O nejzbytečnějším člověku na světě aneb 8 věcí, které přestaň očekávat od druhých

Přestaň očekávat, že Tě druzí naplní láskou, pokud ji Ty sám nedáváš sobě

Láska je jako elektřina. Aby mohla obíhat, musí se uzavřít kruh, obvod.

Problém, když nám někdo nevrací lásku a my v takovém vztahu zůstáváme, není v druhém, protože on naši lásku dostává, je v nás. Druhý se nepotřebuje měnit, protože jemu láska nechybí. On jí má spoustu – ale pro sebe.

Tam, kde sršíme láskou, ale žádná se nevrací, je zjevné, že obvod není uzavřen. To rozpojení ale není u druhého. Je u nás. To my jsme zapomněli na lásku pro sebe.

Ve vyváženém vztahu (s uzavřeným elektrickým obvodem lásky) dáváním nikdo nezchudne. V nevyváženém vztahu dáváním ztrácíme. Čím více dáváme, tím větší potřebu dostat máme. A proto zůstáváme. Čekáme. Neuvědomujeme si, že tímto přístupem žádnou lásku zvenčí nedostaneme.

Přestaň očekávat, že s Tebou druzí budou zacházet stejně jako Ty s nimi

Existují lidé, kteří si nikdy neuvědomí, co pro ně děláme, dokud nenajdeme odvahu přestat to pro ně dělat. Tehdy si najednou uvědomí, co měli a už nemají. Poznají, že něčí láska odešla. A tehdy budou v naší současné pozici. Budou ji chtít zpátky. Bojovat o nás. Je to jediná šance, aby prohlédli. Ale nemusí to znamenat, že až se vrátíme, oni nám začnou lásku dávat napořád. Mohou se brzy vrátit do starých kolejí.

Jak zdůrazňuji v magazínu FC, to už není náš problém, ale jejich. V tu chvíli nám může dojít, že jsme zralejší než oni. Není v tom nic osobního. Oni by se tak chovali ke každému silnějšímu partnerovi, který jim dává lásku. Zneužívali by ho. Potřebují vyzrát. Pochopit moc vyváženého vztahu – vztahu, do kterého sice investují, ale také z něj čerpají. A čím více do něj investují, tím více lásky V CELÉM vztahu je.

Neztrácí ten, kdo přijde o partnera, který mu lásku nedával. Ztrácí ten, kdo přijde o partnera, který mu lásku dával neustále.

Přestaň očekávat, že druzí zůstanou stejní, nebo naopak že se kvůli Tobě změní

Všechny nás mění životní zkušenosti, které sbíráme, a okolnosti, které potkáváme. Uvědomujeme si, co jsme dříve neviděli nebo nevěděli. Hlavně prohry nás mění.

Den co den se mění naše emoce, myšlenky, kroky, výsledky, cíle. Mění se naše hodnoty, mění se naše potřeby, mění se náš směr. Vztah je o lidech, kteří myslí týmově. Chtějí být šťastní, ale ne osamělí. Takoví přemýšlejí, jak být lepší verzí sebe sama. Nedělají to primárně kvůli druhým, ale kvůli sobě.

Když budeme lepší, budeme silnější. Když budeme silnější, nebudeme druhé srážet, ale zvedat. Protože právě to nás bude dělat stále silnějšími.

Na děti v novém výchovném magazínu FC apeluji, že ani lidé v posilovnách nezvedají činky kvůli činkám, zvedají je kvůli sobě. Ovšem o to silnější pak jsou. A oporou pro druhé.

Proto nečekejme, že lidé budou stále stejní. Ne, budou se postupně měnit. A to tak, jak sami chtějí, jak sami vyzrávají.

Přestaň očekávat, že druzí udělají vždy správnou věc

Morálka, etika i svoboda pro každého z nás znamená něco jiného. Zpravidla to záleží na naší výchově, prostředí, v jakém jsme vyrůstali a v jakém se nacházíme, momentálnímu přesvědčení.

Pro Asiaty je v pořádku sníst psa. Pro mě to v pořádku není. Asiaté jsou prostě jiní než já. A tak je to i mezi jednotlivými lidmi.

Mou hodnotu nemusejí respektovat jiní lidé. Proto se obklopuji těmi, kteří mi rozumějí a podporují mě, respektive kterým rozumím já a které podporuji já. Mám-li kočku, kanára z ní neudělám.

Proto se nezdržuji s lidmi, kteří se nechtějí zdržovat se mnou. Netrápím se pro ty, kteří se netrápí pro mě. Nedávám lásku těm, kteří mi lásku dlouhodobě nevracejí. Nevnímám je jako špatné lidi, ale lidi prostě odlišné. Nepotřebuji jim rozumět. Ať jsou šťastní po svém.

Přestaň očekávat, že Tě druzí zvednou, kdykoli padneš

Že to my uděláme, ještě neznamená, že to udělají druzí. Jistě, nejlepší přátelé i rodina by měli přirozeně chtít pomoci nám, když to budeme potřebovat. Jsme totiž součástí jejich vyvážených vztahů, nechtějí přijít o lásku, kterou do nich vkládáme. Na druhou stranu není automatické, aby všichni na svých bedrech nosili naše problémy.

Život je jako překážkový závod. Máme co dělat se svými překážkami. Nemůžeme je odskákat za druhé. Moje osobní konzultace s lidmi fungují tak, že neřeším problémy, s nimiž lidé přicházejí. Vím, že oni je dokážou vyřešit sami. A dokonce chci, aby je sami vyřešili. Protože jakmile ONI svého démona porazí, ONI získají sebedůvěru, ONI budou hrdí, ONI nabudou zkušenost, kterou uplatní i kdykoli příště.

ONI se příště zvednou sami. Jen díky mně uvěří, že toho jsou schopni. A jsou.

Přestaň očekávat, že druzí budou souhlasit s každým Tvým slovem

Dětem, respektive jejich rodičům, připomínám v novém magazínu FC, že každý jsme jiný. A to je dobře. Kdybychom všichni byli stejní, pak jsme zbyteční. Pluralita, rozmanitost, pestrost charakterů, povah i názorů vytváří nádhernou škálu zkušeností, jež vedou k rozvoji lidstva.

Je v pořádku, když lidé mají odlišný názor na to, jak myslíme, co říkáme, jak se chováme. Pak nás mohou doplňovat – sdělovat nám to, co nevíme a nevidíme. Jako bychom šli údolím a oni stáli na kopci.

Nebojme se, hlavně v partnerských vztazích, když se spolu o něco hádáme. Bojme se okamžiku, kdy se druhý hádat přestane. To totiž může znamenat, že už nevidí nic, pro co se stojí za to „pohádat“, žádný důvod, proč by měl s námi budovat jednu cestu.

Přijímejme druhé názory, naslouchejme, učme se z nich, pokud nám dávají smysl. Jedině nasloucháním se něco nového dozvíme. A neobklopujme se jen adoranty a přikyvovači. Ti nám jsou ve výsledku k ničemu. Říkat „Máš pravdu“ si můžeme sami. Hledejme naopak zdravé oponenty.

Přestaň očekávat, že druzí budou dokonalí

Nátlakem na člověka, aby byl jiný, než jaký je, aby byl dokonalý, se ještě nedokázalo nic dobrého. Důraz na perfekcionismus naopak už vedl k mnoha posedlostem, úzkostem, depresím, sebevraždám.

Ano, druzí dělají chyby. Dovolme jim to. Chyby jsou zdrojem ponaučení a osobního růstu. Všichni chybujeme a všichni za chyby platíme. To je dobře. Alespoň chápeme, že chyba má jak svou cenu (to, co platíme ve formě ztráty), tak hodnotu (to, co na oplátku dostáváme ve formě zkušenosti).

Dokonalí lidé by byli nestravitelní. Roboti bez proher, pokory, podpory, srdce, citu. Nechci kolem sebe dokonalé lidi. Chci lidi nedokonalé a neustále pracující na své lepší verzi – třeba tím, že chybují.

Přestaň očekávat, že Ti druzí vždy porozumějí (a Ty jim)

Nikdo nejde naší životní cestou. Nikdo tedy nemusí pochopit naše rozhodnutí, pocity, cíle, přání. Důležité je, abychom je chápali my sami.

Nikdy nesoudím druhé za to, jací jsou. Říká se, že kdo soudí, ten nikdy neporozumí. A kdo porozumí, ten nikdy nesoudí.

I když lidem a jejich krokům nerozumím, snažím se je přijmout. Vím, že život nás vede cestou, kterou někdy nechceme, ale kterou jít potřebujeme – abychom se něco nového naučili.

Naučit se to potřeboval i mladý motýl. Opustili ho lidé, kteří si ho nevážili. Výborně. Alespoň se uvolnil prostor pro lidi, kteří si ho vážit budou. Jenže takové přitáhne jedině tehdy, pokud si začne vážit sám sebe. Banánů za korunu totiž nikomu není líto a klidně je hodí do popelnice. Ponižováním ještě nikdo svou hodnotu nezvýšil.

  • Jak být nejlepším příkladem vlastním dětem? Jak jim být největší oporou v jejich cestě za úspěšným životem? O tom je ROZŠÍŘENÉ vydání magazínu FC Jak být oporou dítěti. Má povahu pracovního magazínu, obsahuje pracovní listy, do nichž lze vpisovat a sledovat tak vlastní/dětský osobní růst. Sehnat ho můžete ZDE.

© Petr Casanova