Jak vytvořit vítěznou mentalitu

Máš daný cíl. Dřeš na něm. Ale uspokojivý výsledek pořád nevidíš.

Víc než předtím Ti znějí v uších slova škarohlídů. Těch, kteří od začátku nevěřili, že to zvládneš. Ostatně, i Tobě na začátku chyběla víra. A co teď?

Kdykoli se snažíš o něco, co se Ti ještě nikdy nepodařilo, máš právo si nevěřit. I druzí mají právo Ti nedůvěřovat. Právě proto do toho jdeš. Ukázat jim i sobě, že dokážeš víc, než si myslíš. Ale nesmíš to vzdát.

Včera mě čekal poslední příměstský tábor a poslední prázdninové setkání s dětmi. Dětem jsem věnoval i specifickou publikaci, která je po 14 dnech před vyprodáním (zbývá už jen asi 250 výtisků, které je možné získat za 109 Kč zde nebo za 99 Kč zde).

A i pro děti na táborech to byla stěžejní otázka: Jak věřit, že dokážu něco, co se mi ještě nikdy nepodařilo a v čem mi nevěří ani okolí, natož já? Jak to mohu nevzdat, když vzdát to je první myšlenka při neúspěchu a pokračovat se zdá jako bláznovství? Co má v hlavě člověk, který jde přesto dál, i když by mohl mít už dávno od druhých i od sebe klid?

Několika slovy shrnuto: Jak se buduje vítězná mentalita?

Rád těm dětem, a vlastně i dospělým, vyprávím o čtyřech lidech. Čím mě zaujali? Svým řešením tří klíčových křižovatek, na kterých se dá snadno zabloudit i vykolejit.

1. křižovatka: Jak zacházíš s negativní zpětnou vazbou?

RICHARD BRANSON byl od dětství dyslektik. Špatně četl, počítal, pomaleji chápal. Pro okolí byl outsider. „Bylo pro mě normální poslouchat, že nejsem stvořený pro úspěch. A když se něco pro Vás stane normálním, věříte tomu.“ Problém je, že šedesát let nato je šestým nejbohatším Britem. Vyzkoušel přes 400 podnikatelských nápadů a projektů. Ne všechny uspěly, ale to není podstatné. Jak sám říká: „V kvantitě se vždy najde kvalita.“

A dodává: „Téměř každý člověk má na začátku svého snu zkušenost se skepsí. Nikdo mu nevěří, že by mohl dosáhnout toho, co si předsevzal, většinou si nevěří ani on sám. Často ani neví, jak by toho vlastně měl dosáhnout. Nemá zkušenost, sebevědomí, a i když se do všeho pustí s vervou a snahou, dlouho ani výsledky. A paradoxní je, že i když zkušenosti, sebevědomí i výsledky postupně nabírá, pořád je kolem něj dost lidí, kteří mu opakují, že tohle už mu nevyjde. Tito lidé jsou a vždy budou. Je stísňující se na ně zaměřit. Mnohem lepší je rozhlédnout se šířeji. Uvidíte ještě jiné lidi – ty, kteří Vám fandí, pozitivně radí, jsou na Vaší straně. To je ta křižovatka: koho se rozhodnete vnímat. Podle toho Vám totiž energie nabíhá, nebo odtéká. Správně zvolené okolí je prvním klíčem k úspěchu.“

JUSTINE MUSK, první manželka vynálezce Elona Muska, vzpomíná: „Elon je naprosto zaměřený na práci. Když jsme se sblížili a já se zeptala, jestli spolu budeme chodit, jeho odpověď byla šokující: ,A kolik hodin týdně potřebuješ, abych se Ti věnoval?‘ Úspěšného z něj nedělá nějaké zvláštní nadání, ale plná soustředěnost na problém a stálé vzdělávání. Sám mi řekl: ,Mám prakticky stejnou procentuální neúspěšnost svých pokusů jako kdokoli jiný. Jen myslím odlišně v tom, že vítěze nevidím v člověku, který nikdy neprohrál a nechyboval, ale v tom, který se přes porážky a chyby nikdy nevzdal.‘“

Proto Branson podotýká: „Poznat v životě, jaká cesta ze všech možností nejlépe funguje, zabere nějaký čas. Navíc se doba i naše potřeby a pochody stále mění. Proto je nutné si vytvořit takové prostředí, ve kterém se prostě nevzdáte – nepropadnete skepsi, že jste jen další z těch, kterým se to nakonec nepovede. Protože ti, kteří se vzdali, udělali zbytečnou chybu – vzdali svůj cíl jen proto, že jim nevyšla nějaká cesta. Když však nevyjde nějaká cesta, je důležité změnit cestu, ale ne cíl.“

2. křižovatka: Buduješ si růstové myšlení?

V nejpopulárnějším sportu, fotbalu, vyhrál nejprestižnější soutěž, evropskou Ligu mistrů, anglický klub Liverpool FC, vedený německým trenérem Jürgenem Kloppem. Ten popsal svůj výběr vhodných hráčů takto: „Fotbalový tým funguje jako kterákoli firma. Snažíte se nalézt kvalitní lidi. Co je však důležitější než jejich okamžitá kvalita práce nebo výkonu, je potenciál jejich osobního růstu. A ten předznamenává správné nastavení mysli. Ti lidé musejí být nejen nadaní, ale hlavně se chtít neustále zlepšovat a uspět v konkurenčním prostředí. V mých očích se perspektivnost jakéhokoli člověka neměří jeho talentem nebo aktuálními schopnostmi, protože jen talent k úspěchu nestačí a jakoukoli míru schopností je možné dohnat, doučit se. Perspektivnost člověka zásadně měřím jeho ochotou prohrát.“

Načež dodal: „Každý člověk má svůj osobitý talent. Svět je tedy plný talentovaných lidí a unikátních nápadů, ale jen malé procento ze všech lidí je ochotno jít s kůží na trh. Drtivá většina se bojí představy svého neúspěchu natolik, že se o úspěch ani nepokusí, a když, tak se při prvním neúspěchu vzdají. Talent nikdy neporazí tvrdou vytrvalou práci. Jedině vytrvalý člověk je totiž ochoten prohrát, zesměšnit se a po tom zesměšnění zase vstát, analyzovat své chyby, ponaučit se z nich, zkrátka neustále na sobě pracovat a lepšit se.“

Klopp si vybral sportovní prostředí i kvůli vlastnímu růstu: „Ve sportu máte stále nějakého vyzyvatele. Sport totiž stojí na výzvách a překonávání sebe i druhého.“ Když jsem se ho ptal, jak by přemýšlel mimo sportovní prostředí, odpověděl: „Hnací silou růstu každého člověka je konkurence. Tu si lze vytvořit i ve vlastním týmu. Vybírat si takové okolí, které Vás mírně přesahuje, a tedy provokuje. Protože nikdo neprohrává rád. Anebo, pokud bych nepracoval ani v týmu a měl jen individuální sen, bych dbal o to, abych si konkurenta vybudovat v sobě. Dal bych si záležet na tom, abych přijímal všechna rozhodnutí ve směru svého osobního posunu. Naše rozhodnutí vytvářejí náš život. A ve skutečnosti nepřekonáváme ani druhé, spíše svou včerejší verzi. Těší nás pronikat do nových míst, kde jsme ještě nebyli. To ale předpokládá i prohrávat, jen prohrami se totiž učíme vyhrávat. Jedině přes prohry se vytváří mentalita vítěze.“

Podle Jürgena Kloppa vítěznou mentalitu zdobí tři pilíře:

  1. Odvaha prohrát = schopnost unést to, že hned neuspěju, protože se pokouším o cestu, kterou jsem doposud nešel.
  2. Víra = schopnost připustit, že se díky prohrám mohu zlepšovat, pokud z proher nikdy neudělám definitivní tragédii.
  3. Vytrvalost = schopnost jít s vnitřním přesvědčením, že neustálé, byť pomalé zlepšování musí vést kupředu.

3. křižovatka: Jak si hlídáš správný postoj?

Richard Branson říká: „Každý z nás zaváhá nad svým snem, když zaslechne, že je možná nesprávný a nad naše síly. Sám jsem celou školní docházku poslouchal, že nikdy v ničem nevyniknu, protože mám špatné známky. Všechno změnili moji rodiče, kteří řekli: ,A co ti lidé budou říkat, až to dokážeš?‘ Probudili ve mně zvědavost, odvahu to vážně zkusit.“

KAROLÍNA PLÍŠKOVÁ se v dětství rozhodla být tenistkou a patřit ke světové elitě, ač z mnoha stran slýchala: „A proč bys to měla dokázat zrovna Ty? Na Tebe, holku z Loun, ten svět jistě čeká! Víš, kolik holek o tom snilo? Místo nahoře je jen pro vyvolené, a to nejsi.“

Jenže Karolína se naučila jedné klíčové maličkosti: soustředit se. Vypustit vše zbytečné, vše oslabující, a vnímat jen míček. Ten BLÍŽÍCÍ se míček. Říká, že tenis se podobá životu v tom, že můžete být už téměř poraženi, být jediný míček od vyřazení, ale když se budete stoprocentně soustředit a přesně ho trefíte, potažmo přesně trefíte všechny ostatní míčky, tak výsledek můžete úplně otočit. „Dokud hra běží, můžete vyhrát, ať ztrácíte sebevíc.“

Když se všech čtyř zmíněných osob zeptáte, jestli dokážou jmenovat jeden citát Franklina Delano Roosevelta, který to dotáhl až na prezidenta USA a tento úřad zastával nejdéle ze všech, neopomenou památnou konverzaci. Tehdy Rooseveltovi někdo řekl, že něco není možné a že to nedokáže. Jeho odpověď se zapsala do historie: „Já jsem dokázal už více věcí, které jsem nikdy neměl dokázat.“ Miloval pesimismus druhých. Motivoval ho.

Elon Musk říká: „Vaše budoucnost je cokoli, co si vytvoříte.“ Herec Miloslav Táborský zase dodává: „Jsem optimista, protože s vírou, že něco dobře dopadne, je lepší život.“

Přemýšlejme tedy, CO si vytváříme nejen v hlavě, ale následně i v životě.

Jak změnit svůj skepticismus? Jak odstranit zažité rodičovské a školní vzorce, abychom se přestali pořád bát? Tím se zabývají všechny čtyři mé letošní publikace magazínu FC: Jak vypustit zbytečné starosti, Jak se naučit optimismu, Myšlením ke štěstí i Jak být oporou dítěti. Pro zakoupení proklikněte.

  • Pozor! Magazíny jsou dostupné jen do vyprodání zásob. Dotisk neprovádíme.

© Petr Casanova