Problém „pana Bycha“ aneb Jak ve zraněném vztahu vrátit čas

1. PRO NĚJ: Vrať se na začátek vztahu.

„Znovu dělej to, co jsi dělal na začátku vztahu, a nikdy nemůže být konec vztahu. Protože to, co jsi dělal na začátku vztahu, vedlo v JEJÍM srdci k pokračování vztahu.“

Pan Bych znejistěl. Už si nepamatoval, CO to vlastně bylo. Zkoušel jsem mu napovědět: „Možná jste tehdy spolu mluvili jako kamarádi, bavili se životem jako děti, chránili se navzájem jako sourozenci.“

Pozoroval jsem jeho rty a čekal na okamžik, kdy se pohnou ve snaze zaprotestovat „To ale už nejde“ nebo „To už nedokážu“. Jakmile to v návalu slabosti vyslovil, vrátil jsem ho do současné situace: „Vím, že vrátit se ve svém chování na úplný začátek vztahu není lehké, ale ten, kdo chce mít zpátky funkční vztah, zvládne i nelehké. Opravdový chlap,“ zvýšil jsem hlas a pan Bych zbystřil, „který chce skutečně vybojovat ženu, pohne i horou, když to pomůže.“

Jak píšu v knize 100 nejkratších cest k Tobě, chceme-li opravdu vrátit čas, pak vnímejme to, co jsme dělali na krásném začátku, jako déšť, který všechno zavlažuje a živí; a naopak to špatné, co jsme dělali ve vztahu pak, jako oheň, který všechno živé spaluje. Postup je jednoduchý: Použij déšť, abys uhasil oheň.“

1. PRO NI: Vyhni se definitivě.

„Zachránit vztah nikdy nemůže jen jeden,“ řekl jsem jí. „Ten jeden potřebuje, aby i druhý projevil nějaké úsilí, společnou vůli. Když to druhý neudělá – nebude jednat, neřekne, jak moc toho prvního potřebuje ve svém životě –, pak tímto činem (nebo spíše NEčinem) jen vyjadřuje, že prvního opustil bez jakékoli naděje.“

Paní Bychová byla v opačné situaci než pan Bych: Měla na výběr. On žádný neměl. Ani pořádně nevěděl, co má dělat, co konkrétně zlepšit. A tak jsem sáhl do biologie.

„Tvůj muž má dvě uši a jen jedna ústa proto, aby víc naslouchal než mluvil. A Ty máš dvě oči a jen jedna ústa proto, abys pak víc sledovala to, co opravdu dělá, a méně kritizovala to, co ještě nedělá. Dát vztahu příležitost totiž znamená i vyhnout se ve slovech definitivě. Snažit se pochopit, že nikdo není dokonalý, ani úspěšný chlap. Že odstraňování chyb je proces. Chvíli trvá. Vyžaduje trpělivost. Z obou stran.“

Zkrátka: Pro vztah musejí pracovat oba. Nejen ten, který potřebuje napravit to, co zavinil.

2. PRO NĚJ: Dej vztahu prioritu.

Dlouhé roky manželství pan Bych budoval kariéru a bohatství. Zvykl si, že když zazvoní telefon, má volající prioritu. Že když ho odvolají z dovolené, má to prioritu. V hlavě měl jen peníze.

Proto jsem mu do mysli vsadil jednoduchého broučka, který tam začal efektivně hryzat…

„Peníze je vždycky snazší obnovit než lásku a důvěru konkrétního člověka. Jsou-li totiž peníze jednou pryč, dají se znovu vydělat. Stanou-li se z miliard miliony, mohou se zase z milionů stát miliardy. Jakmile však láska a důvěra jednou zmizí, jsou těžko obnovitelné.“

Napsal jsem mu na papír: Je tak snadné říct ,Promiň, nemám na Tebe čas‘ člověku, který Tě právě potřebuje, ale tak těžké slyšet: ,Promiň, nemám na Tebe čas‘ od člověka, kterého právě potřebuješ Ty.

Pan Bych přikývl. Už to věděl.

2. PRO NI: Pochop, že každý vztah prochází problémy, ale jen silný jimi projde.

„Vztah nemůžeš vzdát jen proto, že není ideální,“ řekl jsem paní Bychové. „To bys odešla z každého vztahu, protože ideální vztah neexistuje. Vztahy, které fungují, nejsou takové, že by neměly žádné problémy, ale že v nich oběma záleží na vztahu natolik, že hledají způsob, jak by spolu mohli fungovat, jak své problémy řešit.“

Problémy neoslabují vztahy, ale prověřují je. Odhalují, zda jsou opravdu silné. A ty silné posilují ještě víc. „Problémy jsou jako činky. Čím těžší zvládneme, tím silnější budeme.“

Požádal jsem ji, ať sundá stříbrný řetízek ze zápěstí. „Vztah je jako ten řetízek. Přetrhne se tam, kde povolí nejslabší článek. Tvým úkolem je být dostatečně silná a neoslabovat ani Tvého partnera. Podporuj ho, bude silnější a zvládne to. Zvládne to díky Tobě. Zvládnete to oba.“

Jinými slovy: Ve vztahu záleží nejen na tom, jak moc si umíme porozumět, ale i na tom, jak moc se umíme vyhnout nedorozumění.

3. PRO NĚJ: Raději ztrať argument než člověka.

„Možná přijde chvíle, kdy Ti rodina poleze na nervy, kdy budeš litovat, že jste zase spolu, kdy Tě to bude svádět vyčítat, obviňovat, zraňovat,“ upozorňoval jsem pana Bycha, „ale pamatuj si, že je lepší ztratit vlastní pýchu kvůli někomu, komu na Tobě záleží, než ztratit někoho, komu na Tobě záleží, kvůli vlastní pýše.“

Pro chvíle, kdy bude litovat, že nevěnuje práci tolik času a kdy možná vyvolá scénu, jsem mu na ten papír připsal šest, pro mužské ego těžko vyslovitelných písmen: P-R-O-M-I-Ň.

„Omluvit se,“ řekl jsem mu, „je nejlevnější způsob, jak získat zpátky ten nejdražší dar – vztah. Nauč se to slovo. A používej ho často. P-R-O-M-I-Ň nemusí znamenat vždy jen to, že jsi vinen, mnohdy znamená hlavně to, že Ti na někom záleží, že zachraňuješ vztah.“

„Petře, myslíš, že to dokážu?“ vyhrkl. A pak se opravil: „Že to (se ženou) dokážeme?“

Usmál jsem se. „Když budeš své rodině najevo, že je Tvou prioritou a že se o ni dokážeš starat, budeš překvapen, kolik problémů už tím okamžikem z vašeho vztahu zmizí.“

Jak píšu v knize Cítit rozumem, myslet srdcem, vztah je jako zahrada, o kterou musíme ustavičně pečovat. Jen tak nezaroste plevelem a ponese zdravé ovoce. „Kdykoli může Tvé ženě nebo i Tobě připadnout, že jinde je tráva zelenější, ale pamatuj, že to se stane pouze tehdy, když zapomeneš svou trávu zalévat.“

A pan Bych už věděl čím – přece deštěm z počátků vztahu.

3. PRO NI: Pamatuj, že někdy člověka nejde zachránit, ale jde ho dál milovat.

Měl jsem poslední minutu času s NÍ. Připravoval jsem ji na opětovné setkání.

P-R-O-M-I-Ň mělo být to první, co paní Bychová uslyší. I pro ni jsem však měl námět k zamyšlení: „Dokázat se omluvit, to chce silného člověka.“ Přikývla. „Ale chce to ještě silnějšího, aby dokázal odpustit,“ dodal jsem. Uvědomovala si to.

Jejího muže čekal boj proti sobě samému. Proti svým dosud nejvyšším hodnotám – penězům a úspěchu v práci. Možná to byla předem prohraná bitva, ale opravdoví chlapi se pokoušejí vyhrát i takové. Jako v pohádkách.

Asi nejlépe to popisuje jedna z nejlepších pro dospělé – Pretty Woman:

„A co udělala ona, když ji zachránil?“

„Zachránila ona jeho.“

Bychovi poté

Někdy člověka nejde zachránit nebo změnit. Vždycky ho jde ale svým způsobem dál milovat. Vážit si ho za to, že se chtěl změnit. Změnit totiž jde pouze člověka, který si uvědomuje a přiznává své chyby. A to – hlavně pro úspěšné lidi – nikdy není snadné.

Především jsem však chtěl, aby oba pochopili, že v žádném vztahu není a ani nesmí být nekonečné slunečno. Pak jsme vděční i za bouři. Protože nás donutí o to víc se semknout a přitisknout k sobě – pod jeden deštník.

Paní Bychová se vrátila ne proto, aby manžela zachránila z jeho neštěstí. Ale aby mu pomohla zachránit v první řadě sebe samotného.

Dokázal to. Proč by ne! Přehodnotil svůj žebříček priorit. A hlavně si začal uvědomovat hodnotu toho, co má (rodiny), ještě když to má, ne až kdyby to ztratil. Ne každá zahrada, která uschne, jde totiž ještě vzkřísit. Měl štěstí. Pro tuto chvíli. Péče o ni teprve začala.

© Petr Casanova