Hanka Svobodová u karety obrovské, která pod noční oblohou klade vajíčka do snůšky.
Nad pobřežím zapadalo slunce. Po nekonečné pláži ťapala holčička. Co chvíli se zastavila, poklekla, vzala do maličké dlaně mořskou hvězdici, kterých příliv vyvrhl spousty, a hodila ji zpátky do oceánu. „Proč to děláš?“ zavolal jsem na ni. „Přece je odliv! A ještě praží slunce! Hvězdice, které zůstanou na břehu, rychle vysychají. Bez mé pomoci zahynou!“ […]

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde