Jak utišit negativní hlasy v hlavě

1. Všimni si Tvé tendence přehánět negativa a přehlížet pozitiva

Na úvod dovolte dvě otázky:

  1. Když se Vám stane něco negativního, jak s tím pracujete?
  2. Máte sklon tuto negativní událost nebo tento negativní výsledky okamžitě zobecňovat a aplikovat i na ostatní oblasti svého života?

Například: Po prvním rande Vás zajímavý člověk odmítne. Máte tendenci vzít neúspěch jako sprej a postříkat s ním celý svůj život („Když jsem nebyl dobrý pro tohoto člověka, nebudu dobrý už možná pro nikoho. Už mi nikdy nevyjde žádný vztah!“)? Anebo tento JEDEN neúspěch vyhodnotíte fakticky („Děkuji za informaci. Nebyl jsem správný pro tuto osobu teď a tady.“ Jinými slovy: „Mohu být pro tuto osobu správný jindy, případně Mohu být správný pro jakoukoli jinou osobu, jen si dovolit další pokus!“)?

Rozdíl mezi pozitivním a negativním zhodnocením je obří. Student, který nezvládne jednu zkoušku, je potom schopen buď zvýšit intenzitu učení (protože „Příště to může vyjít!“), nebo skočit z mostu (protože „Už nikdy v životě mi nevyjde vůbec nic!“).

Pamatujme si: Všechno je jako mince, má to dvě strany – pozitivní i negativní. Na všem špatném můžeme najít něco dobré, stejně jako na všem dobrém můžeme najít něco špatného. Záleží na našem přístupu. Negativní přístup nás okrádá o všechny pozitivní aspekty, které existují, ale my je nevidíme a myslíme si, že vůbec žádné neexistují.

2. Hledej šedou zónu mezi dvěma extrémy

Negativní rozpoložení poznáme okamžitě. Svět se zúží jen do dvou barev – černé a bílé. Všechno, nebo nic. Tady se rodí úzkost, stres a deprese, protože – když to zjednoduším – všechno, co je horší než dokonalé (bílé), vnímáme jako extrémně špatné (černé).

Říká se tomu také zatmění. Typicky: Maličkost (dopravní kolona, pracovní komplikace, počasí) zpozdí příchod partnera domů. Narušil plán, takhle bude těžké stihnout divadlo! Výsledek: Rozhodneme se, že „máme zkažený celý večer“. Přitom stačí jen vzít si taxi.

Nebo: Před důležitou pracovní schůzkou, jednáním či pohovorem propadneme skepsi. Promýšlíme si všechny negativní scénáře (což není na škodu, je lepší být připravený než překvapený) a jednomu předem uvěříme. Ještě než vůbec poznáme protistranu, klepeme na dveře v přesvědčení, že „tihle lidé nás nebudou mít rádi, neakceptují naše podmínky, budou s nimi potíže“, to znamená „bude to hrozná zkušenost, raději se hodím marod!“.

Pamatujme si: Život není jen černá a bílá, ačkoli nám to tak v negativním rozpoložení připadá. Statistika říká, že 90 % všech obav, které je mozek schopen vymyslet, se nikdy nenaplní, a z těch 10 % obav, na něž dojde, se 90 % nenaplní v tak temných odstínech. Z toho plyne, že i když se zpozdíme, i když nám něco fatálně nevyjde, následky nejsou v 99 % případů tak černé, jaké si dokážeme předem představit. Běžný život má zkrátka „šedou zónu“ a právě v ní se v 99 % případů pohybujeme – mezi 100% euforií a 100% devastací.

3. Uvědom si, že lovíš negativní signály u druhých

Lidské myšlení má jeden historický zvyk – o neznámém smýšlí opatrně, spíše negativně.

V divočině to pračlověku zachraňovalo život. Přestal skákat po hlavě do pastí. Nás to ale vede k tomu, že si něčí nejasné slovo, gesto či chování raději interpretujeme jako negaci, ačkoli nemáme důkaz, že to daná osoba opravdu negativně myslela. Jinými slovy: Jakmile nevíme NIC, smýšlíme o tom NEGATIVNĚ. Říká se tomu lovit v mlze negativní signál.

Příklad: „Nezavolal mi, i když to slíbil. To znamená, že se mnou nechce mluvit, nemá mě rád, je s někým jiným, odepsal mě, už nikdy se neozve.“ Opačný příklad: „Zavolala mi a chválila mě. Co když mi ale jen nechtěla ublížit a ve skutečnosti neví, jak mi dát košem?“ Jinými slovy: Aniž známe fakta, sami sebe odsuzujeme k bolesti, zklamání a frustraci.

Proto čtenáře svého magazínu vedu k tomu, aby když slyší A, nevykládali si to jako B. A pokud druhý neříká nic, nevykládali si to jako C. Ptejme se, když nám něco není jasné. Jděme po faktech, ne domněnkách. Pozitivní myšlení připravuje vždy na více alternativ.

Pamatujme si: Negativní myšlení nás učí hledat pro jednoduché problémy komplikovaná řešení. Pozitivní myšlení připouští i jednoduchou odpověď. Například: „Nevím, proč mi ještě nezavolal, možná má hodně práce.“ Nebo: „Mluvila o mně hezky. Možná jí tedy se mnou je hezky.“ S pozitivním myšlením se dobře žije, zato negativní myšlení a pozitivní život nejdou vůbec dohromady.

4. Sleduj spouštěče svého negativního myšlení

Každý, kdo se snaží zbavit nějaké závislosti (na alkoholu, tabáku, bílém cukru), začíná tak, že identifikuje mechanismy nebo okolnosti, za nichž ho přepadá chuť na uvedené drogy; těmto momentům se pak snaží vyhnout nebo jim vědomě čelit, aby nevyvolával „pavlovovské reflexy“. Příklad: Jakmile si lehnu na gauč k televizoru, vím, že mě začne svrbět jazyk a chci si dát chipsy nebo čokoládu. U negativních myšlenek zní otázky takto:

  • Za jakých okolností v naší mysli rostou?
  • Kdy ztrácíme sílu ignorovat je, vzít je s nadhledem?
  • V čí společnosti máme největší tendenci uvěřit jim?

V novém díle magazínu FC Jak být oporou dítěti najdete pracovní listy. Stačí vzít si tužku a průběžně zaznamenávat, co se Vám děje, jak si to vyhodnocujete, atd. Typicky: „Jen co vejdu do kanceláře, necítím se dost dobrý pro tuto práci.“ Nebo: „Jen co sedím s klientem a začne mě odmítat, připadám si nezkušený, ztrácím sebevědomí, soustředěnost, stávám se strůjcem své vlastní zkázy, NEDOKÁŽU TO.“ Přitom si stačí oba spouštěče (příchod do kanceláře, odmítnutí klientem) vyhodnotit racionálně. Třeba: „Jsem v novém oboru, a PROTO se cítím nepatřičně.“ Nebo: „Dostává mě mimo komfortní zónu, se kterou ještě neumím pracovat, a PROTO se cítím nepatřičně.“ Jinými slovy: „Musím se víc učit.“

Pamatujme si: Racionální pojmenování spouštěčů nejen uklidní, ale také pomáhá objevit naše nedostatky a často zdroje úzkostí v jiných oblastech. Přicházíme-li totiž o pozitivní energii, odhodlání a sebevědomí v práci, můžeme se cítit méněcenní i ve volném čase – nevěřit si ve sportu, mezi přáteli, kterým se v práci daří, můžeme být podráždění doma. Nehledě na to, že se můžeme stát bázlivými, bát se jakýchkoli změn, nových pokusů či náběrů zkušeností, a to i třeba při výběru jiné než obvyklé dovolené nebo aktivit s dětmi. 

5. Zvaž změnu své mantry

Všechny pozitivní změny začínají stanovením motivujícího cíle a zažehnutím odhodlání. Obojí potřebujeme k úspěchu, ale s obojím je také nutné umět pracovat. Přílišná posedlost cílem a přemotivovanost mohou vést ke spěchu a paradoxně k rezignaci na cíl a k demotivovanosti. Pokud chvátáme, jen si naběhneme na pocit, že zatím nejsme dost dobří a nezvládáme to.

Zažívají to uspěchaní nováčci – při meditaci, józe, čemkoli dalším. Mají umanutý pocit, že všechno zvládnou na první dobrou. Nechápou, že učení je proces, a tak z první lekce odcházejí paradoxně frustrováni a zklamáni. Nedokážu to, usuzují. A příště nepřijdou.

Potkávám lidi, kteří když neučiní rychlý pokrok, nabývají přesvědčení, že nejsou zrozeni pro úspěch, že jsou nějak poroucháni. Vystavují se nadměrné sebekritice a stresu. Přitom to jediné, co potřebují, je sebepřijetí. Akceptovat to, kým a kde momentálně jsou, brát to jako výchozí bod, ne konečný. Potřebují jinak pracovat se svou motivací i se svými cíli.

Když s těmito lidmi pracuji, usazuji jejich motivaci takzvaně na střed. To znamená, že jim připomínám, že jsou dost dobří na to, aby se zlepšovali. Aby zítra byli lepší než dnes. K tomu však měním jejich mantru z obvyklé hloupé „Musím být lepší“ na „Dnes udělám to nejlepší, co bude v mých silách“. Tato mantra je účinnější, protože pobízí k pozitivní akci bez ohledu na výchozí situaci, v jaké se člověk nachází, a jeho momentální rozpoložení. Takže i když se necítí dobře, může tento dílčí cíl splnit. Ba dokonce večer má ze sebe lepší pocit, když zvládne ze sebe vytáhnout to nejlepší, PŘESTOŽE se necítil dobře.

Pamatujme si: 

  • Negativní hlasy jsou dány nepřítomností těch pozitivních.
  • Negativní hlasy jsou výsledkem minulosti. Mohou souviset se zraněným vnitřním dítětem, rodičovskými vzorci, negativním či odrazujícím prostředím, vším, na co se zaměřuji v novém vydání magazínu FC.
  • Všechno je jako mince o dvou stranách. Jenom proto, že v negativním rozpoložení vidíme pouze rubovou stranu mince, neznamená to, že lícová (pozitivní) neexistuje. Jen potřebujeme jiný úhel pohledu, často ten opačný. Ale o tom už v časopise.

Magazín FC neseženete v žádné trafice, pro pravidelný odběr se registrujte pouze zde.

Jednotlivé výtisky (i starší, které ještě nejsou vyprodané) můžete zakoupit také v našem shopu, a to i s objednáním na Slovensko.

© Petr Casanova