Zákopové války ve vztahu: Proč zbytečně ničíme sebe i druhého?

1. brouk do hlavy: Chceš otrávit vzduch?

Vztah funguje jako spojené nádoby. Není možné vyhrát, aby druhý současně prohrál.

Jsme na jedné lodi. Pokud ji převrhneme, aby druhý utonul, utoneme také. Ve vztahu nikdy není jen jeden vítěz a jeden poražený. Vždy jsou dva vítězové, či dva poražení.

Každý vztah žije z lásky. Láska je energie, která má různé podoby. Vztah je sdílení, vztah je důvěra, vztah je komunikace. To všechno dává vztahu vzduch.

Vztah tvoří dva lidé. Proto vztah potřebuje to, co potřebuje člověk. Pokud vztah nedýchá, umírá. Pokud sami sobě otravujeme vzduch, dusíme se, cítíme se nesnesitelně, umíráme. Negativní činy nám nemohou přinést pozitivní život. Ačkoli máme zvráceně hezký pocit, že druhému větší dávkou slovních jedů ublížíme, ublížíme tím i sami sobě, protože vztah je jedna nádoba – jedna společná.

Kdo chce otrávit vztah, má kdykoli příležitost. Vždy totiž na druhém může najít nějakou slabinu. Žádný člověk není dokonalý, vždy má nějaký nedostatek, za který lze ponížit.

Ostatně, nebudeme první. S naším partnerem to jistě dělá mnoho jiných lidí. Alespoň nebude mít problém nás správně zařadit – mezi nepřátele. Tam, kam potom patříme.

Partner neubližuje. Ten, kdo ubližuje, prostě partner v té chvíli není. Tak prosté to je.

2. brouk do hlavy: Jak chceš temnotu vyhnat temnotou?

Pozor, možná je ve hře kandidatura na Nobelovu cenu. Doposud totiž nikdo nedokázal tmu rozptýlit tmou. Doposud lidé dokázali tmu rozptýlit jedině světlem.

Stejně tak nenávist, zlo, apatie doposud nebyly vyhnány ještě větší nenávistí, ještě větším zlem, ještě větší apatií. Láska to ale dokázala už v malé míře. Ano, stačí trocha lásky a vše negativní začne mizet. Zlo se prostě zlem porazit nedá. Negace nikdy nestvoří pozitivum.

Špatné pocity nemůžeš vyhnat tím, že budeš používat špatná slova. Rouháním ďábla nevyženeš.

Špatná slova nikdy neubudou, když jich bude v naší komunikaci stále víc. Jedině dobrá slova mají šanci věci spravit. Mysleme na to.

Je to paradox, že komunikace je jedna z prvních věcí, kterou se po narození učíme. Víme totiž, že potřebujeme, aby nám druzí rozuměli, že musíme umět přijímat jejich signály, gesta, slova; jen tak se jim přiblížíme.

Čím jsme starší, tím víc se komunikovat odnaučujeme. Zapomínáme mluvit s těmi, na nichž nám záleží. A když už na ně máme čas, ubližujeme jim. Zkrátka: Hloupneme.

Ti nejhloupější předpokládají, že partner VÍ, co od něj očekávají, že ČTE jejich myšlenky, a naopak – oni sami věří, že VIDÍ druhému do hlavy, jeho úmyslů. Tito legrační lidé mají za to, že vykazují nadpozemské schopnosti, a přitom neovládají ani základní komunikaci. Nedovedou se zeptat, mluvit, naslouchat. Jsou to ve skutečnosti němí lidé, kteří jen žvaní.

Vím to, neboť jsem to sám zažil. Ano, sám jsem byl tak hloupý. Jen proto, že jsem necítil potřebu komunikovat, mi uniklo, že jedna dívka mě ve skutečnosti milovala víc, než jsem si myslel, a jí zase uniklo, že já jsem ji ve skutečnosti miloval víc, než jsem předvedl.

3. brouk do hlavy: Proč máš jedna ústa a dvě uši?

Od té doby se každé ráno pečlivě prohlížím v zrcadle. Neustále si připomínám, že máme jen jedna ústa, ale dvě uši. To proto, že máme méně mluvit a více naslouchat.

Méně však neznamená vůbec. Bez mluvení si nevysvětlíme nejasnosti, bez mluvení se odevzdáváme vlastním domněnkám a katastrofickým představám, bez mluvení druhého ztrácíme. Když totiž druhému nevěnujeme čas a komunikaci, jen ho učíme žít bez nás, potažmo s tím člověkem, který mu ten čas a komunikaci věnovat bude.

Proto apeluji:

  1. Mluv s druhým, nebo ho ztratíš. Jakmile totiž začne vadnout komunikace, následně zvadne i všechno ostatní.
  2. Neboj se chvil, kdy se druhý hádá. Boj se chvíle, kdy se hádat přestane. Tehdy už totiž nemusí vidět nic, o co by stálo za to se pohádat, co společně posouvat.
  3. Komunikace ve vztahu pracuje pro ty, kdo na komunikaci ve vztahu pracují. Všichni jsme jen lidé, proto děláme chyby a občas nám i z úst něco uletí. Nezdráhejme se přiznat si to, omluvit se, vyřešit problém. Jen tak problémů v našem vztahu bude ubývat, ne přibývat.
  4. Druhý není náš soupeř. Je to spoluhráč. Snažíme-li se ho porazit, dám mu gól, je to bohužel vlastní gól a naše vlastní porážka. Pamatujme si, že ve vztahu jsou jen dvě alternativy: absolutní shoda, nebo absolutní neshoda. Proto nám příroda dala jedna ústa a dvě uši. Abychom byli schopni argumentovat, ale také se od druhého něco dozvěděli. Vlastním žvaněním se nic nového nedozvíme, jedině nasloucháním.
  5. Nesnažme se mermomocí vybrousit každé slovo. To, jak s druhým zacházíme, je totiž beztak patrné už beze slov. Sami svým jednáním ukazujeme, zda druhého opravdu milujeme, nebo mu raději ubližujeme. Zda jsme marniči společného času, nebo si uvědomujeme, že to slovo, které právě říkáme, může být také poslední, jež danému člověku v životě říct stihneme. O to víc pak každé „poslední“ slovo mrzí.

Hlavní pomůcka: Sokratovo síto

Ta legenda už proslula. Přesto ji připomenu. Učí nás totiž vážit, co vypustíme z úst…

K Sokratovi jednou přispěchal udýchaný muž a volal: „Sokrate, slyšel jsi, co provedl Tvůj přítel?“ A už se chystal to vyprávět, když ho mudrc zastavil. „Okamžik! Prosel jsi to, co mi chceš sdělit, třemi síty?

Muž se podivil. Neznal žádná síta, kterými by měl prosít svá slova. Sokrates spustil:

„Jde o tři síta. První je síto pravdy. Pověz mi: Je to, co mi chceš říct, určitě PRAVDIVÉ?“

Muž zaváhal. „Jen jsem to slyšel. Nemusí to být pravdivé…“

„Děkuji. Druhé je síto dobra. Pověz mi: Je to, co mi chceš říct, alespoň DOBRÉ?“

Muž se opět začal ošívat. „Spíše to o Tvém příteli neříká nic dobrého…“

„Děkuji,“ usmál se Sokrates. „Třetí je síto užitečnosti. Je tedy to, co Tě tak rozčílilo a přimělo za mnou běžet, alespoň k něčemu UŽITEČNÉ?“

Muž svěsil hlavu. „Vlastně to ničemu nepomůže.“

„Aha,“ odtušil Sokrates. „Mám tedy už jen jednu otázku: Jestliže to, co mi chceš říct, není pravdivé, dobré ani užitečné, proč mi to vůbec chceš říct?“

Buddha dodával: „Nikdy nemluv, pokud Tvá slova nejsou lepší než ticho.“

Co tedy napříště všechno, co se chystáme říct, nechat projít trojím sítem?

  • Jak být dobrým příkladem dětem? Specifický pracovní magazín, určený pro osobní rozvoj rodičů i dětí, lze získat za 109 Kč zde. V trafikách není dostupný. Za zvýhodněnou cenu (tištěné předplatné, čtení v aplikaci) ho můžete získat zde.
  • Všechny mé knihy je možno sehnat pouze zde.

© Petr Casanova