Problém „pana Bycha“ aneb Jak ve zraněném vztahu vrátit čas

Uděláš chybu. Lituješ jí. Napravíš se.

Ale partner Ti už nechce dát novou šanci. Mluví o narušené důvěře. O skleničce, kterou jsi praštil o zeď. Už nikdy nebude jako dřív.

Jenže ani Ty nejsi jako dřív. Máš stejnou tvář i jméno, ale jsi jiný člověk. Ponaučený.

Bychovi

Ve své knize 100 nejkratších cest k Tobě píšu: Nikdy nedávej druhou šanci stejnému člověku. Dáváš-li ji, ať je to jiný člověk. Ten, který už nezopakuje stejné chyby. Stejné činy vedou ke stejným výsledkům. Ke stejně zlomené důvěře. Stejně rozbité skleničce.

Jenže budoucnost vztahu neleží jen v té osobě, která chybovala a chybu odstranila, ale i v jejím protějšku. Ten musí znovu pracovat na své důvěře. Oba to tak mají velmi nesnadné.

Tomuto typu případů říkám „pán a paní Bychovi“. Pan Bych totiž pozdě bycha honil.

Když pracuji s lidmi, nedělá mi problém pracovat s těmi, kterým se nedaří. Ti totiž mají obvykle špatné pocity, někdy až nesnesitelné, a chtějí je změnit, jsou přístupni jakýmkoli doporučením, která jim dávají naději. Problém je pro mě, a zní to paradoxně, pracovat s lidmi, kterým se například pracovně daří. Oni totiž nevidí žádný důvod, proč něco měnit.

Jako pan Bych.

Pan Bych

Pan Bych byl úspěšný podnikatel. Znal základní teorii úspěchu, tedy odstranit ze svého života multitasking (řešení víc úkolů najednou). Naučil se soustředit na jedinou věc – na jediný cíl. Byl jako voda, soustředěná do jednoho bodu – mění se v proud, který podemele břeh. Nebo byl jako světlo, soustředěné do jednoho bodu – mění se v laserový paprsek, který provrtá skálu. Podobně mocné jsou i myšlenky, které soustředíme – vyřeší cokoli.

Pan Bych ale udělal jednu chybu, kterou si nechtěl připustit. „Multitasking“ vyřadil vůbec ze svého života. Od rána do noci se tedy soustředil pouze na práci. Neměl čas na rodinu, přátele, své vlastní zájmy. Říkal mi: „Proč bych měl věnovat hodinu dětem, když mohu za tu hodinu udělat spoustu další práce a vydělat ještě víc peněz?“ Varoval jsem ho, ale nevnímal…

Život je změna. I když se sebevíc snažíme, jsme součástí neustálé změny. Na změně stojí vesmír, příroda. A třeba také ekonomika. I když pan Bych byl díky svému soustředění v práci velmi efektivní, ekonomika tehdy spadla do krize. Pan Bych přes veškerou snahu ze dne na den ztratil pracovní výsledky, pro které žil – ze kterých sál životní energii. Mnoho miliardářů se tehdy změnilo jen v milionáře a sáhli si na život. Ne proto, že by jim snad miliony byly málo, ale proto, že ztratili smysl života – pracovní úspěch. Jako pan Bych.

Ten den přišel domů a poprvé si všiml, že je dům prázdný. Manželka i děti přitom odešly už před několika měsíci. Ten den mu ale začaly chybět. Uvědomil si, co je „stolička štěstí“.

Má-li židle, na které sedíme, jedinou nožku, pak pokud se tato nožka, která nese veškerou váhu našeho života, zlomí, zlomíme se i my. Má-li ale židle našich hodnot například čtyři nožky, pak zlomení pracovní nožky tolik nevadí – energii pro život nám dá rodina, přátelé nebo vlastní zájmy, pokud jsme ovšem pro tyto hodnoty po celou dobu „měli čas“.

Říká se tomu work-life balance. Vyvážení práce a osobního života. Pan Bych to neuměl. Varoval jsem ho. Teď mi zavolal. Chtěl by vrátit čas. Získat zpět rodinu, kterou vyměnil za jinou hodnotu.

Paní Bychová

Svého muže vždy milovala. Roky ho podporovala. Roky doufala, že přibrzdí, změní se.

Věřila, že ho změní první dítě. Nezměnilo. Doma se pan Bych kvůli miminkovskému křiku prý nemohl soustředit, a tak se z práce vracel o to později. Nepřesvědčilo ho ani druhé dítě.

Paní Bychová byla na děti sama. Neviděl to. Ve svém soustředění na práci to přehlížel. I to, že na rodinu už neměl žádný čas. Bohužel, se ženami je to tak, že když si na ně muž dlouhodobě nedělá čas, naučí se žít samy, respektive s někým jiným, kdo jim čas věnuje.

Jak píšu v knize Cítit rozumem, myslet srdcem, dokud se žena hádá, je muž ještě ve hře. Jak ale zavládne ticho, hra skončila. Protože s tichem přichází rezignace a ignorování. Ticho je nejsilnějším výkřikem ženy. Mluví o bezmoci a ztrátě síly pořád vysvětlovat, přesvědčovat, děti nebo sebe obhajovat (viz článek Proč muži ztrácejí všechno, když přichází ženské NIC).

Seděl jsem s paní Bychovou v čajovně, ukazovala mi manželovu SMS. Byla nádherná, plná lásky. Byla dnešní. A pak tu předchozí. Byla ještě krásnější. Stará několik let.

„Pěkná slova,“ řekl jsem.

„Ano,“ přisvědčila, „muži dokážou hezky mluvit, ale už ne konat. Tak mi, Petře, řekněte, proč bych mu teď měla věřit?“

Jak vrátit čas

Denně mi napíše o svém problému okolo 300 lidí. To je 9000 měsíčně a přes 100 000 ročně.

Většina případů má nadpis: „Jak vrátit čas?“ Vědí, že to nejde. Nemůžeme opravit dávné chyby v minulosti, ale můžeme tak učinit v přítomnosti. Pokud sami sebe napravíme, sice nezměníme minulost, ale změníme budoucnost. A o tu jde přece především.

Když ve svých knihách popisuji krok za krokem řešení jednotlivých případů, nezřídka jde o takové „manžele Bychovy“. Vědí, že vztah už nikdy nebude jako dřív, ale to podle mě nevadí – alespoň může být takový, jaký ještě nikdy nebyl.

Co je ale podmínkou u NĚJ i u NÍ?

Jaké 3 odlišné úkoly museli zvládnout jak pan, tak paní Bychová?

Otočte, prosím, na 2. stránku.