7 staromódních způsobů, jak vybudovat dlouhodobý vztah

Před zahradní restaurací, bičovanou provazy deště, zastavil vůz. V něm asi sedmdesátiletý pár. Muž vystoupil, ve slejváku oběhl příď a rozepjal deštník nad dveře, aby druhou rukou galantně pomohl ven společensky oděné ženě.

„Kráva!“ zvolal zatím v restauraci mladík, který seděl u vedlejšího stolu. „Byla to strašná kráva!“ Mluvil k někomu do mobilu.

Když starší pár pomalu došel k přednímu stolu, číšník jako na pokyn přispěchal s velkým pugétem. Muselo v něm být tak padesát karmínových růží. Starší muž před ohromenou ženu ztěžka, ale obřadně poklekl a dojatě poděkoval za přesně tolik společně prožitých let.

„Woe, čtrnáct dní bylo ažaž.. Vozovej park musíš pravidelně obměňovat!“ chechtal se na celou restauraci mladík. Pořád mluvil do mobilu.

Zatím ten starší muž přisunul své dámě židli, sám se usadil po její levici, sevřel obě její ruce do dlaní a to, co pošeptal, bylo možné odečíst nejen z jeho rtů, ale hlavně z výrazu: „Tak rád se Ti zblízka dívám do očí.“

„Jo, další mám v merku! Včera jsem ji naťukl pár sladkými řečmi. O víkendu ji sejmu. A pak zas popojedu o dům dál,“ vykládal ten mladík na celou restauraci.

Těkal jsem očima od jednoho stolu k druhému a připadal jsem si jako v článku Co odlišuje chlapy a chlapečky.

V té restauraci se totiž srazily dva světy. Dva přístupy ke vztahům a lidem vůbec. Když se po večeři starší dáma svému partnerovi omluvila a odešla na toaletu, muž si všiml, že ho sleduji. Usmál se. „Slyšel jste?“ ukázal jsem ke stolu, kde ještě nedávno seděl mladík. Ve vzduchu ještě obíhaly jeho ego-výkřiky a energie, kterou jen on považoval za příjemnou.

Starší muž pokrčil rameny: „Když člověk považuje za svou přednost, že neumí vyjít s lidmi a udržet si dlouhodobě partnerku, nemůže očekávat, že dosáhne jakéhokoli dlouhodobého úspěchu. Nikde, ani v práci, totiž nikdy neuspějete sami. Potřebujete ovládat dlouhodobě dobré vazby s lidmi, být přidanou hodnotou, kterou vnášíte do jejich života. Být dobrým partnerem znamená být dobrým člověkem.“

Chladla mi káva, zatímco mi svěřoval popis přidaných hodnot, které dnes, i po půlstoletí, své partnerce dává. Nikdy to nemusel dělat. Mohl ji kdykoli opustit. Věnovat se čemukoli méně náročnému, než je budování vztahu. Odepsat ji při první při, nespokojenosti, krizi.

Nakonec mi řekl: „Víte, mládenče, láska je krásná, když o ní mluvíme. Ale ještě krásnější, když ji vytváříme.“

Z té restaurace jsem odcházel s pocitem, že nepatřím do téhle doby. Že jsem staromódní a chci tak dál i žít. Vím, že následující řádky budou odsouzeny; že namítnete, že tak se dnes přece nedá žít. Ale věřte, že dá. Už jsem viděl mnoho takových lidí a párů.

Šťastných dlouhodobých párů.

A proto mám sedm námětů, které jdou proti proudu této doby. Třeba Vás některý z nich osloví a zkusíte ho, byť jediný den, uskutečnit:

1. Zkusme strávit společný čas bez moderních technologií a práce

Zdá se to nemožné, ale někteří lidé toho jsou vážně schopni. Odloží mobil, odpojí se od sítě, zavřou notebook, a tedy i maily. A zkusí si s člověkem povídat face to face, ne Face to book. Mnozí zjistí, že ten druhý má více výrazů než jen u profilové fotky na chatu, že jeho slova mají teplotu a energii jiné než přes Skype, že je to skutečná bytost, které se lze dotknout, procítit ji, že ji netvoří jen soubor písmen a emotikonů. Že struktura jeho kůže a rtů je pozoruhodnější, než když líbáte monitor.

Vím, že s uschovanými moderními přístroji nebudeme tak cool a trendy, jako když je všem dáváme na odiv. Ale jen máloco dokáže člověk nabít víc než živý sytý smích, tichá procházka ruku v ruce, tanec, při kterém cítíte teplo, rozpaky i tlukot srdce druhého.

A snad nic na světě nepřekoná mačkavé objetí.

Vím, že je to staromódní. A je to dobře. Jen tak se i ty nejobyčejnější minulé události dnes mohly stát nejNEobyčejnějšími. Zvláště když je můžeme provádět s těmi pravými lidmi. Trávit s nimi čas je někdy hodnotnější než koukat na reality show nebo hrát Angry Birds.

Také vím, že jsme všichni děsně žádaní, nepostradatelní a busy. Že musíme mít stále po ruce mobil, nejlépe hands-free v uchu. Že se potřebujeme cítit jako ti nejdůležitější lidé světa. Problém je, že ti u sebe často žádný mobil nenosí a nejsou stále k dispozici.

Neřaďme důležité lidi až za práci. Ne proto, že „se to sluší“, ale že to stojí za to. Ti lidé totiž minutu za minutou umírají. A my s nimi.

2. Buďme plně přítomni ve společnosti druhých

Na této zásadě stojí moje poslední publikace Jak být oporou dítěti. Jedny z nejsilnějších emocí, jaké člověka dokážou sevřít v dobrém či špatném, jsou slast, že jsme v přítomnosti někoho, kdo je pro nás důležitý, a naopak úzkost, že nám tentýž člověk schází. Ačkoli jde o opačné extrémy, vedou přirozeně k jednomu postoji: Vážit si času tráveného s druhým a dávat mu najevo, co pro nás znamená.

Máloco se na člověku cení víc než schopnost věnovat druhému upřímnou a soustředěnou pozornost. Jednak proto, že čas je nejdražší komodita vůbec. Dávat ho někomu znamená věnovat mu kus života, který už nikdy nezískáme zpátky. A jednak je to jediná šance, jak pochopit, co člověka trápí. Musíme opravdu BÝT s ním, naslouchat mu bez roztěkaných myšlenek, co nás kdy čeká, a pohledu na hodinky. Nic dražšího nejde člověku dát.

Lidé, o kterých tvrdíme, že nám na nich opravdu záleží, by měli být až příliš cenní na to, abychom je ignorovali. Proto nemarněme čas sháněním drahých dárků, to jsou jen věci, které tu vždy budou. Raději pro své blízké šetřeme to nejdražší, co máme a co tu navždy nebude – sebe a svůj čas.

Společně strávený čas se zdá jako nic, ale pro někoho může znamenat úplně všechno. Vytváří totiž vzpomínku, která se nikdy neztratí, dokud je člověk živ. Na rozdíl od věcí, jež ztrácejí hodnotu, rozbíjejí se, trhají, ztrácejí. Časem vytváříme trvalý otisk. Lidé si možná nebudou pamatovat, co jsme jim řekli, ale rozhodně si budou celý život pamatovat, jak se v naší blízkosti cítili.

3. Vyjadřujme komplimenty a podporu

Ve vztahu nikdy nejsme soudci. Jsme partneři. Jen proto, že se druhému momentálně něco nedaří, ho nemusíme kritizovat. Jen proto, že jde momentálně složitou cestou, která ho tíží a jež mu nevychází, ho nemusíme zrazovat. Jen proto, že momentálně neuspěl a trápí se, ho nemusíme ještě ponižovat. Jen proto, že jsme měli pravdu, ho nemusíme zesměšňovat. Vztah není sportovní zápas, ze kterého by jeden vzešel jako vítěz a druhý jako poražený. Ve vztahu totiž buď oba vyhrají, nebo oba prohrají. Protože nejsou soupeři, ale spoluhráči.

V publikaci Jak být oporou dítěti jsem to vysvětloval na rodinných vztazích. Nezáleží na tom, jestli je partner momentálně hoden našeho obdivu – oceňme ho. I když dnes vyhrávají jeho slabé stránky, připomeňme mu ty silné. Když se topí, pomáhejme mu nad vodu. Ne, my skutečně nejsme rozhodčí, kteří vyčítají, co dělá špatně, ani trenéři, kteří mu radí, co dělat lépe. My jsme podpora, která dělá to nejtěžší – stojí při něm.

  • Nevěřme, že existuje Pan Božský, který přijde a vyřeší všechny naše problémy.
  • Nevěřme, že existuje láska na první pohled, která trvá celé věky bez práce a tolerance.
  • Věřme ale, že existují lidé, o které a za které stojí za to bojovat. Ne proto, že by byli tak dokonalí, ale proto, že jsou tak nedokonalí, jak nám vyhovuje. Viděli jste někdy znamení jin a jang? Nejsou to dokonalé kruhy, ale dokonalý kruh vytvoří. Právě proto, že si vzájemně nevyčítají, co druhému chybí. To, co druhému chybí, sami dodají.

Pravého člověka, Váš jang, poznáte velmi jednoduše. Ačkoli Vás možná v první chvíli přitahoval jeho zevnějšek, všechny tělesné přednosti se náhle rozpustí ve Vaší mysli. Začnete vnímat jeho energii, poznávat jeho smysly, oceňovat jeho myšlení. Začnete vidět podstatu jeho osobnosti, ne jeho schránku.

Proto lidé ve skutečnosti nepropadají lásce z fyzických důvodů. Po někom takovém můžeme toužit ke zbláznění, chtít ho vlastnit. Ale dokážeme ho „milovat“ jen s otevřenými očima, ne srdcem. Tedy ne dlouhodobě, protože fyzická krása se s věkem mění. Proto když potkáme správného člověka, jeho fyzické nedokonalosti se stanou druhořadými.

A my ho začneme podporovat bez ohledu na to, co vidíme.

Budeme ho totiž podporovat pro to, co cítíme.

4. Buďme k sobě upřímní

Tak rádi upřednostňujeme milosrdné lži před tvrdými fakty! Vždy si najdeme dost důvodů, proč to označit za přednost. Tvrdíme, jak nám na druhém záleží, a proto mu neříkáme nepříjemné věci. A přitom nám na něm záleží tak málo, abychom k němu byli upřímní. Označujeme to za projev citlivosti, ale na konci je vždy lepší být zraněn pravdou než obluzován lží. Vztahy založené na lži vždy umírají mladé. Protože fakticky zemřou už v okamžiku lži bez ohledu na to, jak dlouho po jejím vyslovení ještě trvají.

Lež je jako sněhová koule. Z nevinné vločky vzniká lavina. Musí. Protože musíme lhát jiným i sobě. Nejsme nic více než lháři. Kdo by chtěl s lhářem žít? A my s ním musíme žít. Dennodenně. Permanentně. Se svým svědomím.

Lží chráníme své křehké ego. O nic víc nejde. Jsme jen tak zbabělí, že neumíme nést následky činů, za které jsme odpovědní. Co kdybychom to zkusili z jiného konce? Přestaňme být alibističtí. Přijměme osobní odpovědnost za to, co jsme kdy udělali špatně. Pokud víme, že některé naše činy nebo slova zranily člověka, na kterém nám ve skrytu záleží, přiznejme své chyby a čelme realitě – vyhodnocení našich činů. Udělejme to ne kvůli druhému, ale kvůli sobě. Zasloužíme si vidět druhého se zlomeným srdcem, povodeň jeho slz. Jestli máme duši, ten strašlivý obraz si zapamatujeme na celý život.

Omluva je nejlepší lepidlo, které drží dlouhodobý vztah. Možná na to, co jsme druhému způsobili, už nebude stačit, ale v takovém případě je to dobře pro oba. Pomůžeme tím druhému, aby si našel lepšího partnera, a pomůžeme tím sobě, abychom konečně začali být co k čemu. A chovat se tak, abychom se jednou nemuseli stydět za pravdu.

Každý chybuje. Buďme tedy upřímní. I v omluvách. Říkejme to, co děláme, a dělejme to, co říkáme. Nikdy nedegradujme svou omluvu výmluvou. Výmluvy nejsou omluvy. Prostě jsme to udělali. Basta. Nedodávejme víc. A teď se ukáže, jaký je náš partner. Dokáže nás v těžké chvíli podpořit? Dokáže na nás přesto najít to dobré? Dokáže překonat problémy a najít s námi společné řešení, jak jít dál?

5. Co si doma navaříme, doma také snězme

I když se to zdá jako samozřejmě, není to pravidlo do této doby. O to více bychom o něm měli přemýšlet. To pravidlo zní: NIKDY nepostujme nic negativního o svém partnerovi na sociálních médiích. Je to stejné, jako kdybychom otevřeli okna a zakřičeli do světa něco „vtipného“, čím ho degradujeme.

Vím, že děti rády vypalují ponižující statusy o svých kamarádech, učitelích, rodičích. Přitom podstata informace není v obsahu příspěvku, nýbrž v jeho jmenovce. V tom, kdo jej vydal. Ten křičí, jak málo má zdravého úsudku a jak rád nechává místo nadhledu mluvit své rozhořčení. Ne, to není post o jiných lidech, ale o něm samotném.

Jak píšu v publikaci Jak být oporou dítěti, ve vztahových problémech se nikdy nesnažme získávat cizí lidi na svou stranu. Protože vztah je specifická váha – má jen jednu misku, misku obou partnerů. Přitížit druhému znamená přitížit oběma. Navíc málokdo zvenčí opravdu vidí do našeho vztahu. Kdekomu náš vztah nedává smysl. Zvenčí se totiž dobře soudí rozumem, ale partnerský vztah není jen racionální, také emocionální. A cizí lidé v našem vztahu nemají své emoce. Jak by nám tedy mohli rozumět a správně poradit?

Jestliže jsme si nadrobili problémy, vyluxujme je s partnerem. Ostatní přizvaní by nám na koberci naše drobky ještě rozšlapali. Dva jsou dost na to, aby nalezli kompromisní řešení – pokud ovšem jsou schopni ho hledat. Kde je vůle, je cesta. Ale musí být oboustranná.

6. Nejen dodržujme, ale překonávejme své sliby

Životní úspěch je založen na 2 věcech: 1) na rozhodnutích a 2) na činech uskutečněných ve směru těchto rozhodnutí.

Dá práci už stanovit si závazek. A ještě větší práci ho dodržet. Proto tak málo lidí dosahuje úspěchu. Jo, je to dřina. A udržet si dlouhodobý vztah je dřina nemenší. A víte proč? Protože jsme denně konfrontováni se svými vlastními sliby, které nemůžeme okecat – nedali jsme je totiž sobě, ale druhým. Proto je kdekdo raději sám. Sebe může obelhat snáz. Bez následků na své pověsti, bez poškození ega.

Dobrý partner je oddaný svým slibům. Dodržuje je bez ohledu na to, že čas a nálada, ve kterých slib složil, dávno pominuly. To je rys důležitý nejen pro dlouhodobý vztah, ale i dlouhodobý úspěch v životě. Držet zacílení. Být dlouhodobě fér.

Opět nestačí jen říkat. Je nutné činit. Nestačí slibovat. Je nutné to prokazovat. Nebo ještě lépe, předčit své sliby. Být o krok před očekáváním partnera. Dát víc, než vyžadoval. To je princip úspěchu ve všem, i v byznysu.

Ještě nikdo na světě nezchudl dáváním. Zní to paradoxně. Ale je to fakt. Naopak už mnoho lidí zchudlo jen braním. Získali totiž věci, ale ztratili lidi. A bez dobrých vztahů s lidmi se nedá v ničem uspět.

Vztahy, v nichž oba více dávali než brali, jsou nezapomenutelné. Žijí dokonce ještě dávno potom, co jeden ze vztahu odešel. A víte proč? Protože nám toho dal na mnoho let dopředu.

7. Buďme k sobě loajální

Je snadné spolu být, když je nádherně. A je důležité stát při druhém, když se v životě zatáhnou mračna. Stůjme při něm v takových okamžicích. Ne proto, že bychom snad chtěli stát v temnotě. Ale proto, že nechceme, aby v temnotě stál on sám.

Buďme vždy na jeho straně a nelekejme se stínů. Pochopme, že nám ukazují, kde je světlo. Naučme se se stíny, našimi problémy, pracovat. Rozumět jim. Hledejme jejich příčiny.

Být věrný ve vztahu není volba, ale základní priorita. Věrnost může znamenat úplně všechno pro člověka, který je po našem boku. Jestliže nám důvěřuje natolik, že si přeje, abychom ho celý život jistili, nezklamme ho. Už kvůli sobě. Opravdu, sice nikdy nemůžeme slíbit, že při něm budeme stát po celý zbytek jeho života. Ale určitě při něm můžeme stát po celý zbytek toho našeho.

  • Jak najít společnou cestu kvůli dětem, když se vztah povážlivě zatřese a partneři začnou stát proti sobě, ne na stejné straně? I o tom čtěte v publikaci Jak být oporou dítěti, která má povahu pracovního sešitu, tedy obsahuje pracovní listy pro řešení problémů. Samostatně se dá ještě koupit zde, naopak s výhodami předplatného zde.

© Petr Casanova