Krok za krokem za snem aneb 7 otázek pro každý víkend

I ten nejpomalejší, který jde správným směrem, je pořád rychlejší než ten, kdo stále stojí na místě. Každý cíl, byť se zpočátku zdá příliš vzdálený, ba nedosažitelný, lze rozdělit na spoustu dílčích cílů, které již jsou zvládnutelné a denně dosažitelné. Pak už zbývá jen jít. Každý den nebo týden skutečně vykonat ten malý krok, který v krátkodobém horizontu vypadá jako neznatelný, ale z dlouhodobého pohledu způsobuje obrovský rozdíl.

Ať se chceme naučit nový jazyk nebo jinak vzdělávat.

Ať se chceme víc hýbat nebo zdravěji jíst.

Ať chceme v čemkoli překonávat svou pohodlnost, tedy sami sebe.

Ať máme jakýkoli sen, včetně zářné kariéry, materiálního bohatství, duchovního poznání, většího sebevědomí, klidu, štěstí, prostě lepšího života podle svých nastavených hodnot.

Jak dokazuji v magazínu FC Myšlením ke štěstí (poslední kusy zde), člověk může dokázat všechno, pro co se rozhodne a za čím skutečně jde. Rozhodnout se není snadné, ale jít ve směru svého snu je ještě těžší. Už vykročit znamená zvládnout ten mentálně nejdelší krok – krok od ničeho k něčemu. A pak denně pokračovat. Rozdíl v životě totiž nevytváří to, co uděláme jednou za čas, ale to, co děláme pravidelně. Jak se udržet ve směru svého snu?

Kdo zná mé motivační diáře, ví, jak důležitý je autorozhovor, tedy rozhovor, který děláme sami se sebou. Dnes něco o tom, který děláme jednou týdně. Víkend je na to optimální.

Je to jen 7 otázek, které si lze snadno zapamatovat.

1. Čím mě potěšil tento týden?

Učme se přicházet ze Země dostatku. Učme se vnímat víc než smutek, chyby, bolesti – to, co nám nevyšlo, nefungovalo. Učme se uvědomovat si o to, z čeho máme dobrou energii.

Naučíme se pozitivně pracovat s pamětí, minulostí, vzpomínkami. A poznáme, že na co se zaměřujeme, to v naší mysli roste. Že naši přítomnost vytváří ani ne tak naše minulost, ale její vnímání naší myslí. Jsou totiž lidé, v jejichž minulosti se urodilo mnoho krásného, ale oni toho litují – litují totiž, že je to pryč. A stejně tak jsou lidé, v jejichž minulosti se stalo něco špatného, a i oni toho litují – litují, že se to vůbec stalo. Z toho je zřejmé, že není tak důležité, co se konkrétně přihodilo, ale jak to vnímáme. Jinými slovy: Zda přicházíme ze Země nedostatku, nebo Země dostatku. Zda dokážeme být vděční, třeba i za zkušenost.

Nejprve si ale vzpomeňme, co dobrého se stalo. Co se povedlo. Co nám vyšlo. Z čeho si nejsnáze dokážeme vyrobit dobrý pocit. Co nám dá první energii a motivaci jít dál.

2. Jakým ponaučením mě tento týden vybavil?

Člověk je chybující tvor, a přesto vnitřně roste. A to proto, že se chybami učí. Všichni nějaké chyby děláme, nikdo nejsme dokonalý, a tak jsme každý týden o něco moudřejší.

Jen si musíme své chyby umět uvědomit a přiznat. Pak je dokážeme neopakovat.

Mnoho lidí stojí na místě jen proto, že zkamení v minulosti. Lituje svých přešlapů a toho, že je nemůže vrátit, změnit, opravit, protože zpátky do minulosti se nejde dostat. Přitom je to mýlka. My nepotřebujeme návrat v čase. Nám stačí tu chybu neopakovat. Už tím ji ze svého života navždy odstraníme a stane se jen historickým inventářem v našem archivu.

Tato sebereflexe nás učí první pozitivní práci s negacemi – vděčnosti za vlastní chyby.

3. Bylo mé každodenní úsilí v tomto týdnu v rovině s mým dlouhodobým cílem?

Chceme-li vyjít schodiště, je důležité postupně pokořit každý schod. Bez ohledu na naši momentální vzdálenost od cíle potřebujeme, aby naše každodenní kroky vedly správným směrem. Pokud vedou, jednou cíle dosáhneme. Pokud nevedou, cíle nelze dosáhnout.

  • Jestliže necvičíme, nemá smysl toužit po vysportované postavě.
  • Jestliže nepracujeme na své životosprávě, nemá smysl snít o lepším zdraví.
  • Jestliže jsme negativní, nemá smysl doufat v pozitivní život.

Činy vytvářejí výsledky. Nezměněné činy vytvářejí stejné výsledky. To znamená: Jestliže chceme změnit výsledky, musíme změnit své činy. Albert Einstein zašel ještě dál: „Žádný problém nelze vyřešit za použití těch samých myšlenek, které ho vytvořily.“ Proto je toto vydání magazínu FC zaměřeno na změnu, respektive postupnou změnu našeho myšlení.

Třeba i denně se ptejme: Vedly mé dnešní kroky k mému dlouhodobému cíli? Pokud ano, jsme cíli blíž. Tak prosté to je. S tím souvisí i následující otázka.

4. otázka: Co šlo v tomto týdnu zvládnout lépe?

Možná jsme někomu neuměli říct NE, a kvůli tomu jsme museli odložit svůj sen. Nečilme se na sebe, prostě na sobě zapracujme (viz článek Jak se naučit říkat NE).

Možná jsme se zachovali nabubřele a pyšně, a kvůli tomu ztratili důležitou osobu. Ani zde se neužírejme, prostě chybu opravme (viz článek Jak se naučit pokoře podle dalajlamy).

Možná jsme od někoho druhého očekávali pomoc, a ona se nedostavila. A jen proto jsme přišli o drahocennou energii (viz článek 8 věcí, které přestaň očekávat od druhých).

Možná jsme si vzali příliš osobně cizí slova a činy, nechali se otrávit škodolibostí nebo zlomyslností. No a? Tak tu rezervu odstraňme (viz článek Jak si nebrat cizí jed osobně).

Na webu FirstClass.cz je přes pět tisíc článků pro okamžitou pomoc. Každé téma navíc rozebíráme v magazínu a knihách. Hlavně svůj sen nevzdávejme. Změňme cestu, avšak nikdy ne cíl. I proto si položme tuto otázku:

5. Co konkrétně způsobilo mé nekonání?

Strach? Odrazování okolím? Výmluva? Pohlédněme do očí vlastní slabosti. Pojmenujme svůj nedostatek, posviťme si na něj jako na bubáka, kterého se v noci bojíme, protože si myslíme, že je určitě pod postelí nebo ve skříni. Tím rozsvícením totiž okamžitě zmizí.

Lidé se nejvíce bojí neznámého. Jejich mysl je brzdí přemýšlením typu „Co kdyby…?“ v negativním smyslu. Přitom se stačí zeptat „Co kdyby…?“ v pozitivním smyslu. Místo „Co když to nevyjde?“ se zeptat také: „A co když to vyjde?“ Nebo: „Co se v nejhorším případě může stát?“

Strach není nepřítel. Je to bodyguard, který varuje: „Pozor, na tomhle obzvlášť záleží. Jdi dál, ale buď opatrný!“ Neříká: „Pozor, zastav se, raději nepokračuj!“ Strach se totiž poráží tak, že uděláme přesně to, čeho se bojíme, jen obezřetně. Tak se překonávají domněnky a mindráky. Tak se posouvají limity člověka. I proto je tu i předposlední otázka:

6. Jaký nepořádek si v hlavě potřebuji uklidit?

Možná nás někdo zradil, zklamal, podrazil. Možná jsme nesprávně reagovali. Možná jsme sami sebe připravili o energii. Máme na čem pracovat? Super.

Proveďme si i po tomto týdnu inventuru svého okolí, ovšem pozitivně. Uvědomme si, že z dlouhodobého pohledu nezáleží na lidech, kteří nás srážejí a opouštějí, nýbrž na těch, kteří nás zvedají a podporují. Netrapme se lidmi, kteří se netrápí pro nás, nezaměřujme se na ty, kteří nám odčerpávají sílu, ale naopak investujme svůj čas a myšlenky do těch, kteří nám sílu dávají. Nikdo nám nedokáže vzít náš klid bez toho, abychom mu to sami dovolili.

Týden je dost na to, aby nám v hlavě vznikl chaos a nepořádek. Protřiďme to, co jsme si dovnitř za ten týden natahali. Zbytečné vyhoďme, potřebné založme. Proberme zejména všechny lítosti, soudy, vzteky. Zopakujme si, že v každém okamžiku děláme to nejlepší, co umíme. Z nevhodné reakce se poučme, tečka. Z chyby vyrobme zkušenost, tečka. A hlavně se začněme znovu soustředit na co, co můžeme ovlivnit. Viz poslední otázka:

7. Jaké smysluplné činy vykonám v příštím týdnu?

Obraťme list. Je tu nový začátek. Tak jako v mých motivačních diářích nás čeká nová nepopsaná stránka a pero držíme my, tvůrci své změny.

  • Co opravdu CHCI?
  • Na co hodlám být HRDÝ za týden touto dobou?
  • Jakou konkrétní překážku toužím PŘEKONAT, jaký dílčí cíl ZVLÁDNOUT?

Pamatujme si: Pokud chceme ve svém životě vidět změnu, ta změna musí předně vyjít od nás.

Jak zocelovat své myšlení, o tom je magazín FC. Dvouměsíčník stojí 109 Kč (každé číslo lze koupit samostatně zde), pro předplatitele je za 99 Kč.

Motivační diář s bonusem v podobě tří vydání magazínu Business Leaders za 449 Kč lze získat pouze zde.

© Petr Casanova