili, a uvědomují si to, si poté o to více váží, když to znovu naleznou. Ať naleznou sebe samé, nebo milujícího člověka.

Proto v knize Cítit rozumem, myslet srdcem píšu: „Každý z nás by alespoň jednou v životě měl milovat člověka, který lásku nevrací. Jen tak totiž dokážeme opravdu ocenit člověka, který nám lásku vrací.“

Všechny mé knihy lze zakoupit pouze zde. Kniha 250 zákonů lásky ukazuje, jak budovat dlouhodobý vztah. Kniha Dvanáct srdcí učí vyrovnat se s tím, když s námi milovaní lidé budovat vztah nechtějí. Kniha 100 nejkratších cest k Tobě učí využívat období osamělosti. Kniha Protože se zabývá řešením nejsvízelnějších vztahových krizí. Kniha Cítit rozumem, myslet srdcem vysvětluje, proč nás konkrétní vztahy, lidé a opakované těžkosti potkávají.

Podzimní pracovní magazín Jak vypnout sabotéry v hlavě je možné objednat zde.

Osobní setkání se mnou bude možné v průběhu podzimu. Volné termíny a místa budeme oznamovat v nejbližších dnech zde.

© Petr Casanova