Proč nemůžeme najít správného partnera a správný partner nemůže najít nás

Denně míjíš stovky, tisíce lidí, ale…

Jsi jako Jin a hledáš svůj Jang.

Jin a Jang představují obdoby půlměsíce. Ačkoli jsou opačné, do sebe přesně zapadají a vytvářejí perfektní kruh. Jako klíč, který přesně zapadne do zámku. Nesmí jít o jiný. Ale kde najít ten pravý klíč? A co když zrovna k tomu našemu zámku žádný klíč neexistuje?

V přírodě

Setkání se čtenáři mých knih probíhají přes léto v přírodě. Tam se nic neděje náhodou, nic není zbytečné a vše má své jasné místo v přírodním řetězu. Právě v přírodě lze nejlépe pochopit základní tezi: že Bůh ještě nevymyslel zámek, aniž by k němu nevytvořil klíč.

Nemusíme tedy VĚŘIT, že náš Jang existuje. Protože to VÍME.

Jen ho musíme umět hledat a vytvářet. Na obě slova kladu stejný důraz.

V Zemi nedostatku

Odmala jsme vedeni k tomu, abychom na sobě hledali chyby. Odmala proto máme sklon všímat si víc lidí, kteří nás upozorňují na naše chyby, a podle jejich doporučení se měnit.

Z toho plyne, že nás víc přitahují ti, kteří nás opouštějí, kteří s námi manipulují, kteří nám ubližují – zkrátka kteří nám působí bolest. Naučili nás hledat na sobě to, co nám chybí, co nám nefunguje, pro co nejsme nedostateční. Říkám tomu žít v Zemi nedostatku.

Výsledkem je, že běžně přehlížíme diamant, zatímco přehrabujeme kamení. Jinými slovy: Věnujeme větší pozornost lidem, kteří nás oslabují, než lidem, kteří nás posilují. Typický příklad: Postuje-li dnešní člověk svůj příspěvek na sociální síť, řeší v sobě více negativní reakce než pozitivní (a to dokonce i tehdy, kdy negativních je výrazně méně či jen jeden; ano, jen pro ten jeden dokáže mít zkaženou energii a celý den).

Většina lidí si tak navykla vidět to, co v jejich životě nefunguje; podle toho stanovovat svou sebehodnotu, působit navenek. Mnoho lidí, žijících v Zemi nedostatku, postrádá sebelásku, štěstí a doufá, že to za ně vyřeší vztah, někdo zvenčí. A to je druhý problém.

Orientace ven

Odmala jsme vedeni k tomu, abychom své chování ovlivňovali podle hodnocení zvenčí. Učitelova známka předurčila rodičovu odměnu nebo trest. Ve škole, doma, mezi přáteli, v dětství i v dospělosti, kdy jsme nastoupili do práce, pořád někdo cizí určoval, co máme dělat, zda za to budeme odměněni, nebo potrestáni, a jestli nebudeme nahrazeni.

Pro většinu lidí je tak naprosto normální za lásku považovat to, jak se chováme k druhým, ale naprosto nenormální vůbec přemýšlet o tom, jak se chováme sami k sobě. Mnoho lidí tak ze špatných a destruktivních vztahů odchází sežráno zevnitř – sebevýčitkami, lítostí a nutkáním opravit to, co v sobě „jistě mají porouchané“, bez jakékoli sebeúcty, sebelásky.

Mnoho lidí spojuje s láskou svou vlastní hodnotu. Domnívají se, že bez partnera nejsou kompletní, že se někomu musejí podbízet, doprošovat se, ponižovat, jenom aby si vysloužili „dobrou známku“ a nebyli sami. Jenže tito lidé ve skutečnosti už dávno sami jsou – byť ve vztahu.

Proměny

Tomuto klukovi bylo třicet, když za mnou přišel s tím, že celé mládí prorandil s mnoha ženami, měl tedy hluboký rozhled, znal rozmanité ženské kvality, ale žádná žena, kterou doposud potkal, nebyla dokonalá v komplexu – se žádnou nechtěl budovat životní vztah.

Měl svůj ideál a přestával věřit, že jej vůbec najde. Jak hledal, stárl, a jak stárl, posouval se mu takzvaný věkový medián. Možné partnerky, věkově blízké, byly stále starší a on si uvědomil, že ztrácejí na vzhledu. Jak učím v knize Cítit rozumem, myslet srdcemmusel se začít orientovat nikoli ven, ale dovnitř – vnímat bohatství ženy, které je uvnitř a rozhoduje o dlouhodobosti vztahu: její schopnost podržet, podpořit, naslouchat, „vysvobodit“…

Prostřednictvím naší specifické seznamky WithYou.cz se potkali. Byla stejná v tom, že také poznala mnoho mužů. V tom byly dva opačné půlměsíce. Rozuměli si – hlavně v míře trápení při hledání dlouhodobého partnera. A náhle zjistili, že čím déle na toho správného čekali, tím více ho nyní oceňují. Tím víc o něj nechtějí přijít, tím víc na vztahu pracují.

Ano, tomu se říká vytvářet správného partnera. Abych to vysvětlil názorně, stačí mi opět vyjít do přírody. Dlouhodobý vztah je totiž jako zahrada. Nestačí najít vhodné prostředí a podnebí. Je nutné se o zahradu denně starat. Vnímat, co jí schází a přebývá. Zbavovat ji každodenního plevele, zalévat ji – a ona pak dává chutné ovoce. Třeba celé generace.

A pak jsou holky, jako byla ona, můj další případ. Neměla sebevědomí. Pochybovala o sobě. V hlavě to neměla náhodou. Od mládí jí zpochybňovali a brali sebevědomí, i ve vztazích. Už ani nevěřila, že existuje muž, který by ji třeba i po čase nezačal zraňovat.

Věnoval jsem tomu celou jednu část knihy Cítit rozumem, myslet srdcemabychom se naučili uzdravovat takzvané zraněné vnitřní dítě. Abychom minulost neprodlužovali do přítomnosti a neničili si tak i budoucnost. Raději byla sama než s někým špatným, a to jí na sebevědomí nepřidávalo. Potřebovala někoho, ale ne ledaskoho. Někoho, kdo ji pochopí. A když nepochopí, tak ji alespoň přijme.

Světlo a stín

V rámci naší specifické seznamky WithYou.cz vodím lidi do zvláštní kavárny, kde se sedí potmě. Lidi nerozptyluje vzhled, plně se zabývají druhým, energií jeho slov, dechu, obav, které jsou potmě nejvíc slyšet. Lidé jsou tam otevřeni svým pocitům, nádherně se vciťují. Dokážou si být tak blízcí!

V té kavárně je ale i reflektor. Prudké a jasné světlo náhle změní objekt. Z první reakce hned poznám, odkud člověk přichází – ze Země nedostatku? První ho zaujmou vrásky? Nebo jiná než vysněná barva vlasů? Ten, kdo byl tak blízký, je najednou tak vzdálený?

V naší specifické seznamky WithYou.cz mi nejde o líbivost vzhledů, ale blízkost srdcí. Vzhled se totiž časem vždy okouká a navíc se mění (zpravidla k horšímu). Zatímco sázka na srdce je dlouhodobá. Srdce pozná Jin a Jang. Kdežto očima to, co je opravdu důležité, přehlížíme.

Oči také vydávají svit. Ten v začátku vztahu zalévá každého tak jasným světlem, že v něm nejsou vidět nedostatky. Když si však oči na prudký jas zvyknou, náhle v druhém vidí i to, co mu nelichotí, ale čím byl vždy vybaven. Dokonce, čím prudší je naše světlo, tím delší stín se za objektem zájmu vytváří. Proto mám tak rád tmu. V ní jsou lidé náhle tak jasní!

Dlouhodobá láska je především o schopnosti přijmout člověka takového, jaký je. Umožnit mu, aby se měnil ve stále lepší verzi sebe sama. Pak dokáže víc než o samotě, protože ho podržíme i tehdy, kdy v sebe sám věřit nebude. Dlouhodobá láska tedy znamená nenutit druhého, aby se změnil podle našich iluzí v někoho, kým není, nechce být a ani nemůže být. Proto je dlouhodobá láska nejen o nalezení, ale také o vytváření správného člověka.

Mých 5 doporučení

Dívku bez sebevědomí jsme prostřednictvím lovebuildingových akcí (další se koná 8. 8. od 18 hodin; pouze pro 8 mužů a 8 žen, více zde) seznámili s klukem, který byl „o krok napřed“. Jako by měl její minulost. Tudíž znal její vnitřní draky. Na rozdíl od dívky však věděl, jak je porazit. Stal se jí oporou, plnou porozumění. A také zdrojem síly a energie, protože ji vedl cestou, kterou potřebovala a oceňovala. A na oplátku dostával i on – byl šťastný, že se na světě našel člověk, pro kterého může být užitečný a nedocenitelný.

Naučila se s ním smát a radovat. Postavila se na vlastní nohy, stala se úspěšnou v oboru, který ji baví, a také on se naučil smát a radovat. Protože jiného člověka postavil na nohy.

Tak funguje spojení Jin a Jang. Kdykoli si myslíme, že náš správný protějšek neexistuje, jen nemáme všechny informace. On někde je, pouze pochybuje o tom, že existujeme my.

A proto, než ho potkáme, přemýšlejme:

  • Místo hledání toho, co na druhém nebo ve vztahu nefunguje, přemýšlejme i o tom, co funguje. Na co se soustředíme, to roste.
  • Místo snahy měnit druhé k obrazu svému zvažme, zda je můžeme podpořit v tom, jací jsou, respektive aby byli lepší, než jsou – stávali se lepší verzí sebe sama, aniž by se museli stávat nutně jinou osobou.
  • Místo uzavírání se, izolování a vůbec vzdalování se druhému, když dojde na krizi ve vztahu, se zkoušejme naopak druhému otevřít, propojit s ním, přiblížit se mu. Hrajeme-li si s někým dlouhodobě na schovávanou, může se stát, že nás jednou hledat přestane.
  • Místo očekávání, že všechno ve vztahu půjde snadno, počítejme s tím, že to může bolet. I kosti, zuby, svaly bolí, když rostou.
  • Místo hledání dokonalého partnera hledejme dokonalý vztah. Dokonalí lidé totiž nepadají z nebe, ale na zdokonalování vztahu mohou každodenně pracovat. Proto by terčem našeho zájmu neměl být zdánlivě dokonalý člověk, ale člověk, který je schopen pracovat na vztahu, respektu k nám, k sobě, k naší společné budoucnosti.

Najít partnera není zdaleka tak těžké, jako s ním umět ve vztahu fungovat. Ostatně, na to jsou zaměřeny všechny mé knihy. A koneckonců i samotná seznamka.

Přeji hodně štěstí nejen při hledání vhodné zahrady, ale zejména při trvalé péči o ni!

© Petr Casanova