Vztah jako šachy: Proč král potřebuje dámu a kdy ho vyřadí i obyčejný pěšák

Kdo je vlastně pro dámu pravý král?

V příštích dnech jsem vyhledal kamarádovu bývalou partnerku i s jejím novým partnerem. Rozdíl byl patrný na první pohled.

Bylo jim dobře, protože se vzájemně inspirovali a podporovali. On říkal „Miluji Tě“ ne ze zvyku nebo proto, aby řeč nestála, ale proto, že jeho nová partnerka byla tím nejlepším, co ho v dosavadním životě potkalo. A ona chtěla být někdo, o koho neztratí tak snadno zájem, jemuž tudíž bude chtít být nablízku a po jehož boku si bude užívat krásné maličkosti.

On si uvědomoval její důležitost pro svůj vlastní růst a ji naplňovalo, že mu pomáhá, že dává na její slova: Jsi důležitý a dokážeš všechno, o co se pokusíš. Můžeš být statečný, máš na to.

Imponovalo jí, že se před nikým neshýbá. Ledaže by chtěl tomu, před kým sklání svá záda, pomoci zpátky na nohy.

A on oceňoval, že v jeho životě vytváří to nejkrásnější – duhu. Ostatně, víte, jak vzniká duha? Když déšť lidských slz prosvítí hřejivé slunce. Za všech okolností, i za těch špatných, můžeš být statečný, spolu to zvládneme – říkala jako pravá dáma pravému králi.

"Spolu to zvládneme," řekla dáma. A král věděl, které z těch slov bylo nejdůležitější. Spolu.
„Spolu to zvládneme,“ řekla dáma. A král věděl, které z těch slov bylo nejdůležitější: spolu.

Koho potřebujeme

Dostávám mraky dotazů, proč nefungují druhé šance, proč existují lidé, se kterými nemůžeme být, ale pak nemůžeme být ani bez nich, a proč vůbec po čase zjišťujeme, že si s někým, kdo do té doby výhradně tvořil náš život, už nemáme co říct.

Když se takto zeptal můj kamarád, oblékli jsme se a vyšli před stavení. Ukazoval jsem mu, kdo v přírodě prospívá – ten, kdo se mění a rozvíjí. Změna je život a život je změna. Kdo v přírodě zůstane stát, zanikne. Dokonce i stojatá voda hnije.

Všem nám dělá dobře prohlížet s partnerem staré fotografie a usmívat se, jak legrační jsme byli, a poté zvážnět při uvědomění, jakou cestu jsme od té doby společně ušli.

A víte, které slovo je nejdůležitější? Společně.

Jsme-li sami, po žebříku se hůře stoupá. Můžeme ztratit hlavu, odvahu. Víme-li však, že je někdo nablízku, kdo nám pomůže, byť jen svou přítomností, leze se nám lépe. A moc rádi jsme potom přítomni tomu, když se snaží vylézt pro změnu on.

To dělá vztah šťastným – když druhému pomáháme dorůst tam, kam jsme sami vyrostli, a když následně my sami můžeme vyrůst ještě výš.

Existují dvojice, které se rozejdou a po čase zase k sobě vrátí. Pokud oba pochopili, že se mají vzájemně posouvat, a ne brzdit, mají šanci na nový úspěch. Jestliže se však k sobě vrátí pár, který se zasekne na žebříku, je přirozené, že si oba ještě více než předtím uvědomí, že opravdu potřebují někoho jiného. Někoho, kdo jim pomůže výš.

Poučení ze šachů

Vrátil jsem figurky zpátky na šachovnici a znovu jsme hráli. Potřeboval jsem, aby kamarád pochopil princip:

  1. že dáma je nejmocnější figurka a král zranitelný
  2. že hra může pokračovat ještě dlouho poté, co je dáma mimo hru, ale jak král padne, hra končí
  3. že ať si král myslí cokoli, potřebuje dámu, protože jen ta ho nejlépe ochrání. Čím? Právě tím, že je o tolik napřed (pohyb o libovolný počet políček libovolným směrem). Jen špatnému králi tato přednost dámy vadí.

Proto, prosím, pokud už nám bije srdce pro někoho jiného, snažme se ho podporovat, ale také mu nepřestávejme imponovat. Buďme mu inspirací, ale také si berme inspiraci z něj. Pak se ve vztahu můžeme společně posouvat třeba od A až do Z.

Hlavně, prosím, nezůstávejme stát. Pak totiž i řadový pěšák může pomoci vyřadit krále…

Získat knihu Cítit rozumem, myslet srdcemkterá pomáhá nalézat sama sebe v těžkých karmických situacích, včetně vztahových, je možné už pouze zde.

© Petr Casanova