Proč hladové srdce spolkne lež

Když je žaludek vyhládlý, přijme cokoli.

Když je vyhládlé srdce, spolkne jakoukoli lež, ve které vidí potravu, štěstí, naději.

Syndrom hladového srdce prožívají ti, kteří dlouho čekají na lásku. Nejen ti, kteří ji chtějí, ale ti, kteří ji už potřebují. Denně ji vyhlížejí, denně se trápí tím, že nepřichází, den co den jsou křehčí a zneužitelnější. Stačí jim vsugerovat, že je asi milujete, a rozdají se.

Karolínu opustil přítel, když byla těhotná. Dal přednost pohodlnějšímu životu, na závazky se jaksi necítil. Lásku potřebovala ona i nový narozený život.

„Miluji Tě.“ „Miluji i malou.“ „Přijmu ji za svou.“ „Vezmu si Tě.“ Ach, jak krásně jí to znělo…

Pouhými slovy získal závislost dvou hladových srdcí, a čím méně lásky jim ve skutečnosti dával, tím víc ho potřebovala. Pak přišel jeho útěk, bolest pro Karolínu i pro dcerku, a po čase zase nový lhář, jehož sliby tolik sytí hladové srdce: „Konečně ten, na kterého čekáme.“

Láska začíná pro nic a končí pro cokoli

Carl Gustav Jung, zakladatel analytické psychologie, zajímající se mimo jiné o fenomén rozdvojené osobnosti, se jednou zabýval tím, proč destruktivní manipulátoři nejúčinněji působí právě v lásce. A konstatoval: „Láska je pro ně ideální. Začíná totiž pro nic a končí pro cokoli.“ Tím ničím myslel jakákoli hezká slova. Tím čímkoli myslel jakákoli zlá.

„Vadí mi, že to dítě není moje.“ „Neunesu, že kvůli dítěti komunikuješ pořád s bývalým.“ „Cítím, že Ty i Tvé dítě máte k bývalému blíž.“ „Patříte k němu, uznávám, odcházím…“

A to se cyklicky opakuje. Po cimrmanovsku: Prvek očekávání je střídán prvkem zklamání. Karolína s malou totiž přitahují právě citové manipulátory s přístupem „vysát a zahodit“.

Neodcházej, udělám cokoli

Když mě Karolína vyhledala, byla ve zbědovaném vztahu. Sama sebe nazývala klaunem. Líčený úsměv, kvůli malé, ale pod maskou bolest, kterou potlačovala. Nechtěla na sobě dát znát slabost, zadržovala pláč, tolik chtěla věřit v dobrou budoucnost, ale život jako by ji učil, že všechno dobré už má za sebou, že naděje je pouhé slovo.

Měla srdce na dlani. Jeho obsah – plnou lásku a péči – vždy absolutně napumpovala do člověka, který pěkně mluvil, ale pak stejně odešel. A její srdce zase zůstalo prázdné. Než se opět napustilo láskou a péčí, milovat a pečovat nedokázala o sebe, s vypětím sil o malou.

„Víte, Petře, vždycky jsem si myslela, že máme právo na štěstí. Ale stále častěji se ptám, proč by měl nějaký chlap chtít dva cizí lidi, a zrovna nás?“ pokrčila rameny. „Povězte mi, co dělám špatně. Jak tu horskou dráhu zastavit? Proč nikdo nestojí o maminku s dítětem?“

Pohlížela na dcerku a já se bál, aby v ní nezačala vidět obtíž či překážku. Vysvětlil jsem jí, že muži nepřicházejí, aby milovali, ale aby ublížili. A obtíž či překážku, „kvůli které“ nakonec odejdou, by si vždy v něčem našli. Jejich útěky totiž nejsou o dítěti, ale o nich samotných.

„Neodcházej, udělám cokoli.“ Tu větu jsem mnohokrát slyšel. Klientky, ty nejhladovější, byly ochotny obětovat přátele, rodinu, dokonce svým způsobem i děti. Odložit je nejen na večery, noci, ale víkendy i dovolené. Přesunout je v žebříčku hodnot na nižší pozici, a to v zoufalé obavě, co kdyby už žádný jiný muž nikdy nepřišel… „Dělám to pro dítě, potřebuje takového tátu,“ říká žena na svou obhajobu a v té chvíli své hladové srdce plní lží i zevnitř – takového tátu, který vytlačuje dítě na okraj zájmu, dítě opravdu nepotřebuje.

Nevydržím napořád sama

„Ten malý smrad má všechny špatné vlastnosti po svém otci.“

„Cítím, že mu dáváš víc lásky než mně.“

„Vyber si – buď to dítě, nebo já.“

Až tak daleko citový manipulátor zajde.

Dokáže-li v ženě vyvolat vinu za minulost, může být úspěšný. Opustí-li totiž ženu otec jejího dítěte, pak z pohledu manipulátora jde o jasný signál, že je špatný buď on, či ona.

„Nedivím se, že Tě opustil. Jsi špatná. Odejdu taky.“

„Nedokážeš muže opravdu milovat, proto odešel. Je-li Ti bližší dítě, zůstaneš jen s ním.“

„Chceš-li, abych zůstal, polož oběť.“

Karolínu tahle slova sunula do slepé uličky. A to vše kvůli její iluzi, že stojí za to bojovat o člověka, který jí ve skutečnosti manipuluje a kromě bolesti nedává nic. Lásku už vůbec ne. Kvůli iluzi, že stojí za to obětovat lidi, které milujeme, pro lidi, kteří nás nemilují. Pro iluzi, že když nás vydírají láskou, při položení oběti nás budou milovat víc.

„Co mám pochopit?“ ptala se, protože neznala mou knihu Cítit rozumem, myslet srdcem. „Proč procházím pořád stejně špatnými vztahy? A kde mám vidět naději, že se to změní?“

„Mám se plně obětovat mužům, a možná přijít o dcerku? Nebo se plně obětovat dcerce, a možná přijít o veškerý partnerský život?“ ptala se jako bez rozumu, protože svou situaci posuzovala emočně. Otevřel jsem tedy ještě jednu svou publikaci, Jak být oporou dítěti, a vysvětlil jí, že nemusí volit to, či ono. Ani nesmí. Pokud nechce, aby dcerka v dospělosti udělala totéž. Třeba s ní, mámou. Nebo s vlastní dcerou (říká se tomu rodičovský vzorec).

Jak nedat hladové srdce tak snadno všanc?

Jak rozpoznávat citové manipulátory?

Jak neobětovat své hodnoty pro lidi bez hodnot?

O tom píšu jak v Cítit rozumem, myslet srdcem, tak v Jak být oporou dítěti, ale tady na internetu uvedu alespoň pár postřehů pro ty, kdo to řeší teď hned.

1. Sleduj pouťový balonek aneb Neber si to osobně

Naložil jsem Karolínu s malou do auta a vzal je na vesnickou slavnost. Kolotoče, skákací hrady, ale hlavně – balonky.

„Nejvíce racionálních chyb dělají lidé, kterým chybí láska. O to víc ji potřebují, a o to víc se rozhodují srdcem. K srdci patří důvěra a naděje.“

Malé jsem koupil balonek. Vznášel se na provázku. Chtěl jsem jí ho podat, ale špatně ho uchopila a frrr…. začal stoupat k nebi. „Vidíte?“ otočil jsem na Karolínu svůj kritický hlas. „Jak je nešikovná! Hloupá! Ani ten balonek ji nechce! Žádný krásný nikdy mít nebude!“

Načež jsem vytáhl z kapsy prázdný balonek. Nadýchal jsem do něj vzduch a kolemjdoucí JINÉ holčičce ho dal přímo do ruky. Házela si s ním, kopala do něj, pokaždé se jí vrátil… „Vidíte?“ obrátil jsem se opět na Karolínu, dál předstíraje útočnost. „To je chytrá holčička! Balonek ji má rád! Nikdy ji neopustí! Zatímco Vaše dcera…“ Karolína to už nevydržela.

„Vždyť to není vůbec o té holčičce… V prvním balonku bylo helium – proto odletěl. Ve druhém je obyčejný vzduch – proto neodletí.“

Usmál jsem se. „To, co nám lidé dokážou udělat, skoro nikdy není o nás, skoro vždy je to o nich. O tom, čím jsou naplněni. Od citových vyděračů nepřijde víc než citové vydírání.“

Karolína se zarazila.

„Naše nevýhoda,“ dodal jsem, „je jen v tom, že bez zkušenosti s takovými lidmi nevíme či nás napadne přemýšlet o obsahu jejich srdce. Dát si pozor na rozdíl mezi tím, co říkají, a co si opravdu myslí, potažmo na rozdíl mezi tím, co říkají, a jak poté skutečně jednají.“

2. Sleduj nejen slova, ale i činy aneb Odděl iluzi od reality

MILUJI. LITUJI. SLIBUJI. Tři libozvučná slova, která rozeznějí každé srdce. To hladové víc nežádá. Láska je pro něj to, co se říká, nebo to, co se cítí.

Bohužel pro hladové srdce – láska je mnohem víc než jen slovo nebo pocit. Láska je čin.

Slova nebo pocity mohou klamat. Činy ale vždycky mluví pravdu.

V knize Cítit rozumem, myslet srdcem i v magazínu Jak být oporou dítěti zdůrazňuji, jak tvrdě nás život učí pochopit rozdíl mezi krásnými slůvky a pravdivými činy, uvědomit si, že pravda není vždy krásná, tak jako krása není vždy pravdivá. Lidé hnaní emocemi sice neposlouchají svůj rozum, vidí to, co chtějí vidět, věří svým domněnkám, nepřipouštějí si realitu. Doufají, že se tak ubrání bolesti, ale ve skutečnosti se jejich bolest mění v utrpení. Vždy je lepší jedna pravda s bolestí, než lež bez konce.

Ani pro dítě není příjemné sáhnout si na rozpálenou plotnu, ale i tu zkušenost potřebuje. Ano, my potřebujeme ve svém životě potkat špatné lidi. O to víc si totiž pak vážíme těch dobrých. Chce to ale splnit základní podmínku – potkat je. V knize Cítit rozumem, myslet srdcem tomu říkám očkování špatnými lidmi. Očkování funguje tak, že bacil v neškodném množství vpravíme do těla. Organismus si okamžitě vytvoří protilátky, jimiž bacila zabije a které dál určitou dobu „hlídkují“ v těle pro případ co by kdyby. Když v této době stejný bacil i ve škodlivém množství napadne tělo, to je k jeho údivu již připraveno a zabije ho.

Přeloženo do vztahů – jakkoli je zkušenost například s manipulátorem nepříjemná a zlá, o to víc jsme pak proti němu očkováni. Sobce, slabocha, alkoholika či kohokoli dalšího už příště poznáme na sto honů, ovšem jenom za předpokladu, že se dostatečně ponaučíme.

To znamená: Oddělíme iluzi od reality. Navnímáme rozdíl mezi slovy a činy. Pochopíme, že slíbit je možné cokoli. Ale dokud čin nedá slovu obsah, pak je slovo jen prázdný rám.

3. Sleduj sílu řetízku aneb Nepřehrabuj kamení, když můžeš mít diamant

U stánku s ručně vyráběnými klenoty z chráněné dílny jsem Karolínu poprosil, ať si na památku vybere řetízek.

„Co ten slaboučký?“ naváděl jsem ji.

Podivila se. „Vždyť ten by se hned přetrhl, stačila by malá nepozornost.“

Přikývl jsem, a právě proto ho přikoupil k silnému řetízku, který si vybrala. Aby nezapomněla.

„Každý vztah je jako řetízek. Je jen tak silný, jak silné jsou jednotlivé články řetízku. Nikdo nestojí o slabého partnera, protože tam, kde nevydrží on, praskne i vztah.“

Její oči se zaleskly. „Myslíte to na mě?“

„Jistě. Přehrabujete kamení, a jen proto můžete přehlédnout diamant. Trápíte-li se lidmi, kteří se netrápí pro Vás, ztrácíte soustředění a energii pro lidi, kteří Vás mohou ocenit a potřebovat, tak jako Vy je. Pamatujte si, Karolíno, že v životě z dlouhodobého hlediska nezáleží na lidech, kteří nám ubližují a kteří nás opouštějí, ale naopak na těch, kteří nás milují a kteří nás nikdy neopustí.“

To bylo první dilema, které potřebovala vyřešit – nikdy se nezřeknout své dcery, protože ta ji bude milovat a nikdy ji neopustí, pokud ji matka bude milovat a nikdy ji neopustí.

„A pak,“ dodal jsem, „nikdy nepochybujte, že existují muži jako Vy. Ti, kteří také zažili špatné, nemilující partnerky, a proto dokážou o to víc ocenit ty dobré, milující. Nikdy si nevyčítejte minulost, protože každý člověk by měl alespoň jednou milovat nesprávného partnera, aby si následně dokázal o to víc vážit lásky toho správného. Právě ty ženy, které zažily ve vztazích neopětovanou lásku a boření, dokážou být o to víc vděčné za obyčejné muže, schopné milování a tvoření. Ale oba, Vy i on, si nejprve musíte projít tím svým – jen tak budete pro druhého tím silným článkem, který řetízek potřebuje,“ uzavřel jsem a na první vnitřní stránku knihy Cítit rozumem, myslet srdcem jí připsal: „Neexistuje silný člověk se snadnou minulostí.“

Pamatujte si

  • Nejvíc nebolí být sám, nýbrž jednostranně udržovat citově nevyvážený vztah.
  • Pokud zůstáváme ve vztahu, který nám ubližuje, říkáme tím, že si nevážíme sami sebe. A nevážíme-li si sebe, nemůžeme se divit, že si nás přestanou vážit druzí.
  • To, čím se snažíme udržet špatný vztah za každou cenu, nemusí být síla, ale slabost. Mnohdy je totiž zapotřebí mnohem víc síly k odchodu ze špatného vztahu.

Když Karolína s dcerkou vystupovala z auta, věřil jsem, že:

  • má srdce už dost silné na to, aby přestalo polykat lži
  • má rozum už dost vyzrálý na to, aby si uvědomila, že když si jí někdo neváží nebo že když od ní trucovitě odchází, ještě to neznamená, že je chyba v ní
  • má srdce i rozum už dost vyspělé na to, aby porozuměla, že když odejde špatný partner, neznamená to, že se její život zhorší, ale naopak – že bez špatného partnera se vždy život zlepší. Po jejím boku se totiž uvolní místo pro někoho lepšího. A že bude opravdu lepší, o to se sama postará, jakmile přestane dávat šanci pouhým slovům.

Nezůstávejte, prosím, ve vztazích, kde kromě bolesti není nic. Život je příliš krátký na to, aby byl prožit bez lásky, abychom ho obětovali někomu, kdo nás při první příležitosti sám obětuje, nebo kdo při první příležitosti obětuje naše hodnoty, naše děti.

Jak vystoupit z kruhu stále stejných typů partnerů? I o tom je bestseller Cítit rozumem, myslet srdcem (399 Kč), který už nelze zakoupit v žádném knihkupectví, pouze zde.

Kdy ve složitém vztahu „kvůli dítěti“ pokračovat, a kdy naopak nepokračovat? I o tom je pracovní magazín Jak být oporou dítěti, který lze samostatně (109 Kč) zakoupit zde, nebo v rámci předplatného (99 Kč) zde.

© Petr Casanova